Naftové ojetiny v Německu zlevňují. Vyplatí se tam už pro diesel zajet?

Zájem o naftové vozy v Německu postupně klesá už od roku 2016, čemuž zprvu vysokou měrou přispěla známá aféra „Dieselgate“. V poslední době popularitu dieselů ale snižují zejména snahy některých německých zakázat vjezd autům s dieselovými motory. Kolem vznětových motorů se prostě vznáší atmosféra nejisté budoucnosti. A to zákazníky logicky odrazuje. Důvodů, proč se diesely těší čím dál nižší oblibě, však existuje víc.

V Německu prozatím mají takzvané emisní zóny, do nichž lze vjet pouze s ekologickou plaketou, jež může mít různou barvu - to podle emisní normy, jakou vaše auto splňuje.V současnosti se omezení týká zhruba 70 německých měst, přičemž jde i o 19 územních celků, z nichž zřejmě největším je Porúří. Ekologickou plaketu musí řidiči mít například v Berlíně, Mnichově i Stuttgartu. Placená známka pak podle barvy vypoví, jak moc váš vůz znečišťuje ovzduší - samozřejmě podle tabulek.

Červenou mají obvykle vozidla roku výroby 1997, která splňují pouze normu Euro 2 a mají tak vystavenou stopku. Následuje známka žlutá a zelená. Právě s ní by měl být vjezd do center většiny měst bez problémů. Řidičům, kteří se budou snažit za emisní známku ušetřit a nezakoupí ji, se tak cesta naopak prodraží. Pokuta vyjde na 80 eur (přibližně 2000 korun).

Tím však boj za "čistší vzduch" v Německu nekončí. Německý federální soud nedávno potvrdil, že města mají právo zcela zakázat vjezd vozidel s dieselovými motory. Vyjma těch, které splňujících nejvyšší normu Euro 6. Je pravděpodobné, že některá města k zákazům sáhnou velice brzy, mluví se o například o Stuttgartu a Düsseldorfu.

Jen v Německu je aktuálně něco kolem 12 milionů dieselových vozidel, která plní normy Euro 1 až Euro 5. A tato auta prostě nebudou moci do některých měst vjet. Mimochodem, vozů splňujících normu Euro 6 jezdí v Německu 2,7 milionu.

Tento fakt se pochopitelně velmi rychle projevil na celkové náladě mezi motoristy, na prudce klesajícím zájmu o diesely i na jejich cenách. Na nová auta tvoří prodejci pobídky v hodnotách tisíců eur, tedy desetitisíců korun. U Volkswagenu lze třeba narazit na akce, které jisté naftové modely zvýhodňují až o 1200 eur, tedy v přepočtu asi o 30 480 korun, jelikož poptávka po nich klesá.

Průzkumy trhu tvrdí, že mezi roky 2015 a 2016 se ještě podíl naftových motorů ve všech nových osobních autech pohyboval okolo 48, respektive 46 procent, za minulý rok tento však počet rapidně spadl na 38,8 procenta a letos v lednu klesl až na 33 procent. Pro srovnání, zájem o benzinové motorizace ve stejném časovém období povýšil z 50 na současných 57,7 procenta. 

U ojetin je potom situace podobná. Podle dat organizace Deutschen Automobil Treuhand (DAT) již někteří lidé začali prodávat svá ojetá auta z obavy přicházejících zákazů a tedy následného znehodnocení jejich vozů na trhu. Tento krok podle všeho již udělalo na 20 procent majitelů starších, ale i novějších dieselů. 

DAT následně zmiňuje, že v současnosti vyjde tříletá dieselová ojetina o 2000 eur, tedy asi o 50 tisíc korun, levněji než před pouhými několika měsíci koncem roku 2017. Lze však hovořit o tom, že se jedná pouze o první předzvěst nového trendu. Jestli opravdu začne omezování ve městech ve velkém, pak teprve ceny pořádně klesnou.

V rámci zjišťování, zda se nákup dieselové ojetiny z Německa vyplatí již nyní, jsme se vydali na virtuální nakupování zcela běžných aut a srovnávali ceny konkrétních modelů ve stejné motorizaci a se stejnou výbavou v Česku a v Německu. A výsledek? Ceny se různí podle modelu.

Například u Škody Octavia Combi jsme hledali vůz z roku 2008, s nájezdem do 200 000 kilometrů a vybavený motorem 2.0 TDI o výkonu 140 koní (103 kW) s manuální převodovkou. Cenově zde vychází Octavia takřka totožně. První vozy startují s cenami těsně nad hranicí 100 000 korun a okolo 160 000 lze vybírat již z mnoha solidních kusů.

Prakticky stejná situace panuje v případě novějšího Superbu. Kus z roku 2010, vybavený motorem 2.0 TDI o výkonu 170 koní (125 kW), automatickou převodovkou a nájezdem do 200 000 km lze u našich západních sousedů koupit za srovnatelnou cenu jako u nás, tedy přibližně za 250 000 korun.

Změny lze pozorovat spíše u zahraničních značek. O něco dražší je u nás třeba Honda CR-V z roku 2014 vybavená motorem 1.6 i-DTEC. V tomto případě by se už do Německa pro dieselovou ojetinu mohlo vyplatit dojet. Zatímco u nás startují ceny lehce pod částkou 400 000 korun a rychle stoupají, v Německu si vyberete slušné CR-V už do 380 000 korun.

Stejně je na tom třeba Volkswagen Tiguan, který jsme ojetý hledali z roku 2012, s nájezdem do 150 000 kilometrů, automatem a s motorem 2.0 TDI o výkonu 140 koní (103 kW). U nás si pod 400 000 příliš nevyberete, zatímco v Německu by vám na vystačilo přibližně 380 000, na levnější kus i 350 000 korun.

Samozřejmě tu může hrát roli také výrazně bohatší výběr německé nabídky, ale u CR-V Tiguanu se dá poprvé hovořit o tom, že je vůz z Německa levnější dokonce o dost. To u Golfu ze stejného roku, pouze s manuální převodovkou, už takový rozdíl není, přesto se německá ojetina vyplatí o něco víc. V Německu se pod hranici 200 000 korun vejde velká spousta Golfů, v ČR počítejte spíš s relací okolo 220 tisíc. Jakmile se však ve stejném vyhledávání prohodí naftový pohon za benzínový, jsou Golfy náhle prakticky vyrovnány.

Závěrem je tedy nutno podotknout, že nižší cenu ojetých dieselů z Německa zatím nelze brát jako jasnou věc. Stejně jako dříve hodně záleží na konkrétní značce, modelu a motoru, přesto se pomalu a jistě se začíná trh do určité míry měnit.

Náklonnost Němců k benzínovým autům se začíná projevovat, a jak bylo řečeno o pár odstavců výš, ta hlavní změna však teprve přijde s postupným omezováním provozu v německých městech. Je však otázka, zda se omezování tohoto druhu postupně nedostane i k nám...