Polski Fiat 125 P slaví 65 let. Vyráběl se tak dlouho, že musel změnit jméno

Dnes sice Fiat zaujímá třeba na českém trhu v pořadí nejúspěšnějších značek místo až ve třetí desítce, ale před desítkami let byl o jeho vozy mimořádný zájem. Dokonce se Fiaty v mnoha zemích vyráběly v licenci. Například ve Španělsku s obchodním jménem Seat, v Sovětském svazu jako VAZ-Žiguli-Lada, v Jugoslávii (s pojmenováním Zastava) a rovněž v Polsku.

Tam ovšem označení italské značky zůstalo, byť se před něj i za něj dostala slova či písmena označující polský původ. Před slavným "Maluchem" se v zemi našich severních sousedů začal v roce 1967 vyrábět model 125.

Na to, jak vypadal a jak se postupně modernizoval, se podívejte do naší fotogalerie.

Dohodu o zavedení produkce podepsali polští státní činitelé s představiteli Fiatu již na sklonku roku 1965, když se předtím nedohodli se zástupci Renaultu. Ten pak proto zamířil do Rumunska a dal základ současné Dacii.

V Itálii souběžně vyráběnému typu 125 se Polski Fiat podobal jen z boku. Vpředu totiž byly místo italských obdélníkových světlometů použity kulaté, palubní deska pocházela ze staršího modelu Fiatu 1300/1500, stejně jako pohonný agregát.



Na druhou stranu však již auto dostalo kotoučové brzdy na všechna čtyři kola a dokonce také podtlakový posilovač. Vůz poháněl zážehový atmosféricky plněný čtyřválec se zdvihovým objemem válců 1295 cm3 a výkonem 60 koní. O dva roky později začala být k dispozici také výkonnější patnáctistovka. Řidič díky ní mohl využít již 70 koní. Přenos točivého momentu na kola zadní nápravy obstarávala čtyřstupňová převodovka. Její ovládací páka byla umístěna na sloupku volantu.

Auto s karosérií sedan, které na délku měřilo 4233, na výšku 1440 a do šířky 1625 milimetrů, bylo schopno s méně objemným motorem vyvinout maximální rychlost 140, s patnáctistovkou pak rovných 150 kilometrů v hodině. Technické údaje udávaly spotřebu mezi 9 až 11 litry benzínu na sto kilometrů.

Již od roku 1969 se Fiat 125 P začal prodávat také v socialistickém Československu v síti Mototechny. O dva roky později se v nabídce objevilo také kombi. Pod jeho kapotu se montoval výhradně větší z obou motorů. Délka karosérie zůstala stejná jako u sedanu, jen výška střechy se o 33 milimetrů zvedla. Současně vůz prošel lehkou modernizací. Ta přinesla jednak přemístění řadicí páky na podlahu a zvýšený výkon obou agregátů. Třináctistovka poskočila na 65 koňských sil, patnáctistovka pak na 75.

Další roky přinesly jednak zvýšený počet dílů, které se vyráběly přímo v Polsku a jednak další verze. Třeba pro venkovské oblasti byla připravena specifikace s podvozkem zvýšeným o čtyřicet milimetrů. V roce 1973 se změnil vzhled přídě, na které se místo chromované masky objevila nová, lisovaná z černého plastu. V roce 1975 vznikl pick-up, který měl technický základ ve verzi kombi. Ta totiž měla oproti sedanu zvýšenou užitečnou nosnost.

Touha po devizových prostředcích donutila polské soudruhy k pokusu prodávat Fiat 125 p také na severoamerickém trhu. To se stalo v roce 1974. Ve stejném roce byl na základě sedanu 125 vyvinut dvoudveřový kabriolet. Úplnou raritou se staly limuzíny a vyhlídkové kabriolety se třemi páry bočních dveří. Jejich délka činila více než pět metrů.



Zájem o vůz neutuchal, a tak se v roce 1975 poprvé roční výroba přehoupla přes hranici 100 000 kusů. V témže roce přišla na řadu velká modernizaci. V jejím rámci auto dostalo blinkry a obrysová světla zasahující také do boků. Změněny byly nárazníky, vzadu nahradily původně svisle orientované svítilny vodorovné. Palubní deska už byla vyrobena z plastu a bylo v ní místo také pro montáž rádia. Za příplatek bylo možné získat také vyhřívání zadního okna.

Výroba modelu 125 pokračovala také po zahájení vozu Polonez v roce 1978, který sice měl moderní karosérii, ale v útrobách stále jen zvolna upravovanou techniku Fiatu z šedesátých let.

I když socialističtí plánovači předpokládali, že "stopětadvacítka" odejde do výslužby v roce 1982, nakonec přečkala také pád komunistického režimu. To už ovšem z názvu muselo zmizet slovo Fiat. Původně zakoupená licence totiž vypršela. Vůz se tedy až do roku 1991, kdy sjel z výrobní linky úplně poslední exemplář, nabízel jako FSO 125 P. Počítadlo vyrobených kusů se tedy po 24 letech zastavilo na čísle 1 445 699. Z toho si přibližně 83 000 kusů koupili zákazníci u nás.