Rodinný služebník se vším, co má mít: Test Hyundai i30 kombi za 300 000 Kč

Jednoznačným králem ojetých kombíků na našem trhu je samozřejmě Škoda Octavia. Ale ty jednak můžou být docela drahé, a navíc poměrně “olítané”. Vesměs se totiž do autobazarů dostanou poté, co skončí jejich působení v roli firemního vozu.

Ten, kdo má zájem o podobně prostorný, ale přitom relativně málo opotřebovaný vůz, se může podívat například po modelu Hyundai i30 kombi minulé generace. Činí tak stále více lidí, což potvrzuje také Filip Kučera z Auto ESA.

Konkrétní testovaný exemplář si můžete prohlédnout v naší podrobné komentované fotogalerii.

“Hyundai i30 během letošního roku vystoupal na desáté místo mezi nejprodávanějšími vozy v českých autobazarech. V prodeji nových vozů se i30 již dlouho pohybuje na vyšších příčkách TOP 10. Z dlouhodobého hlediska lze tedy očekávat další růst nabídky na sekundárním trhu,” informuje.

Pro test jsem si z nabídky Auto ESA vybral exemplář, který sjel z výrobní linky v tuzemských Nošovicích v roce 2015 a od té doby stihl najet pouhých 31 000 kilometrů. Byl to tedy ten vzácný případ vozu, který velkou část svého života pouze prostál v garáži. Při podrobné prohlídce exteriéru jsem si všiml pouze nehlubokého škrábance na zadním nárazníku, interiér pak vypadal doslova jako nový.

Vůz měl pod kapotou benzinovou šestnáctistovku s výkonem 135 koní. “Hyundai i 30 ve druhé generaci odolával downsizingu benzínových přeplňovaných motorů a zachoval si vynikající atmosférické jednašestky, které jsou ideální pro ojetý rodinný vůz této velikosti a cenové kategorie. Mají dostatečný výkon, jsou hospodárné, spolehlivé a nenáročné na údržbu,” vysvětluje Filip Kučera. K této motorizaci bylo možno získat také automatickou převodovkou, ovšem v tomto voze byl šestistupňový manuál.

Mezi další důležité prvky výbavy patřila také manuální klimatizace, rádio s CD přehrávačem, kožený volant, tempomat, střešní ližiny, hliníková kola a automatické denní LED svícení.

Tato specifikace (společně s nízkým nájezdem) svědčí o tom, že nešlo o fleetový vůz: “Hyundai i30 dávali mu přednost spíše soukromí vlastníci. 60 procent vozů má karoserii kombi, 75 procent má benzínový motor a více než polovina vozů má nájezd do 100 tisíc kilometrů,” sděluje Filip Kučera.

To, že je auto po mechanické stránce skoro nové, dosvědčoval klidný a tichý chod motoru ihned po nastartování v chladném říjnovém ránu a při jízdě precizně fungující mírně měkčeji naladěný podvozek.

Řadicí páka se ve vymezených drahách pohybovala hladce a nehlučně, jen je třeba rukou vykonat poněkud delší pohyb než u některých konkurentů. To svědčí také o tom, že tento vůz není prioritně určen pro “sportování”, ale pohodové rodinné přesuny. A je tomu tak navzdory sériově montované zadní víceprvkové nápravě, která obecně umožnuje rychlejší a stabilnější průjezdy zatáčkami zvýšenou rychlostí, dokonce také na komunikacích s nevalným povrchem. Brzdy zvládají zpomalování velice solidně. Navíc jejich účinek plynule roste s tlakem řidičovy nohy na prostřední pedál. Cestující tak budou ušetřeni zbytečně rychlých pohybů těl směrem dopředu.

Líbilo se mi nadstandardní odhlučnění motoru a podvozku. Ten tlumí i poměrně velké nerovnosti bez slyšitelných a “cítitelných” rázů. Daleko nejvíce jsem v interiéru zaznamenával hluk od odvalujících se patnáctipalcových pneumatik korejské značky Hankook.

Ve voze se sedí poněkud výše než v některých jiných rodinných vozech s klasicým typem karosérie. Přední sedačky jsou spíše měkčí a boční vedení poměrně nevýrazné. Vzadu je místa dost, pokud neměříte více než nějakých 185 centimetrů a před vámi není někdo s ještě větším tělem.

Zatímco vpředu je přihrádek a odkládacích boxů dostatek, vzadu už si musejí cestující vystačit pouze s ohrádkou ve dveřích. Není tu ani obvyklá kapsa na zadní straně předního opěradla. Místo toho je tu plastová ochrana. To, na druhou stranu, ocení rodiče, kteří by jinak museli pracně čistit tkaninu od nečistot z bot kopajících ratolestí.

Kufr má dostatečný nakládací otvor, nízko položenou hranu, je prostorný a pod dnem je ještě dojezdové kolo. Ocenil bych ale více než jeden háček na každé boční straně.

“Pracoviště” řidiče je řešeno klasickým způsobem. Tudíž zde nenaleznete žádný dotykový displej, přístrojový štít je klasický analogový. Mezi nimi jsou pouze dva miniaturní displejičky pro zobrazení například použitého módu řízení nebo množství paliva.

K dispozici nejsou žádné bezpečnostní asistenční systémy, kvitoval jsem alespoň jednu USB zásuvku.

Pokud řidič nehodlá jet sportovně a smíří se poklidnou až svižnou jízdou, bude mu Hyundai i30 kombi sloužit naprosto oddaně. Navíc také poměrně levně. V městském provozu jsem z palubního počítače odečetl spotřebu 6,1 litru, na okresních silnicích dokonce jen 4,7 litru. Jezdil jsem ale samozřejmě sám, s prázdným zavazadlovým prostorem. Zátěž se projeví nárůstem o pár desetinek.

Jen na dálnici už se apetit přiblížil k sedmi litrům. V kombinovaném provozu může budoucí majitel takového Hyundai i30 kombi počítat se spotřebou těsně pod hranicí šesti litrů.

Hyundai i30 kombi z druhé ruky lze tedy jako rodinný vůz jednoznačně doporučit. Zejména takto málo “jetý” automobil bude sloužit ještě mnoho let. Experti se shodují, že je pouze třeba tankovat kvalitní benzin s aditivy, měnit olej nejpozději po roce nebo 15 000 kilometrech a patřičnou pozornost věnovat také seřizování zmíněné zadní víceprvkové nápravy.

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA

Konkurent Škoda Octavia

Škoda Octavia III Combi

Plusy:

stále aktuální design

velký zavazadlový prostor

největší výběr na trhu

Mínusy:

vyšší pořizovací ceny

dražší originální díly



VW Golf VII Variant

Plusy:

reprezentativní značka

kvalita zpracování

použité materiály

Mínusy:

vyšší pořizovací ceny

dražší originální díly



Ford Focus III kombi

Plusy:

vynikající podvozek

nižší pořizovací ceny

dynamický vzhled

Mínusy:

menší zavazadlový prostor

tvrdé plasty v interiéru