Tatra 201 skokana Jandy skrývá i neúspěšné pokusy konstruktérů. Zkoumali jsme ji

Tatra 201 ve verzi s plechovou skříní, která je nejspíše jediným dochovaným exemplářem tohoto typu, i v dnešním stavu před renovací dokazuje, že si na ní konstruktéři zkoušeli řadu řešení. Některé z nich se ukázaly být slepými uličkami.

Zjistil to redaktor Deníku, který využil možnosti prozkoumat tento vůz v garáži u rodinného domu Jakuba Jandy ve Frenštátu pod Radhoštěm. Tento bývalý slavný skokan na lyžích a současný člen Poslanecké sněmovny zvolený za ODS vůz zdědil po smrti svého otce.

Detailně si tento unikát můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

"Na spoustu věcí týkajících se tohoto auta bych se ho rád dnes zeptal, ale bohužel to již není možné," řekl mi smutně během návštěvy u něho doma. 

Třeba na to, jakou měl vlastně vůz převodovku, protože tu, kterou z vozu jeho otec vymontoval a dnes volně leží uvnitř dodávky, nepoznávají ani znalci historických Tater.

Těch prý se již u něho po zveřejnění našeho článku vystřídala řada. "Samozřejmě přišly i nabídky na odkoupení, ale já prodávat nechci," říká Jakub Janda rezolutně. Jednání o zápůjčce, pokud by například nějaké muzeum přišlo s nabídkou alespoň částečného spolufinancování renovace, se ale nebrání.

Z odlišností od snímků vozů, které vznikly na začátku padesátých let, kdy se auto v Kopřivnici a rovněž v karosárně Sodomka ve Vysokém Mýtě vyvíjelo, nejvíce zaujme prodloužená kapota s větracími otvory. "Ta je ovšem výrazně mladší než zbytek vozu. Její montáž vyvstala jako nutnost poté, co v Kopřivnici původní motor z Tatraplanu, což byl čtyřválec, vyměnili za osmiválcový agregát určený původně pro Tatru 603.

Ze stejného důvodu se pak palivová nádrž přestěhovala z motorového prostoru pod podlahu do zadní části, kde současně na karosérii přibyl také tankovací otvor zakrytý kruhovým víkem. Naopak vpředu se na blatnících ocitla směrová světla rovněž z Tatry 603. A ještě se při stejné příležitosti měnila palubní deska.

Základní technika ovšem zůstala i poté stejná. Což znamená, že karosérie je uchycena na páteřovém rámu, kterým uprostřed prochází centrální nosná roura s hřídelí přenášející točivý moment od motoru vpředu k rozvodovce na zadní nápravě.

Stále mělo auto po obou stranách karosérie dva páry dveří. To je poněkud překvapující, protože prakticky souběžně vyvíjená sanitní verze měla na straně řidiče jen jedny boční dveře. Ovšem v tomto případě šlo vlastně spíše než o dodávku o vůz s karosérií kombi. I ve druhé řadě se totiž nacházely klasické sedačky.

Pod odlupujícím se lakem v zadní části auta v prostoru blatníků je díky částečně zatmeleným a částečně odkrytým svárům vidět, jak konstruktéři optimalizovali výřezy pro kola. "Zdá se mi, že nejprve byla velká část kol aerodynamicky zakryta, pak udělali výřez moc velký a nakonec ho zase částečně zakryli," soudí majitel vozu. Až nedávno pak přišel na to, že na spodní kovovou část karosérie v nákladovém prostoru nahoře navazuje dřevěná konstrukce. Ta je zvenčí pokryta plechem a zevnitř čalouněním.

Nyní již desítky let jeho Tatra 201 nenajíždí žádné kilometry a pravděpodobně ještě minimálně několik dalších let v provozu nebude. Důvody jsou dva. "Jednak nemá žádný motor a jednak zatím nemám dost volných peněz na to, abych renovaci zaplatil sám. Podle předběžných odhadů na to totiž budou zapotřebí minimálně tři miliony korun," říká.

Kromě motoru a dílů podlahy je dodávková Tatra 201 kompletní. Dokonce včetně sedaček a dalších dílů čalounění. Ovšem na lavici ve stavu, v jakém je dnes, by už opravdu pravděpodobně nikdo usedat nechtěl. Naopak třeba čalounění v zadních dveřích bude zřejmě třeba jen důkladně vyčistit.

Osud tohoto vozu budeme samozřejmě nadále sledovat.