Nová Honda N-Box a fenomén kei cars. Proč jsou maličká auta v Japonsku populární

Co je to vlastně „kei car“? Jde o kategorii vozidel, jejichž maximální rozměry, ale i velikost motoru a jeho výkon, pevně ohraničuje japonská legislativa. Kei cars jsou malá osobní i užitková auta, jejichž majitelé mohou využívat daňová i pojistná zvýhodnění, a v některých oblastech nemusí při koupi vozidla ani dokazovat, že pro ně mají parkovací místo. Od zavedení kategorie kei cars v roce 1949 se legislativní omezení pochopitelně několikrát změnila a vozy výrazně narostly, pořád se však jedná dnešní optikou o maličká auta. Současná pravidla platí od roku 1998 a nastavují, že auto smí být maximálně 3,4 metru dlouhé, 1,48 metru široké, 2 metry vysoké, a že jeho motor (atmosférický či přeplňovaný), musí mít maximálně 660 kubických centimetrů a maximálně 64 koňských sil.

Většinou jsou vozy v této kategorii striktně hranaté, jako podle pravítka. Snahou je samozřejmě vměstnat co nejvíc užitného prostoru na maličký půdorys. Na druhou stranu najdou se i kei-sporťáky. Jejich doménou sice vzhledem k omezení není výkon, ale přesto si maličké a lehké vozy jako Honda Beat, Suzuki Cappuccino nebo Daihatsu Copen vybudovaly slušnou pověst v autařské komunitě.

Prakticky všechna kei cars jsou navržena, vyrobena a prodávána v Japonsku, ale občas se nějaký vůz dostane i na exportní trhy, a občas zde sklidí i úspěch. Dost možná nejznámějším případem u nás je Suzuki Jimny. Na našem trhu se prodává jako klasický malý osobák, v Japonsku s motorem 660 ccm se ale vejde do regulí pro kei car.

I když tržní podíl kei cars v posledních letech spíše klesá, za což může snížení daňové úlevy od roku 2014, pořád se tato kategorie podílí na tržním koláči domácího trnu z více než třiceti procent. Titul vůbec nejprodávanějšího auta si pak několik posledních let připisuje HondaN-Box. Malý ale mimořádně praktický „mikrovan“ pro čtyři pasažéry, který se právě nyní představuje v nové generaci.

Na první pohled je nový N-Box dost podobný tomu dosavadnímu. Dává to smysl, neboť na striktně hranatých tvarech, podřízených vnitřnímu prostoru, není příliš co měnit. Na druhý pohled je ale o něco modernější. Mříž chladiče je v laku karoserie, nová jsou světla s integrovanými LED kroužky, ale i širší přístup vzduchu ve spodní části nárazníku. Za příplatek lze volit stylový paket s bílými kryty klik a zrcátek, a s dvoubarevnými poklicemi kol. Na vrcholu pak stojí N-Box Custom, vybavený jinou přední maskou se světelným pruhem, litými koly, ale i luxusním detailem v podobě koženého čalounění uvnitř vozu.

Interiér pro čtyři pasažéry nabízí podle slov Hondy nejvíc prostoru v rámci třídy a nezapomíná ani na velké množství odkládacích prostor – jsou tu třeba hned čtyři držáky nápojů. Palubní desku zdobí dva displeje – jeden před řidičem a druhý dotykový displej infotainmentu. V případě potřeby většího nákladového prostoru se dají zadní sedadla sklopit.

I když konkrétní specifikace motorizací nepadly, N-Box má dostat jak atmosférický, tak i přeplňovaný motor – půjde docela jistě o tříválec o objemu 658 ccm, a v nabídce se objeví dokonce i pohon všech kol.

Mimo Japonsko se Honda N-Box samozřejmě nepodívá, a ani by to nedávalo smysl. Třeba v naší legislativě, která jednotlivé typy vozidel daňově nerozlišuje, si lidé raději koupí klasické kompaktní auto, které je oproti kei cars stále neporovnatelně větší. Jedná se však o zajímavý náhled do kategorie, která je v Japonsku alespoň částečnou odpovědí na mobilitu v přeplněných městech.