V Severní Koreji kdysi zkusili okopírovat západní Mercedes. Výsledek byl tristní

Abychom mohli pochopit, jak je to se Severní Koreou a výrobou aut, je třeba nahlédnout trochu do minulosti. Když v roce 1953 skončila korejská válka, která vlastně rozdělila polostrov na Severní a Jižní Koreu, chtěla komunistická Severní Korea rychle rozdmýchat svůj těžký průmysl po vzoru Číny a začít kromě jiného s výrobou automobilů.

Těsně po válce proto v Severní Koreji vzniklo několik užitkových a nákladních aut, zpravidla pro vojenské účely. Následovaly autobusy a dokonce i pár osobních aut určených zejména pro představitele režimu, nicméně všechna vozidla vyrobená v Severní Koreji spojovalo to, že se nikdy nejednalo o vlastní konstrukci. Všechna auta, ať už osobní či užitková, byla vždy vyrobena pod licencemi nejčastěji z Ruska nebo Číny. V „porfoliu“ lze proto nalézt například čínský sedan Hongqi nebo ruský GAZ-M20 Poběda.

Největší korejské autoritě, samotnému Kim Ir-senovi, se však nezdála auta z komunistických zemí dost dobrá a stanoveným cílem tedy bylo, přiblížit se k automobilové produkci z Jižní Koreje. A jelikož severokojské „velké ryby“ měly vždycky v oblibě Mercedesy (staré Mercedesy ze sedmdesátých a osmdesátých let jezdí v KLDR dodnes), upřel automobilový průmysl později svůj zrak právě do Německa. Konkrétně na kompaktní sedan Mercedes-Benz 190 (W201), představený roku 1982.

Několik 190 bylo proto bez vědomí Mercedesu dovezeno do země z Tchaj-wanu a rozebráno přímo v automobilce v Pchjongjangu. Záměrem Severokorejců nebylo se vozem inspirovat, ale kompletně jej obšlehnout. V plánu bylo postavit stejně bytelné, kvalitní a spolehlivé auto, jakým byl originál od Mercedesu, ale jak už to v těchto případech bývá, ne vše se zdařilo.

Výsledkem „naklonování“ Mercedesu bylo několik aut (bližší počet se nedá určit), která podle různých zdrojů nesla název buď Kaengsaeng 88 nebo Pyongyang 4.10. První název obsahuje slovo Kaengsaeng, znamenající ve volném překladu něco jako „Soběstačnost“, a rok 1988, kdy se auto objevilo na lokálním veletrhu v Pchjongjangu (odsud pravděpodobně pochází černobílá fotografie). Druhý název je anglickým názvem hlavního města Pchjongjang a číslice 4.10 odkazují na datum 10. dubna 1987, kdy Kim Ir-sen prohlásil, že severokorejský automobilový průmysl expanduje a bude konkurovat tomu jihokorejskému. Asi netřeba zdůrazňovat, že na jeho slova nikdy nedošlo.

Zpět ale k autu samotnému. Ačkoliv je na první pohled Kaengsaeng 88 od Mercedesu-Benz 190 téměř k nerozeznání, rozdíly mezi oběma auty jsou dost podstatné. V rámci exteriéru je jiná maska chladiče, disponující jinak uspořádanými lamelami a znakem uprostřed. Na těch několika málo snímcích, co se dají sehnat, se objevuje i jiný vůz, vybavený stejnou mříží jako Mercedes, ovšem osazený „rudou hvězdou“, místo hvězdy třícípé. Dále je zajímavé si povšimnout, že severokorejské verzi chybí pravé vnější zrcátko.

Další údajné rozdíly, které uvádí různé zdroje, už na fotografiích nejsou vidět, ovšem o to jsou podstatnější. Kaengsaeng 88 prý neměl gumové těsnění dveří, zcela chyběla ventilace a topení a dokonce se hovoří o nepohyblivých bočních oknech. Celkové zpracování muselo tedy být dost šílené a třeba lak byl údajně na stejné bázi, jako barva na fasády.

Německý motor se pod kapotou pochopitelně nenacházel a místo něj se zde objevil ruský licenční agregát neznámého původu, vyráběný přímo v KLDR. Neověřené zdroje mluví o tom, že měl vůz výkon 90 koní (66 kW), čímž by byl na úrovni nejslabší benzínové motorizace v originálním voze.

Bohužel tady však veškeré informace v zásadě končí. Nikdo přesně neví, kolik aut se vyrobilo, ale to málo se patrně dostalo do rukou vybraných politických elit. Jediné místo, kde byl Kaengsaeng 88 oficiálně k vidění, tentokrát však pod dalším názvem Paektusan, bylo muzeum v Pchjongjangu. Zda se tady ještě stále nachází, to opět nikdo neví. Okopírovaný Mercedes z nejizolovanější země světa zkrátka zůstává ve velké míře tajemstvím a těžko říct, zda se bližší informace o něm vůbec někdy dozvíme.