Milovník veteránů má velký sen – jet slavný závod napříč Itálií

Pětatřicetiletý vnuk/syn Lukáš tedy nemohl jinak. Také on vystudoval strojařinu a stal se konstruktérem.

Na strojní fakultě Vysoké školy Báňské-technické univerzity v Ostravě, kde působí jako odborný asistent, učí a navíc vede restaurátorskou dílnu, kde šikovné ruce mechanika Jiřího Dudy vdechují nový život starým motocyklům.

Ten poslední roky pracuje na restaurování historických motocyklů, které před svou smrtí věnoval Moravskoslezskému kraji sběratel a akademický sochař Miroslav Rybička z Jistebníku. I proto Moravskoslezský kraj fungování dílny finančně podporuje.

Repasování historických aut a motorek je Lukášovo životní hobby a současně pracovní náplň. Na vysoké škole báňské učí metodiku konstruování, grafické systémy a další předměty. Do budoucna chce studenty učit přístupu k technickým památkám. „Je to velmi perspektivní obor. Historických kolových vozidel přibývá a odborníků je málo,“ tvrdí pedagog Lukáš Kudrna.

Jako konstruktér propadl také on kouzlu jedno- i dvoustopých veteránů. Letos už potřetí absolvoval závod veteránů 1000 mil československých a podruhé ho vyhrál s vozem Jawa Minor roadster z roku 1939.

Tento vzácný kousek se otci a synovi Kudrnovým podařilo koupit v Liberci poté, co je na auto upozornil majitel tamního autosalonu značky Kia, kterou společnost Autosalon Kudrna vedle škodovek prodává i v Orlové.

„Auto je čtyři roky po renovaci, kterou jsme sami provedli u nás v Orlové. Otec se pak v roce 2020 vydal se svou Škodou Popular roadster z roku 1939 na „míle“ (hovorový výraz pro závod 1000 mil československých - pozn. aut.) a s mojí maminkou coby navigátorkou vyhráli svoji kategorii. Další tři ročníky jsem jel já se svou ženou. Dvakrát jsme vyhráli, loni jsme byli druzí,“ prozradil Lukáš Kudrna.

Když vypráví o řízení a jízdě v tomto autě, nešetří superlativy. „Řídit takový vůz je prostě úžasné. Řízení je vpravo, má třístupňovou nesynchronizovanou převodovku, řadí se s meziplynem. Motor má 19 koní a maximální rychlost 90 kilometrů v hodině, takže při závodu jedu vlastně stále na doraz,“ vypráví Lukáš.

Pro dnešní řidiče zvyklé na posilovače brzd je brždění v Jawě Minor nemilým překvapením. „Brzdy jsou největší slabinou. Jsou mechanické s lanky, takže to auto skoro vůbec nebrzdí, jen zpomaluje. Když je potřeba, musím brzdit ruční brzdou, což je poměrně nebezpečné. Ale jinak nádhera,“ vychvaluje jízdu s veteránem jeho řidič.

Závod mezi Prahou a Bratislavou se jel poprvé v roce 1933. Tehdejší Československá republika se jeho pořádáním snažila podpořit československý průmysl. A protože tehdy ještě tato města nespojovala dálnice, i dnes trasa vede mimo „Dé jedničku“. Dalším důvodem je to, že některé vozy ze startovního pole na dálnici ani nesmí, jsou příliš pomalé.

Trasa závodu tak vede z Prahy, přes Kolín, Polnou u Jihlavy, Ostrovačice, Dolní Věstonice a Lednici do Bratislavy. Zpět je trať lehce pozměněná.

Inspirací závodu 1000 mil československých byl ve 30. letech minulého století legendární závod Mille Miglia, který se jezdí mezi italskými městy Brescia, Parma, Řím a Cervia - Milano Marittima.

„Jeho specifikem je to, že tam mohou startovat jen vozidla, která se už někdy tohoto závodu zúčastnila. Výše startovného, (které) sahá k půl milionu korun,“ říká Lukáš Kudrna, který sní o tom, že by jednou se tento na start tohoto závodu se svou Jawou postavil.

„Startovné je astronomické, to je jasné. Nicméně díky existenci naší restaurátorské dílny jsme se stali partnery mezinárodní federace historických vozidel (FIVA), která je poradním orgánem UNESCO, a to je spolupořadatelem akce. Takže možná tudy vede cesta, jak bychom se mohli za Českou republiku závodu zúčastnit,“ spekuluje Lukáš.

Pro jeho případný start s hraje i fakt, že v roce 1989 závod s vozem stejné značky absolvoval Jiří Černý z Prahy. Stařičká Jawa Minor Roadster s Lukášem Kudrnou za volantem tak splňuje další podmínku, kterou je opakovaná účast vozu stejného typu. „Tak uvidíme, třeba to někdy vyjde,“ věří Lukáš Kudrna.