Služebník v práci i ve volných chvílích: Test ojetého Peugeotu Partner

Hodně lidí v současné době shání univerzální auto, které dokáže vyhovět při téměř jakémkoli úkolu. Jednou z dobrých voleb v takovém případě jsou osobní verze malých dodávek. Ty už desetiletí velmi dobře umí dělat ve Francii.

“Peugeot Partner a jeho dvojče Citroen Berlingo patří mezi ojeté vozy, jejichž obliba stále roste. Ve druhé generaci udělaly velký skok v kvalitě. Osobní verze mají výbavy a použité materiály srovnatelné s osobními vozy, přitom se díky variabilním sedačkám mohou proměnit v dodávku s velkým přepravním prostorem. Jsou tak velice často využívány pro práci i rodinu současně,” uvádí Filip Kučera z autobazaru Auto ESA.

Právě z něho jsem si vypůjčil na test Peugeot Partner, který sjel z výrobní linky v roce 2017. Od té doby stihl ujet necelých 84 000 kilometrů. Auto ESA ho v současné době včetně DPH nabízejí za částku 293 400 Kč.

Důkladně si ho můžete v naší komentované fotogalerii.

Relativně vyšší cenovka je zdůvodněna téměř maximální výbavou (dvouzónová automatická klimatizacce, parkovací asistent, mlhovky, střešní ližiny, tempomat, rádio..)

Léta používání se na tomto konkrétním voze podepsala jen poměrně málo. Vnější karosářské díly na sobě měly jen pár menších odřenin, uvnitř jsem si všiml jen ošoupané vrchní barevné vrstvy na madle dveří u řidiče..

Výbava tohoto konkrétního vozu musí podle mého názoru postačovat všem, kteří s autem jezdí na kratších i delších trasách a jsou zkušenějšími řidiči, pro které jsou moderní elektroničtí bezpečnostní asistenti spíše obtěžujícím prvkem než pomocníkem.

Levnějších řešení není moc, ale jsou..

Chvilku je třeba si zvyknout také na to, že tlačítka pro spouštění bočních oken se nacházejí uprostřed palubní desky u řadicí páky a ne na obvyklém místě na opěrce na dveřích.

Vpředu se sedí spíše výše, výhled je díky relativně málo skloněnému a nepříliš tlustému sloupku čelního skla velmi dobrý i v šikmém směru. Spokojen jsem byl rovněž se šesticí výdechů klimatizovaného vzduchu na palubní desce. Zvláště v letním horkém počasí se hodí, pokud si je můžete dobře nasměrovat na ty části těla, které požadujete nejvíce ochladit.

Nic nemůžu vytknout ani těm, kteří vymýšleli sedačky vpředu. Jsou dostatečně široké, opěradlo má slušné boční vedení a opěrku lze nastavit až nad temeno řidiče naroslého hodně přes 180 centimetrů.

Doslova královské místo je na zadních sedačkách. Početnější rodiny ocení, že na tři samostatné sedačky lze umístit stejný počet dětských autosedaček. Sedačky lze poměrně jednoduše sklápět nebo dokonce vyjímat. Manipulace s nimi nebude díky jejich poměrně nízké hmotnosti nic neřešitelného ani pro křehčí ženy.

Určitě se hodí také sklopné stolky na zadních stranách opěradel předních sedadel. Navíc se do prostoru druhé řady skvěle nastupuje díky posuvným dveřích na obou stranách.

Odkládacích prostor je rovněž nemalé množství. Většinu z nich lze navíc dobře využivat. Například svetr či lehčí bundu také nad hlavu do police u stropu.

Zavazadlový prostor je sám o sobě dostatečně velký. Má téměř kolmé boky, velký nakládací otvor a nízko položenou spodní hranu. To se určitě hodí nejen aktivním rodinám, ale třeba také řemeslníkům, kteří sem budou nakládat těžké nářadí nebo materiál.

Testovaný vůz měl pod kapotou turbodiesel 1,6 Hdi s výkonem 73 kW. Spojen byl s pětistupňovou manuální převodovkou. Šestka by se určitě hodila například na dálnici. Řazení není úplně nejpřesnější, je tužší a občas zadrhává. Chce to s pákou zacházet pomaleji než u většiny jiných aut. Zvyknout se na to ale dá.

Naopak se mi líbily brzdy, jejichž účinek lze dobře dávkovat postupně sílícím tlakem na brzdový pedál. Podvozek je komfortní na rozbité silnici do nějakých 70-80 kilometrů v hodině, pak již nezatížená zadní kola odskakují.

Na dálnici je při povoleném tuzemském rychlostním limitu v interiéru již trošku hlučněji. To je samozřejmě daň jednak za vyšší stavbu karosérie a jednak menší množství tlumících materiálů u přepážky motorového prostoru (v porovnání s klasickými rodinnými osobními vozy nižší střední třídy).

Příjemná je hodnota spotřeby. V rovinatém venkovském terénu jsem na palubním počítači viděl průměrnou hodnotu 4,5 litru na sto kilometrů. Na dálnici se pak stále ještě udržela pod hranicí šesti litrů. To je velmi dobré. Tento vůz měl motor připravený pro plnění emisní normy Euro 6. Řidič tak bude čas od času vyzván, aby kromě nafty doplnil také kapalinu Ad Blue. Nalévá se hrdlem hned vedle klasického tankovacího otvoru.

Při testu tohoto vozu jsem objevil poměrně málo slabin. Navíc, jak potvrzují odborníci, bývají při řádné servisní péči poměrně spolehlivé. “Vozy jako Partner nebo Berlingo si vybírají zákazníci, pro které mají kombíky příliš malý kufr a vozy MPV jsou pro ně příliš velké. Také u nich oceňují příznivý poměr ceny a užitných vlastností,” uzavírá Filip Kučera.

 

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA

 

VW Caddy 2.0 TDI

Plusy:

vyšší výkon

lepší zpracování

vyšší spolehlivost

Mínusy:

vyšší pořizovací cena

dražší náhradní díly

 

Dacia Dokker 1.5 dCi

Plusy:

nižší ceny

nižší spotřeba

nižší provozní náklady

Mínusy:

nižší výkon

nižší kvalita zpracování



Ford Tourneo Connect 1.5 TDCi

Plusy:

líbivý design

vynikající podvozek

lepší kvalita zpracování

Mínusy:

složitější ovládání infotainmentu

dražší náhradní díly