Avia III je jedno z nejdražších aut Československa. V Německu si ho pletli s BMW

Jednosedadlový sportovní vůz vznikl někdy v první polovině padesátých let a to z návrhu závodníka jménem Miroslav Jurča. Jurča měl v Avii dobré vztahy a tak se mohl dostat k základům Aera Minor, aby si postavil vlastní závodní speciál.

Jak je na první pohled jasné, z původního Minoru toho nezůstalo příliš. Jurčův speciál, nazvaný Avia 750 Mk III, stojí na vlastním rámu z ocelových trubek a je osazen aerodynamickou karoserií z hliníku a hořčíku. Všechna čtyři kola jsou nezávisle zavěšená na trojúhelníkových ramenech, odpružená vinutými pružinami a odtlumená hydraulickými tlumiči. Mnoho prvků bylo vzhledem k době technologicky značně „napřed“, takže se vůz chlubil třeba lehkým hřebenovým řízením z hliníku nebo předním stabilizátorem.

Standardní Minor je poháněn dvoutaktním dvouválcem o objemu 615 ccm, ovšem vzhledem k tomu, že Jurča stavěl vůz pro německou závodní kategorii Kleinstrennwagen (předchůdce dnešní Formule 3), sáhnul raději po čtyřtaktním motocyklovém dvouválci BMW o objemu 750 ccm. Silnější motor je ve vozidle umístěn vpředu, odkud vede hřídel do převodovky u zadní nápravy. Jedná se tedy o takzvanou „transaxle“ konstrukci.

Jaký výkon nebo jaké dynamické schopnosti Jurčův speciál měl, to bohužel není známo. Každopádně vzhledem k tomu, že celý vůz vážil bez jezdce 400 kilogramů, mohlo se ve své době jednat o slušnou střelu.

Že se Jurčův speciál neloudal, o tom svědčí i výsledky ze závodů. Na legendárním Ecce Homo ve Šternberku Jurča několikrát vyhrál a dařilo se i jinde, bohužel tehdejší režim závodníkovi nepřál. I když dneska nikdo přesně neví proč, bylo na konci padesátých let Jurčovi auto zabaveno. Miroslav Jurča se stáhl do ústraní a zemřel v osmdesátých letech. Jeho děti potom v roce 1984 emigrovaly do Rakouska a odtud do USA, kde se rodina nakonec usídlila.

Zapomenutý závodní vůz mezitím absolvoval dlouhou a trnitou cestu, lemovanou mnoha majiteli prakticky po celém světě. V průběhu osmdesátých let se zabavená Avia objevila v Německu, kde byla označena za „BMW Rennwagen“ z konce čtyřicátých let. To kvůli motocyklovému boxeru pod kapotou. Této záměně se asi nelze divit.



V roce 1987 odprodal majitel Rainer Götzelmann vůz jistému Güntherovi Schennachovi, který jej převezl do USA. Trochu neznámou hříčkou osudu se potom vůz dostal na Nový Zéland, kde o něm v roce 1996 napsal článek magazín Motorsport New Zealand.

Kdy přesně prošlo auto renovací, to se nám nepodařilo přesně zjistit, ovšem jisté je, že ještě v roce 1996 navštívilo sraz historických vozů v americkém Pebble Beach.

Zatímco dávno ztracený vůz zažíval svůj pestrý život, rostl z Davida Jurči – vnuka Miroslava Jurči – závodník po vzoru svého dědečka. David Jurča byl činný v několika závodních seriálech, a když se jednoho dne v roce 2006 rozhodl, že si dohledá informace o ztraceném závodním speciálu svého dědy, nestačil se divit.

David Jurča našel velkou spoustu fotek ze srazu v Pebble Beach, kde dávno zabavený vůz z jeho rodiny zářil po renovaci novotou. Po kontaktování majitele se navíc zjistilo, že se vůz nachází v muzeu ve Washingtonu, jen kousek od místa, kde mladý Jurča bydlel. Vnuk se tedy po téměř padesát let opět setkal s dědečkovým závodním speciálem. Sice na druhé straně světa, ale přece blízko svého domova.

Posléze se auto objevilo v roce 2010 na aukční síni eBay, kde znovu (a patrně zatím naposledy) změnilo majitele v rámci USA. Výsledná cena se vyšplhala na slušných 149 tisíc dolarů (podle tehdejšího kurzu asi 2,85 milionu korun), což dělá z Avie 750 MK III jedno z nejdražších aut bývalého Československa.

A přitom si v průběhu let někdo myslel, že jde o BMW.