Vavříny a slzy: První žena v F1 závodila navzdory předsudkům a tragédiím

• Na začátku byla sázka

• Na slavném Mille Miglia

• Debut v F1 při Grand Prix Monaka

• Ve Francii nedostala povolení startovat

• Tragédie v závodě sportovních vozů a konec kariéry
Zúčastnila se ve dvou sezonách celkem pěti Grand Prix mistrovství světa F1, když debutovala 18. května 1958. Nepodařilo se jí ale získat žádné mistrovské body. Přestože její závodní kariéra ve Formuli 1 byla krátká, je připomínána jako průkopnice tohoto sportu. Vavříny sbírala za volantem rychlých aut i v jiných soutěžích.

Jejím hrdinou v době, kdy závodila, jak uvedla v březnu 2006 v rozhovoru pro Observer Sport Mothly, byl legendární závodník Juan Manuel Fangio. Později další z legend F1, brazilský pilot Ayrton Senna.

Maria Teresa De Filippis se narodila 11. listopadu 1926 v Marigliano v Neapoli. Byla nejmladší z pěti dětí italského hraběte Serina Francesca De Filippise a španělské šlechtičny Narcisy Anselmi Balaguer Roca de Togores y Ruco y Perpignan. Její otec vlastnil Palazzo Marigliano ze 16. století v Neapoli, kde vyrůstala. V době svého dospívání se u ní začal projevovat zájem o sport. Ráda také jezdila na koni a hrála tenis.

Po skončení II. světové války se Maria Teresa de Filippis začala zajímat o motoristický sport. Její rodina a přátelé k tomu měli určité výhrady. Navíc dva z jejích bratrů jí měli říct, že nebude schopna jezdit tak rychle, jako její soupeři – muži. Navíc, její bratr Luigi de Filippis byl také automobilovým závodníkem.

Došlo dokonce na sázku, kdy se s ní bratři prostě vsadili s tím, že sázku vyhrají, protože to zkrátka nedá a bude pomalá. Ve věku 22 let tedy Maria zahájila svou závodní kariéru.



K svému prvnímu závodu vystartovala za volantem Fiatu 500 na 10 kilometrů dlouhou jízdu mezi Salernem a Cava de' Tirreni. Závod vyhrála, což jí dodalo sebevědomí soutěžit v italském šampionátu sportovních vozů, aby v sezoně 1954 skončila druhá.

Maria Teresa de Filippis startovala také v dalších známých závodech, ať už na okruzích nebo do vrchu. V roce 1949 jela Coppa d´Oro delle Dolomiti nebo Stelle Alpina. V roce 1950 startovala v Premio di Apertura, Cirquito de Senegallia a Modena. Přehled závodů, kterých se Maria Teresa de Filippis zúčastnila uvádí portál Racing Sport Cars.

Dvakrát absolvovala také slavný závod Mille Miglia. Dokládají to fotografie z let 1950 a 1955. V roce 1950 jela s vozem Urania 750 Sport se spolujezdcem Mottou, ale do cíle nedorazili.



V roce 1955 podle výsledkové listiny na webu Racing Sport Cars jela sama, ale do cíle také nedorazila. Druhá skončila v závodě sportovních vozů podporujících Velkou cenu Neapole v roce 1956 s vozem Maserati 200S.

Když v Maserati viděli její potenciál, dostala nabídku stát se tovární závodnicí. A v roce 1958 přišla možnost řídit vůz Formule 1, kterou využila. Celkem ve třech Velkých cenách toho roku Maria Teresa de Filippis usedla za volant Maserati 250F.

Dne 18. května 1958 dostala de Filippis příležitost jet Grand Prix Monaka, což byl druhý závod sezony F1 1958. Z 31 přihlášených závodníků pouhá polovina zajela čas dost dobrý na to, jak píše wikipedia, aby se kvalifikovala. De Filippis zajela až 22. čas kvalifikace a stejně jako další debutant, pozdější šéf Formule 1 Bernie Ecclestone, nebyla připuštěna do závodu.

Pro zajímavost je dobré připomenout, že Ecclestone jel s vozem Connaugt – Alta a kvalifikaci nedokončil. Ecclestone a de Filippis při té příležitosti navázali přátelství, které vydrželo i v nadcházejících letech.

Další Velkou cenou, při které se Maria Teresa de Filippis představila byla Grand Prix Belgie, která se jela 15. června 1958. V kvalifikaci byla předposlední, tedy na 19. místě. V závodě samotném si dojela sice pro výborné, ale nebodované 10. místo. Vítěz Tony Brooks, jedoucí na Vanwallu, jí nadělil dvě kola.

Do následující GP Francie byla připravena nastoupit, ale jet závod jí nebylo dovoleno. Jelo se v Reims-Gueux 6. července 1958. V jednom z rozhovorů tvrdila, že ředitel závodu ji nevpustil na trať s tím, že měl říct, že „jediná helma, kterou by žena měla nosit, je ta u kadeřníka“.



