Rolls-Royce Phantom Coupé - Klid za dvanáct milionů

iHNED - 04. 06. 2009
Po limuzíně a kabrioletu je Phantom Coupé třetím modelem Rolls-Royce od doby, kdy v rodišti tohoto vozu Goodwoodu vládne německé BMW. Jak jezdí auto, za které by se dal pořídit luxusní dům?

Hvězdy nad hlavou
Centum Drážďan je charizmatické území, kam i začátkem května míří zástupy turistů. Je však také místem, kde si Hospodářské noviny přebírají k jednodennímu testu dvoudveřový Rolls-Royce. Nepřehlédnutelné kupé je i pro japonské turisty důvodem, aby přestali obdivovat místní zrekonstruované dominanty a místo Frauenkirche obstoupili majestátní chladič vozu ke skupinovému fotu.
Ještě netuší, že na fotu budou vypadat trochu legračně. Kdo se chce nechat zvěčnit s rollsem, musí mít po ruce rafinovaného fotografa či měřit alespoň dva metry. Pokud nesplní ani jednu z těchto podmínek, v konfrontaci s phantomem vypadá jako malý školák. Phantom Coupé totiž na délku měří 5,61metru, je dva metry široké a metr šedesát vysoké. Těžko najít na silnici takhle přerostlého souputníka - vedle rollse vypadá i největší mercedes jako auto střední třídy.
Ten, kdo rozdíl mezi rollsem a zbytkem planety nepochopí už při pohledu zvenčí, si jej uvědomí nejpozději po usednutí za volant. Že je madlo otevřených dveří mimo pohodlný dosah ruky? Nevadí, stačí zmáčknout příslušné tlačítko a dveře se samočinně zabouchnou. Že je soška létající dámy na přídi snadným terčem vandalů? Nevadí, stačí zmáčknout příslušné tlačítko a Flying Lady se nehlučně schová do útrob chladiče. Rolls-Royce je zkrátka auto pro hračičky, kteří mají rádi zbytečné věci. Jen tak si lze vysvětlit, že "hvězdnou oblohu" neboli 1600 světélek vetkaných do perforované kůže stropu, přivedla automobilka až do sériové výroby. Děti prý tuhle věc za 9000 eur milují a tátové jim hvězdy nad hlavou neradi odpírají.
Kromě aut vyrábí Rolls-Royce také mýty. Ten o palubních hodinkách, které jsou údajně hlučnější než samotný motor, už zlidověl. Jaká je skutečnost? Motor phantomu se startuje docela obyčejně. Stačí zasunout klíč do slotu na přístrojové desce a zmáčknout příslušné tlačítko. Dvanáctiválec je na okamžik trochu slyšet, ale trvá to jen chvíli. Fakt, že je v chodu, prozradí až ukazatele na palubní desce. Rozjezd je také ve znamení absolutního klidu. Auto se měkce sune vpřed a posádku vozu vytrhne z letargie až zapnutá směrovka. Ano, momentálně je její tikání největším zdrojem hluku. Motor slyšet není, ale palubní hodinky také ne. Dokonalé odhlučnění kabiny je fascinující. Jde až tak daleko, že po zapnutí stěračů není ani stopa po typicky kňouravém zvuku. I okna mají několik vrstev, přes které se vnější scenerie zdají jako výjevy z němého filmu.
Situace se začíná měnit až při rychlé dálniční jízdě, kdy do interiéru proniká aerodynamický hluk. A k tomu, aby podvozek ztratil svůj stoický klid, zase stačí překročit hranice do Česka. Zatímco na německé nerovnosti reaguje vůz nanejvýš lehkým zhoupnutím, české frézování vozovky je už pro něj silná káva. I opatrný přejezd příčných prahů provází zřetelné drcnutí, propadlý kanál pak němá výčitka, v jakých končinách že se to phantom ocitl.

