Konec truhlářů ve Škodě. Model 1200 byl první celý z plechu a letos mu je 70 let

Zatímco italská Lancia produkovala automobily s celokovovu karosérií již od roku 1922 a třeba také Tatry 87 před začátkem druhé světové války se již při obešly bez dřevěné kostry na ocelovém podvozku, automobilka Škoda ještě pět let po skončení poslední světové války ve velkém zaměstnávala truhláře.

Až na sklonku 40. let začalo být jasné, že je třeba přistoupit k modernějším vozům, které by měly šanci uspět také v zemích s kapitalistickým zřízením, a tak zajistit komunistické vládě v Československu tolik žádané devizové prostředky.

Na Škodu 1200 v různých karosářských verzích se můžete podívat do naší fotogalerie.

První prototyp vozu s označením Škoda 1200 byl připravený již v roce 1949, o rok později vyjely na silnice k prvním testovacím kilometrům prototypy verzí kabriolet, dodávky a kombi.

Brzy se však ukázaly problémy plynoucí z převzetí řady technických řešení z předcházejícího typu Škoda 1101/1102 (Tudor). Například rozvor 2485 byl příliš krátký pro připravovanou sanitní verzi. Prostě by se za přední sedačky nevešlo lehátko s pacientem. Rozhodlo se proto o prodloužení rozvoru hned o 200 milimetrů.

Finální produkt s karosérií sedan proto měřil na délku 4500, na šířku 1680 a na výšku 1520 milimetrů. Na tehdejší dobu se tedy jednalo o poměrně velký automobil.

Nakonec se také přistoupilo ke zvětšení zdvihového objemu zážehového atmosféricky plněného čtyřválce. Nakonec dosáhl 1221 cm3 a výkon při 4200 otáčkách za minutu činil 36 koňských sil. Spotřeba byla přibližně 9 litrů na sto kilometrů, což při použití nádrže s objemem 35 litrů stačilo na ujetí necelých čtyř stovek kilometrů. Auto dosahovalo maximální rychlosti 105 kilometrů v hodině.

Motor spolupracoval se čtyřstupňovou převodovkou, jejíž páka se nacházela pod volantem. Sedan měl na každém boku pár dveří a v každých z nich bylo větrací okénko. Pokrokem oproti typu 1101 bylo také zavedení dvanáctivoltové elektrické soustavy, což mimo jiné usnadnilo startování a zlepšilo výkon světlometů.

Na zahájení sériové výroby se čekalo až do roku 1952. Výrobní kapacita byla totiž volná až po ukončení produkce Tatraplanu, která byla do Mladé Boleslavi přesunuta z Kopřivnice.

V Mladé Boleslavi se montovaly jak kompletní vozy s karosérií sedan, tak rovněž podvozky určené pro další karosářské verze. Ty dostaly na starost pobočné závody v Kvasinách a ve Vrchlabí. Z prvního z nich vyjížděly do světa dodávky a z druhého sanitní verze. Na verzi kabriolet, která se zpočátku rovněž vyvíjela, tedy nakonec nedošlo.

Dodávka byla kratší - měřila jen 436 centimetrů. Sanitka měla v porovnání s ní zadní převis prodloužený o dalších 26 centimetrů. Oba vozy se také lišily bočními a zadními dveřmi. Jestliže u dodávky byla jen jedny boční dveře a vzadu jednodílné otevíratelné do strany, v případě sanitky konstruktéři použili na pravém boku dvoje dveře a zadnbí víko se otevíralo směrem nahoru.

Počet nabízených verzí se rozšířil v orce 1953, kdy dělníci ve Vrchlabí začali montovat kombi s označením Škoda 1200 STW. Tato verze byla odvozená z dodávky, a proto měla stejnou délkou. Dvoje boční dveře byly jen na pravém boku.

V roce 1956 přišla na řadu modernizace, která přinesla změnu označení na Škoda 1201. Během ní se změnil motor, který díky nové hlavě válců a karburátoru posílil svůj výkon až na 45 koňských sil. Navýšil se také točivý moment - z původních 74,5 Nm na 84 Nm a stoupla hodnota maximální rychlosti. Škoda 1200 se pak rozjela až na tempo 115 kilometrů v hodině.

Úpravy na karosérii byly jen decentní. Například se použily kliky z nového menšího typu Škoda 440.

Poslední sedan Škoda 1201 sjel z výrobní linky v Mladé Boleslavi v březnu roku 1959, závod ve Vrchlabí však ještě následující dva roky vyráběl provedení dodávka, sanitka a kombi.

Celkem vzniklo 27 000 sedanů a dalších přibližně 40 000 kusů připadlo na ostatní verze.