Dopravní značky. Ilustrační foto. DENÍK/ Martin Divíšek
Nabídka
Vozy k pronájmu a leasingu
Nejoblíbenější hledání
Vozy k pronájmu a leasingu
Sníží se počet dopravních značek ve městech? Novela zákona přinese sdílené zóny
Miroslav Elsnic
-
17. 12. 2023
Naše téma
Za pár dní začne platit novela zákona o silničním provozu. Jednou z novinek, kterou přinese, bude pravomoc měst zavádět takzvané sdílené zóny. Z center by tak mohly začít mizet lesy dopravních značek. Sdílené zóny jsou totiž ulice bez dopravních značek se smíšeným provozem pro pěší, cyklisty, hromadnou dopravu a auta.
Velké množství dopravních značek na malém prostoru řidiče rozptylují. Ti pak ztrácejí pozornost a informace přestávají vnímat. „Jak se má řidič chovat, by mělo být jasné z uspořádání silnice. Značka má pouze upřesňovat, co by účastník nemusel včas zpozorovat,“ vysvětlil dopravní expert a předseda Platformy Vize 0 Roman Budský.
Podívejte se, jak vypadá sdílená zóna v Rakousku:
Mezi nejčastěji osazované značky patří zákazy zastavení a stání. Umisťovány jsou i do míst, kde by být nemusely. Stání a zastavení totiž jasně definují pravidla silničního provozu. Podle nich smí řidič zastavit tak, aby mezi autem a okrajem vozovky zůstaly volné tři metry pro oba směry jízdy. V případě stání musí zůstat volné tři metry pro každý směr jízdy.
„V užších ulicích je tedy naprosto zbytečné takové značky umisťovat. Tam přece daná zákonná omezení platí automaticky,“ podotkl Budský.
Další podle motoristů zbytečně nadužívanou značkou je Dej přednost v jízdě. „Ve Francii se rozhodli ji ve velké míře nepoužívat a uplatňovat pravidlo pravé ruky. Samozřejmě v lokalitách s klidnějším provozem. Výsledkem je, že ubylo nehod, protože řidiči začali být více pozorní,“ poznamenal mluvčí ÚAMK Igor Sirota.
Sdílené zóny jsou ulice bez dopravních značek a se smíšeným provozem pro pěší, cyklisty, hromadnou dopravu a auta. Rychlost je v nich omezena na dvacet kilometrů v hodině a striktně platí pravidlo pravé ruky. Chodci přitom mohou využívat veškerý prostor a nemusí se omezovat na chodník.
„Povrch je v jedné úrovni. Koridor pro auta či hromadnou dopravu bývá vyznačen jiným povrchem. Díky malé rozdílné rychlosti je prostor bezpečný. Řidiči, chodci, ale i cyklisté jsou nuceni mnohem více sledovat dění kolem sebe. Auta se pohybují opravdu pomalu, třeba v Německu smí jezdit jen rychlostí chůze,“ popsal už dříve projektant a odborník na zklidnění dopravy ve městech Vojtěch Novotný.
Zklidnění dopravy očekává i předkladatel pozměňovacího návrhu, který sdílené zóny zavádí, poslanec Michael Rataj (STAN). „Cyklisté berou jakékoliv omezení jako újmu, řidiči jako útok. Sdílený prostor, ve kterém by jediným omezením byla rychlost, by všechny účastníky přiměl k větší osobní zodpovědnosti,“ myslí si Rataj.
Sdílené zóny už několik let využívají města v Německu či Rakousku, v zemích západní Evropy, ale také třeba i v Austrálii či na Novém Zélandu. Jen v Rakousku, které vytváření podobných zón zavedlo před deseti lety, již vzniklo přes osmdesát takových lokalit.
Podívejte se, jak vypadá sdílená zóna v Rakousku:
Mezi nejčastěji osazované značky patří zákazy zastavení a stání. Umisťovány jsou i do míst, kde by být nemusely. Stání a zastavení totiž jasně definují pravidla silničního provozu. Podle nich smí řidič zastavit tak, aby mezi autem a okrajem vozovky zůstaly volné tři metry pro oba směry jízdy. V případě stání musí zůstat volné tři metry pro každý směr jízdy.
„V užších ulicích je tedy naprosto zbytečné takové značky umisťovat. Tam přece daná zákonná omezení platí automaticky,“ podotkl Budský.
Další podle motoristů zbytečně nadužívanou značkou je Dej přednost v jízdě. „Ve Francii se rozhodli ji ve velké míře nepoužívat a uplatňovat pravidlo pravé ruky. Samozřejmě v lokalitách s klidnějším provozem. Výsledkem je, že ubylo nehod, protože řidiči začali být více pozorní,“ poznamenal mluvčí ÚAMK Igor Sirota.
Dopravní značka označující sdílenou zónu a konec sdílené zóny, zdroj: se svolením Ministerstva dopravy ČR
Sdílené zóny jsou ulice bez dopravních značek a se smíšeným provozem pro pěší, cyklisty, hromadnou dopravu a auta. Rychlost je v nich omezena na dvacet kilometrů v hodině a striktně platí pravidlo pravé ruky. Chodci přitom mohou využívat veškerý prostor a nemusí se omezovat na chodník.
„Povrch je v jedné úrovni. Koridor pro auta či hromadnou dopravu bývá vyznačen jiným povrchem. Díky malé rozdílné rychlosti je prostor bezpečný. Řidiči, chodci, ale i cyklisté jsou nuceni mnohem více sledovat dění kolem sebe. Auta se pohybují opravdu pomalu, třeba v Německu smí jezdit jen rychlostí chůze,“ popsal už dříve projektant a odborník na zklidnění dopravy ve městech Vojtěch Novotný.
Zklidnění dopravy očekává i předkladatel pozměňovacího návrhu, který sdílené zóny zavádí, poslanec Michael Rataj (STAN). „Cyklisté berou jakékoliv omezení jako újmu, řidiči jako útok. Sdílený prostor, ve kterém by jediným omezením byla rychlost, by všechny účastníky přiměl k větší osobní zodpovědnosti,“ myslí si Rataj.
Sdílené zóny už několik let využívají města v Německu či Rakousku, v zemích západní Evropy, ale také třeba i v Austrálii či na Novém Zélandu. Jen v Rakousku, které vytváření podobných zón zavedlo před deseti lety, již vzniklo přes osmdesát takových lokalit.