Mysterro mohl být designovou ikonou. Před 30 lety za něj Václav Král získal cenu

Pracovní název vozu, na kterém začali pracovat Václav a Jiří Královi v prosinci roku 1992, zněl California. Bylo by to ostatně logické jméno. Supersportovní otevřený vůz si totiž u Studia design Král objednal Čechoameričan Zdeněk Mrkvica, který léta žil v americkém státě s tímto jménem. Právě tam ho také chtěl prodávat. On ovšem vyžadoval jméno Mysterro. A tak se nyní vůz jmenuje Innotech Mysterro, přičemž to první slovo označuje firmu Zdeňka Mrkvici.

Na jeho designová řešení i pozoruhodné detaily se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.Počítalo se s limitovanou pětadvacetikusovou sérií roadsteru, který neměl ani provizorní plátěnou střechu. Proč také - vždyť také v této oblasti prší jen naprosto výjimečně.

Václav Král se do projektu pustil s plnou vervou. Cítil to tehdy jako určitou možnost, jak pokračovat v projektu Supertatry, i když tentokrát ve verzi bez střechy. Už v únoru následujícího roku byl dokončen design a začala se stavět maketa. Vznikala v dílně firmy Peter v Trhovém Štěpánově, kam designér téměř každý den dojížděl z Roztok u Prahy. Přestože v té době, jak vzpomíná v knize Václav Král, designér, který chtěl změnit svět  jeho manželka Věra, ho postihl infarkt a mozková příhoda, nepohyblivý koncept v měřítku 1:1 byl hotový na podzim roku 1993. 

Působivé tvary, kde je překvapivé hlavně řešení zadní partie s integrovaným spoilerem, hned vzápětí ocenili odborníci udělením Národní ceny za design. Na poměry České republiky nebyl tento vůz vůbec praktický. Kromě střechy mu totiž chyběla třeba i boční okénka. Pro bohaté Kaliforňany však mohl být příjemným společníkem. Třeba i díky speciálním zavazadlovým prostorům, které se nacházely na bocích a jejichž víko se vyklápělo vzhůru. Do každého z nich bylo možno umístit golfový bag.

Václav Král však není jen autorem karosérie, zkonstruoval také velmi pevný trubkový rám a řešení podvozku. Ten byl připraven pro přenášení výkonu uprostřed uloženého amerického supermotoru Falconer. Jde o dvanáctiválec se zdvihovým objemem skoro deset litrů. Díky několikanásobnému přeplňování může poskytnout potenciál až patnácti stovek koňských sil.

„Motor Corvette, který je v jediném dokončeném kusu dnes, měl být jen provizorní," říká Jiří Král. Ten na voze v té době s otcem spolupracoval. Tento agregát se dozadu vešel bez problémů, ale zabudování zmíněného dvanáctiválce už by znamenalo nutnost přemístit vodní pumpu mimo motorový prostor.

„Celé to bylo způsobeno tím, že zadavatel projektu trval na rozvoru 2,7 metru, zatímco my jsme s tátou chtěli třímetrový," vzpomíná Jiří Král.

Přes tyto problémy se nakonec v roce 1994 postavil automobil, který lze pokládat za prototyp. Pojízdný však v té době nebyl, sloužil jen k vystavování na autosalonech. Veřejná výstavní premiéra se odehrála v červnu roku 1995.

Bohužel i tento projekt, stejně jako řada dalších podobně slibných z té doby nakonec nedospěl do finálního stádia a nevyrobil se ani jeden jediný kousek pro skutečného zákazníka.

Dnes si ho alespoň můžete prohlédnout v nově otevřeném muzeu v Lučanech nad Nisou nedaleko Jablonce nad Nisou.