Tohle zvláštní auto s retro designem můžete koupit i u nás. Víte, co je zač?

Příběh Excaliburu se začal psát v raných šedesátých letech, kdy americká automobilka Studebaker, potácející se na samotné hraně krachu, chtěla přilákat více lidí ke svým stánkům na autosalonech. Vedení automobilky tedy v roce 1963 oslovilo designéra Brookse Stevense, aby vytvořil koncept, který by sklidil úspěch v očích návštěvníků. Stevens svým nadřízeným pochopitelně vyhověl a jako předlohu pro svou designovou studii použil jeden z automobilů, který dříve vlastnil. Mercedes-Benz SSK z roku 1928.

Coby základ konceptu posloužilo pozměněné šasi ze Studebakeru Lark, osazené kompresorem přeplňovaným osmiválcem o objemu 4,7 litru. Parádní vůz s retro vzhledem, skoro až komiksovým, byl postaven, ovšem celý projekt měl jen jednu drobnou vadu. Studebaker totiž vycouval, rozhodl se jít jinou cestou. A o několik let později zkrachoval.

Stevens měl však auto hotové a tak se rozhodl, že jej prosadí na vlastní pěst.  Pod kapotu tedy putoval osmiválec od Chevroletu o objemu 5,4 litru a vůz byl pod značkou Excalibur, kterou měl Stevens zaregistrovanou z dřívějška (už dříve totiž postavil závodní stroj jménem Excalibur Hawk), vystaven na autosalonu v Detroitu v roce 1964.

Úspěch byl naprosto obrovský. Excalibur byl popisován coby nejlepší auto celého veletrhu a přímo na místě se také hrnulo několik prvních objednávek. Mezi zákazníky se našly i celebrity, třeba slavní herci John Wayne nebo Steve McQueen.

Spolu se svými syny tedy Stevens založil automobilku SS Automobiles a v městě Milwaukee v americkém státě Wisconsin byla odstartována výroba vozu, jenž nesl na přídi trčící znak meče Excaliburu, nápadně připomínající hvězdu Mercedesu. Koneckonců právě podle Mercedesu byl celý Excalibur navržen, takže tato podobnost nebyla ani trochu náhodná.

Na voze byl navíc zajímavý nejen jeho vzhled, ale i výkony. Motor od Chevroletu nabízel pěkných 300 koní (220 kW) výkonu, byl spojen s automatickou převodovkou a auto uměl rozhýbat z nuly na sto za čas kolem šesti sekund. Maximálka měla přesahovat 250 km/h.

Šasi starého Studebakeru bylo zachováno, neboť se na úzkou stavbu auta dobře hodilo, ale na mnoha místech se dočkalo značného zesílení. Cena auta v roce 1964 činila 7250 dolarů (148 tisíc korun), což by bylo v dnešních penězích jen něco přes milion korun.

První vozy měly karoserie ručně vyráběné z hliníku, ovšem brzy kvůli hmotnosti a výrobním nákladům dorazila lehčí a levnější náhrada ze skelných vláken.

Postupně do nabídky přibyly další varianty, jako třeba prodloužený čtyřdveřový kabriolet, a objevily se i větší a výkonnější motory Chevroletu. Ten nejsilnější se pyšnil objemem 7,4 litru a podával výkon 425 koní.

V roce 1970 Excalibur přešel na novější šasi, což znamenalo příchod druhé generace Series II. Následovala ještě Series III a výrazně větší a pomalejší Series IV. To už se ovšem přesouváme do osmdesátých let a dokonce i nestárnoucí retro design Excaliburu začal postupem času decentně stárnout - nebo se prostě okoukal.

Prodeje se postupně zhoršily až do bodu, kdy bratři Stevensové museli svou firmu v roce 1986 odprodat novému majiteli. Ten se ještě několikrát snažil výrobu obnovit, ale během devadesátých let nastal zřejmě už definitivní zánik. V Milwaukee vzniklo celkem 3200 vozů.

Přestože dnes značka Excalibur již neexistuje, její zásadní pozice v automobilovém průmyslu je naprosto nezpochybnitelná. Byl to totiž právě Excalibur, který světu ukázal, že si lze styl a ducha starého auta dopřát i v dobře ovladatelném a spolehlivém balení.

Dalo by se tedy říci, že právě Brooks Stevens spolu se svými syny odstartoval výrobu automobilových replik, a že právě díky němu vznikla třeba spousta výrobců takzvaných „kit-cars“. A protože měl Excalibur úspěch, našlo se samozřejmě několik firem, které přišly s napodobeninami zvláštního designu.

Momentálně je několik Excaliburů pozdějšího ročníku na prodej i v Česku, například tento za cenu 1 250 000 korun.