Příběh jednoho Fiatu zvaného Maluch. Téměř denně stále jezdí v pražském provozu

"Když jsem se dostal na sto dvacet tisíc korun, raději jsem dál přestat počítat," říká s úsměvem David Diviš - mladý muž, který se před čtyřmi roky stal majitelem Fiatu 126 p. Ten je mezi motoristickou veřejností známý rovněž pod přezdívkou Maluch.

Na to, jak auto vypadá dnes, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

"No, vlastně to ani auto nebylo, bylo bourané zpředu i zezadu, chyběl interiér," vzpomíná. Cena proto odpovídala - od původního majitele ho koupil za 2 500 Kč.

Dohromady ho dával sám. Pracuje jako autolakýrník a ani mechanické opravy mu nejsou cizí. Přesto ho zejména v prvních měsících auto často nechalo na holičkách. "Holt si všechno muselo sednout," říká smířeně. V tu dobu byl rád, že má kamaráda, který vlastní  Fiat Ducato. "Maluch se totiž do této skříňové dodávky v pohodě vejde a to mi ušetřilo spoustu peněz za odtahovku."

Počet kilometrů, které s ním najezdili přecházející majitelé, se mu zjistit nepodařilo. "Já sám ale mám na kontě 35 000. Dva roky jsem ho totiž používal jako každodenní auto. Dnes sice již mám také octavii, ale stejně raději řídím fiátka," vysvětluje.

Zatím nejdále s ním byl na srazu majitelů a příznivců v Krkonoších. Letos ale hodlá abslolvovat daleko náročnější výzvu. "V létě pojedeme na sraz do Chorvatska a podle předběžných propočtů počítám, že s ním během krátké doby ujedu více než 2500 kilometrů. "Musím totiž volit cestu mimo dálnice," vysvětluje.

Přesto i na rychlostní komunikace občas zavítá. "Právě tam jsem nedávno dosáhl rychlostního rekordu. Z kopce a s větrem v zádech jsem dosáhl maximální povolené rychlosti pro tuzemské dálnice," uvádí.

Majitelem jednoho Malucha byl svého času také herec Tom Hanks. Na jeho prezentaci se můžete podívat zde:



Jeho exemplář s rokem výroby 1986 pohání ještě vzduchem chlazený dvouválec. Již ale ve výkonnější verzi s 24 koňskými silami a s objemem zvětšený na 652 cm3. Původní vozy, které se začaly vyrábět v roce 1973, měly objem agregátu jen 594 cm3 a výkon 23 koní.

David Diviš mi ukázal také vychytávky, díky nimž lze v horkém počasí vylepšit chlazení pohonného agregátu. Buď je možné zadní víko částečně odklopit nebo zcela odejmout. "V takovém případě sice není na voze registrační značka a ostatní motoristé si můžou dobře prohlédnout motor, což už mi policisté vytýkali, ale nakonec vždy mávli rukou," říká.

V interiéru pochopitelně žádná klimatizace není. O přísun osvěžujícího vzduchu se stará střešní okno. "To není v žádném případě originální výbava. Když jsem auto koupil, mělo mimo jiné promáčklou také střechu. Oprava by byla složitá, a tak jsem raději vyřízl otvor pro střešní okno. Nakonec se tam hodilo jedno z "trojkového" Volkswagenu Golf," ozřejmuje.

Fiat 126p je čtyřmístný, ale při pohledu na malý prostor vzadu se mi nechce věřit, že by se tam někdo usadil s vidinou delší cesty. Přesto se to prý stalo. "Vsadil jsem se s bráchou (on sám měří 190 centimetrů a bratr dokonce ještě o pět centimetrů více), že společně s mamkou a jejím přítelem odjedeme na vánoční návštěvu k příbuzným. Oni se se mnou vsadili, že nedojedeme a měli jsme pro jistotu připravený náhradní odvoz, ale nakonec jsme do cíle dorazili v naprostém pořádku," směje se.

Příliš vánočních dárků s sebou vzít nemohli. Zavazadlový prostor pod přední kapotou je opravdu maličký (oficiální údaj o kapacitě hovoří o pouhých sto litrech) a velkou část z něho zabírá rezervní kolo. Proto při výletech David často využívá speciální nosič umístěný vzadu.

Jízdní vlastnosti jsou takové, jaká v zásadě měla v osmdesátých letech všechna v socialistických zemích vyráběná auta. Jak jsem si sám vyzkoušel, řízení je mírně řešeno nepřesné a auto na silnici trošku "plave". Řazení vyžaduje opradu rozmáchlé pohyby ruky, což ve stísněném interiéru, zejména pokud je obsazen i spolujezdcem, není jednoduché. Řízení, stejně jako brzdy nemá posilovač. V zásadě to však nevadí, i když při parkování je třeba vyvinout větší sílu na volantu a na brzdový pedál je při nutnosti rychlého zpomalení třeba také šlapat plnou vahou.

Největším nezvykem je však hluk, který vydává motor. "Vlastně neslyším ani své myšlenky," směje se David.

Současný exemplář Malucha hodlá provozovat tak dlouho, jak jen to bude možné. "Rozdělí nás až STK," vysvětluje. Pro ten případ si již připravuje náhradu. "Zrovna jsem koupil zachovalou karosérii, kterou nalakuji. A až tento kousek doslouží, přeházím díly z něho do ní," uzavírá.