S manželem si nejlíp popovídáme v autě, říká herečka Tereza Ramba

Ve svých třiatřiceti letech má na kontě více než čtyřicet filmových a seriálových rolí a její hvězda stále stoupá. Platí to i v osobním životě, který se točí kolem muže Matyáše, čtyřletého synka Mikoláše a roční dcerky Miry. Už tři roky je také ambasadorkou automobilky Lexus - jako každá moderní máma totiž tráví i Tereza spoustu času v autě…

Co pro vás znamená auto?
Je to takový můj domeček na kolečkách. Mám tam většinou všechno, co potřebuju a vždycky se tam najde i nějaká svačinka (smích)!

Jakým autem právě teď jezdíte? 
Teď máme Lexus NX plug-in hybrid. Miluju, že ho můžu dobíjet a jezdit „na zelenou“. Auto používám denně, protože je to zároveň můj pracovní nástroj, a právě na dobíjení jsme si s manželem dost ujeli. Vždycky, když někam jedeme, ze všeho nejdřív hledáme nabíječky. 

Není nic, co byste na něm změnila?
Na autě jako takovém bych nezměnila nic, ale nejradši bych vyhlásila celorodinný zákaz křupek. Vzadu vládne křupkové peklo, asi jako v každé rodině s malými dětmi.

K jakým cestám auto používáte nejvíc, samozřejmě kromě pracovních povinností?
Nejradši a nejdál jezdíme do hor. To je krásná cesta. Děti vzadu spí a my si s manželem máme čas popovídat. Něco takového se děje buď v noci, nebo v autě, takže mám manželské hovory s autem úzce spjaté.

Ještě něčím si zpříjemňujete dlouhé cesty?
Kromě povídání hlavně dobrou hudbou. Dost často je to pro mě taky prostor zorientovat se ve světě a v politice. Pouštím si různé podcasty a u toho relaxuju.

Vypadá to, že vás řízení baví.
Miluju řízení. A miluju řízení našeho auta. Neuvěřitelně si tím odpočinu, soustředím se jenom na cestu.

Co je pro vás na autě ze všeho nejdůležitější?
Aby bylo bezpečné, samozřejmě kvůli dětem, a aby to byl automat, protože manuál řídit nedovedu. (smích) Taky je pro mě důležité, že máme plug-in hybrid a můžeme jezdit na elektřinu. Cítím se tak mnohem líp, protože auto mám jako pracovní nástroj a třeba v období, kdy točím, ho používám denně.

Jak se hodnotíte jako řidička? 
Já se hodnotím velice kladně, ale radši se neptejte mého muže! (smích) Jezdím opatrně a pomalu, někdy až moc pomalu. Zato se ale na silnici nikdy nevztekám, jsem velmi tolerantní člověk.

A jak se cítíte na místě spolujezdce? Mluvíte druhým do řízení?
Vůbec. Miluju, když manžel řídí. Ráda bych ho občas poučila, ale bohužel stále řídí o dost líp než já.

Jaké bylo vaše první auto?
Byl to starý kabriolet. Milovala jsem ho a doteď se mi po něm stýská! Celkem jsem vystřídala hodně aut, ale nejlíp se asi cítím v tom stávajícím. Je to kombinace krásy, bezpečnosti a pohodlí. Jen se obávám, abychom jako rodina brzo nepotřebovali spíš dodávku. (smích)

Co pokuty? Chodí nějaké?
Většinou je to špatné parkování. Stydím se za to, ale občas, když třeba děti potřebují na toaletu nebo zrovna hraju a Praha je narvaná, tak neznám bratra. (smích)

Kdybyste si mohla vybavit garáž svých snů, co všechno by v ní parkovalo?
Máme s manželem sen o obrovské batmanovské garáži s výtahem, ale ten je zatím hodně daleko. Rozhodně bychom tam ale měli hodně zásuvek. Manžel asi nějaký kabriolet a já dodávku, kam se vejde dětí jako smetí. (smích)