Z Moskvičů tvořili v Iževsku vlastní auta. Zahrála si i v Kokosech na sněhu

Ani lidé, kteří poměrně dobře znají historii aut produkovaných v zemích takzvaného socialistického tábora, se pravděpodobně nikdy osobně nesetkali například s vozem Iž 2125. Přestože se jedná o auto, které jak tehdy bývalo v socialistických automobilkách obvyklé, se vyrábělo od roku 1973 po následující čtvrtstoletí.

Tento vůz, stejně jako další s logem Iž Auto, si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.„K nám se tyto vozy nikdy nedovážely. Přesto se jich několik desítek u nás u různých sběratelů nachází," uvedl v rozhovoru pro Deník předseda Moskvič klubu ČR Jaroslav Kyselý, který sám také jeden užitkový Iž 2715 vlastní.

Průmyslový areál v Iževsku, který leží přibližně tisíc kilometrů východně od Moskty, již od třicátých let vyráběl motocykly a po druhé světové válce také světoznámý samopal AK 47 Kalašnikov.

V šedesátých letech se rozhodlo o tom, že se výrobní náplň obohatí o automobily, neboť bylo třeba uspokojit zájem obyvatel tehdejšího Sovětského svazu o tento typ dopravních prostředků.

Zpočátku se zde od roku 1966 pouze kompletovaly Moskviče 408 z dílů, které vznikaly v mateřské továrně této automobilky. Stejným způsobem probíhala také montáž novějšího Moskviče 412. Ty už ale měly specifický design masky chladiče a na první pohled se daly rozeznat také podle specifického loga Iž a kruhových hlavních světlometů.



V té době se už budoval nový montážní závod na ploše o rozloze 120 hektarů. Jeho dvě montážní linky vybavili technologiemi specialisté Renaultu a dalších západoevropských firem.

Nejprve se v nové továrně začaly vyrábět užitkové furgony 2715. Ve skříňové nástavbě za dvoumístnou kabinou převzatou z Moskviče 412 bylo možno převážet náklad s hmotností do 400 kilogramů.

Krátce poté se přistoupilo k produkci typu Iž 2125. Byť má na své zádi azbukou psané označení kombi, spíše se dá jeho karosérie považovat za liftback. Jeden takový vůz je k vidění v retroauto muzeu ve středočeských Strnadicích.

Podvozek vozu byl shodný s Moskvičem 412, ovšem design byl odlišný. To se týkalo jak přídě, kde se objevila svislá směrová světla, a zejména zadní partie. Víko zavazadlového prostoru obsahující také zadní sklo bylo ukotveno na střeše.

Vnitřní prostor byl poměrně variabilní díky možnosti sklopit zadní sedačku a zvětšit tak zavazadlový prostor. Na délku auto měřilo 4196 milimetrů, šířka činila 1550 a výška 1440 milimetrů. Poháněl ho zážehový atmosféricky plněný čtyřválec spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Výkon agregátu, který se přenášel na kola zadní nápravy, dosahoval hodnoty 75 koní a maximální rychlost dosahovala 140 kilometrů v hodině.

Tento model však byl z hlediska celkové výrobní náplně iževské automobilky v menšině. V daleko větším počtu z výrobních linek sjížděly sedany a také furgony a z nich odvozené pick-upy. Objem výroby se v sedmdesátých letech postupně navyšoval a například v roce 1975 přesáhl 200 000 kusů.

Zejména užitková vozidla byla ve značné míře směřována na export. "Hodně se jich vyvezlo například do Finska nebo do Belgie. Ovšem kupovali si je i zákazníci v Asii nebo třeba na Jamajce. Dokladem je jejich účinkování ve slavné komedii Kokosy na sněhu," uzavírá Jaroslav Kyselý. Tyto typy vozidel se v Iževsku vyráběly až do roku 1997.

Ve druhé polovině osmedesátých let je však na montážní lince doplnil moderněji tvarovaný čtyřmetrový hatchback. Ke konci devadesátých let však továrna v Iževsku s montáží vlastních modelů skončila a dělníci začali vyrábět licenční vozy jiných značek. Konkrétně Lady a také modely korejské značky Kia. Nyní vyrábí například model Lada Largus.

Předplatné pátečního Deníku 2 krát zdarma, zdroj: Deník