Třetí závod, který odjela, byla Velká cena Portugalska z 25. srpna. V závodě stihla pouhých šest kol, než ji zradil motor. Čtvrtou a zároveň poslední Grand Prix sezony 1958 absolvovala na domácí italské trati v Monze. Bohužel, závod nedokončila.

Stejně, jako další jezdci, startovala de Filippis v závodech F1, jejichž výsledky se nezapočítávaly do seriálu mistrovství světa. V roce 1958 to byla Syracuse Grand Prix, která se jela 13. dubna 1958 na okruhu na Sicílii. De Filippis v něm skončila na pátém místě, když vítězem se stal Luigi Musso, pilot Scuderia Ferrari.

Legendární Juan Manuel Fangio, který nadějné závodnici fandil, jí dal během sezony spoustu rad. V rozhovoru z roku 2006 si vzpomněla, že jí jednou řekl: „Jezdíš moc rychle a příliš riskuješ.“

Pro sezonu 1959 Maria Teresa de Filippis přestoupila do týmu Ferdinanda Porsche, kde jezdil také Jean Behra. S vozem Behra-Porsche se ale do závodu na Velkou cenu Monaka 10. května 1959 nekvalifikovala.

Také v roce 1959 odjela závod, který se do seriálu MS F1 nezapočítával. Byla to BRDC International Trophy, která se jela na okruhu Silverstone 2. května. Maria Teresa jela v týmu Scuderia Ugolini, ale závod nedokončila pro poruchu na svém Maserati 250F.

Zlom v motoristické kariéře Marie Teresy de Filippis nastal, když při závodu sportovních vozů, který předcházel německé Grand Prix na AVUS v Berlíně, zahynul 1. srpna 1959 její kolega a přítel Jean Behra.



Ten ztratil v lijáku kontrolu, při rychlosti 180 kilometrů v hodině, nad svým Porsche RSK. To podle wikipedie vyletělo z tratě a vřítilo se do prostoru za vozovkou. Behra byl vymrštěn ven z vozu a narazil do jednoho z osmi stožárů uspořádaných na vrcholu návrší za tratí, na kterých byly umístěny vlajky soutěžících národů. Behra do něj narazil asi v polovině jeho výšky a stožár se vyvrátil. Náraz měl pro Behru fatální následky.

Behra byl pohřben v Nice ve Francii dne 7. srpna, šest dní po smrtelné havárii. Měl v podstatě tři pohřby. Poprvé se s ním loučili přátelé a motorističtí příznivci v Berlíně, podruhé v Paříži a potřetí v Nice. Na bohoslužbu a poslední rozloučení v Nice přijelo na 3 000 smutečních hostů.

Behrova smrt už byla na Marii Teresu de Filippis moc a rozhodla se ze dne na den ukončit aktivní zavodní kariéru. Měla totiž startovat ve Velké ceně Německa, ale po Behrovo tragédii okruh opustila a na závodění zanevřela.

Po desetiletích pak pro Observer Sport Monthly vysvětlovala, proč se rozhodla skončit hned. „Protože zemřelo příliš mnoho mých kamarádů. Postupně to byli Luigi Musso, Peter Collins, Alfonso de Portago a Mike Hawthorn. Smrt Jeana Behry pro mě byla nejtragičtější, protože jsem měla v dalším závodě startovat. A to prostě nešlo. Byl to pro mě definitivní konec,“ dodala.

Někdy v roce 1960 se vdala za rakouského chemika Theodora Huschkeho a založili rodinu. Držela se stranou veškerého motoristického dění až do roku 1997, kdy vstoupila do Mezinárodního klubu bývalých jezdců Grand Prix F1. Ve stejném roce byla zvolena jeho viceprezidentkou. V roce 2004 byla zakládající členkou klubu Maserati a stala se jeho předsedkyní. První závodnice ve Formuli 1 Maria Teresa de Filippis zemřela 8. lednu 2016 v Scanzorosciate v Lombardii, ve věku 89 let.

Maria Teresa de Filippis byla průkopnicí v motoristickém sportu, tradičně ovládaném muži. Žádná žena dalších 15 let ve Formuli 1 nezávodila, dokud se v seriálu mistrovství světa F1 neobjevila další Italka. Tou byla Lella Lombardi (23. 6. 1941 – 3. 3. 1992), která jezdila v letech 1974 až 1976. Lombardi se stala první a dosud jedinou jezdkyní, která dokončila závod mistrovství světa F1 na bodované pozici. Tři další ženy se od té doby pokusily zúčastnit závodu Formule 1, i když neúspěšně, byly to Giovanna Amati, Divina Galica a Desiré Wilson.