První naftový automobil, který jel až 300kilometrovou rychlostí

Pod aerodynamickou karoserií z laminátu se skrýval benzinový motor Wankel, který místo pístů "běhajících" nahoru a dolů používal tři komory s rotujícími segmenty. Z objemu 690 cmÂł se i díky přímému vstřikování benzinu podařilo získat výkon 206 kW, dostačující pro rychlost 260 km/h a zrychlení na 100 km/h za pět sekund. Druhá čtyřrotorová verze už dosahovala 300 km/h. Ale podobně jako značky NSU nebo Citroën, které s wankelem také koketovaly, Mercedes-Benz nakonec pokusy s choulostivými motory vzdal. Do sériové podoby je zavedla až japonská Mazda, které se podařilo odstranit její hlavní neduh - problémy s utěsněním členitého spalovacího prostoru.
Mercedes-Benz se tedy v roce 1973 pod dojmem první velké světové energetické krize od žíznivých a příliš složitých wankelů definitivně odvrátil. Do další verze C 111 vsadil mnohými opovrhovaný naftový motor. Jako značka, která diesel jako první zaváděla do sériové výroby už v roce 1936, mu dokázala vtisknout pozoruhodné parametry. Ze tří litrů objemu "vydupala" tehdy skvělých 140 kW výkonu. V červnu 1976 vytvořil s vozem tým čtyř střídajících se řidičů na italském závodním okruhu Nardo během 60 hodin 16 světových rekordů, přičemž průměrná rychlost během všech testů činila 252 km/h. Mimochodem, pro zajištění dlouhé životnosti byl u běžných mercedesů výkon tohoto motoru snížen na 42 %.¨
Mercedes-Benz kul železo, dokud bylo žhavé. Třetí generace C 111 s mimořádně zdařilou aerodynamickou karoserií prolomila jako první naftový automobil v roce 1977 hranici 300 km/h a nezpochybnitelnými výsledky tak popřela dlouho tradované polopravdy o "příliš hlučných a vzhledem k hmotnosti slabých nafťácích".
V červnu 1976 vytvořil s Mercedesem C 111 tým čtyř střídajících se řidičů 16 světových rekordů za 60 hodin.