Land Rover představuje naprosté vítězství účelnosti a funkčnosti nad formou a estetikou. I když světlomety blízko středu vozidla připomínají šilhání, zamilovaly si jej generace farmářů, dobrodruhů i vojáků.
Ač výrobní zařízení společnosti Rover před pěti lety zamířilo do Číny, kde se dnes rodí sedany Roewe, takřka 150 let patřila k pýchám anglického strojírenství. Po druhé světové válce si bratři Wilksové koupili na svou farmu americký Willys Jeep. Americké armádě stahující se z Evropy by se totiž transport válečného materiálu přes oceán nevyplatil, a tak přebytky od konzerv po automobily rozprodávala za babku. Jeep vynikal jednoduchou konstrukcí, osvědčil se na bojištích a po celém světě byly náhradní díly. Proč jej tedy neadaptovat na vlastní vozidlo? Wilksové použili podvozek a zpočátku i motor s převodovkou, nová byla rozměrnější a hranatější karoserie, na jejíž korbu, ale i plochou kapotu a blatníky bylo možné uložit více nákladu.
Oč vzácnější byla po válce ocel, o to větší přetlak panoval na trhu hliníkem z vyřazených vojenských letadel. Proto jej Rover uplatnil na karoserii. Ve srovnání s jeepem měl brit pouze šestnáctistovku o výkonu 37 kW (50 koní). S dvoudveřovou otevřenou karoserií bez dvířek dosahoval rychlosti kolem 95 km/h, zoufale pomalu zrychloval (0 - 64 km/h za 18 s) a průměrně spotřeboval kolem 14 litrů benzinu. Přesto se Land Rovery postupně staly fenoménem, africkou divočinu si bez nich neumíme představit. Vzpomínáte třeba na Příběh lvice Elsy?