Pozor, dlouhá kapota
Ačkoli prázdný rolls váží přes 2,5 tuny, řízení je mimořádně lehké. Kdyby to nebylo nebezpečné, tenký věnec volantu by stačilo držet dvěma prsty. Zdálo by se, že ovládat takový kolos je legrace. Ani pravostranné řízení testovaného vozu není na obtíž. Stačí, když se dělicí čára na silnici z pohledu řidiče kryje se soškou na chladiči. Vůz pak zaručeně jede po správné straně cesty. Že to ale není tak jednoduché, pochopí šofér už na první nerozlišené křižovatce. Pokud do ní najede tak, aby se dobře rozhlédl, hrozí, že mu někdo urazí nezvykle dlouhou příď auta.
Slavné to není ani s výhledem vzad. Aby si cestující uchovali své soukromí, mají všechny rollsy mohutný zadní sloupek a miniaturní zadní sklo. Couvací kamera a parkovací senzory jsou proto nezbytností. A otočit se s autem do protisměru? Se stopovým průměrem 13,1 metru vyloženě riskantní podnik.
Naštěstí charakter rollsu i jeho závratná cena vybízejí k rozvážné jízdě. Sportovní režim, který lze navolit na palubní desce, ovlivňuje jen včasnější řazení automatické převodovky. Podvozek zůstává měkký, lehounce houpavý a při rychlé změně směru jízdy i roztomile neobratný. A motor? Ozve se jen, když řidič předjíždí a převodovka podřadí o několik stupňů. Pokud zrovna není zapnuté rádio, je šance slyšet jeho temné zavytí. O svá práva se dvanáctiválec také pravidelně hlásí zhruba každých 500 km. Při průměrné spotřebě lehce nad 18 litrů je to právě čas, kdy je třeba doplnit stolitrovou nádrž benzinem. Rollsu stačí obyčejný Natural 95, spokojil by se dokonce i s jedenadevadesátkou.

Rolls se stopou BMW
Automobilka nezastírá, že důležité komponenty rollsu mají původ u BMW. Při produkci stovek kusů aut ročně to ostatně nejde jinak - platí to pro podvozek, motor, ale i elektroniku. Ovladače ve phantomu jsou tak nápadně podobné těm z předchozí generace BMW řady 7. Včetně elektrického seřizování sedadel umístěného ve středové loketní opěrce či překombinovaného centrálního ovladače iDrive, v jehož menu se lze poměrně úspěšně ztratit. Jako by automobilka vytušila, že přemíra elektroniky se k rollsu jaksi nehodí - vše, co by s odstupem let nesneslo přísný soud estéta, je skryto v útrobách palubní desky. Třeba LCD obrazovka navigace tvoří rubovou stranu palubních hodin (a vyklápí se jen na požádání), vymoženosti jako adaptivní tempomat nebo head-up displej rolls nenabízí pro jistotu vůbec.
Nejlepším příkladem staromilství je však klimatizace. Nepoužívá žádná tlačítka ani displeje. Jen po dvou otočných kolečkách pro řidiče a spolujezdce s barevnou škálou od modré po červenou. Spodní kolečko řídí teplotu vzduchu proudícího k nohám, horní potom ostatní výdechy. Najít příjemnou teplotu je pak záležitost dlouhých pokusů. Tak je to ostatně úplně v pořádku. Správný rolls musí oplývat špetkou anachronismu, aby jej entuziasté z Rolls-Royce klubu nezavrhli. Kromě toho musí být monumentální a v detailu perfektní. A také extrémně drahý, i když v jeho případě se vynaložené miliony při dalším prodeji z velké části vrátí zpět. Podle firmy Eurotaxglass, zabývající se oceňováním ojetých vozů, si po pěti letech provozu drží phantom stále ještě nevídaných 57% své původní hodnoty. U běžných aut to bývá sotva třetina.

Klady a zápory

+ Cestovní komfort

 

- Velmi vysoká cena nového vozu

 

+ Kultivovaný motor

 

- Velmi vysoké provozní náklady

 

+ Prvotřídní kvalita zpracování

 
 

+ Relativně malá ztráta při dalším prodeji

 
 

Tagy