Test Mini Cooper S: Charakter mu rozhodně zůstal, některé nevýhody také
Radek Pecák
-
26. 11. 2024
+ 20
Mini Cooper S stále vyhoví nadšeným řidičům Deník/Daniel Pecák
Naše téma
V současné době je nejžádanějším modelem značky Mini model Countryman. Ovšem klasický hatchback je stále v povědomí široké motoristické veřejnosti. Ta ho navíc uznává pro jeho motokárové jízdní vlastnosti, neotřelý design i nápaditá řešení v interiéru. Nyní jsem usedl za volant exempláře z nové již čtvrté novodobé generace Cooperu S.
Značka Mini letos slaví 65 let od doby, kdy se představil první hatchback s velmi malými vnějšími rozměry, ale přitom dostatkem prostoru uvnitř pro čtyři dospělé cestující. Dnes už je téměř zapomenutý důvod, proč se vlastně takový vůz uváděl na trh. Tehdy, v létě roku 1959 po znárodnění Suezského průplavu egyptskou vládou nastala ropná krize. A začal být hlad po úsporných automobilech.
Lidé si auto oblíbili natolik, že se stále velmi dobře prodávalo i v dobách, kdy už zase bylo benzínu a nafty dostatek. První klasické Mini sice prodělalo celkem šest modernizací, ale vydrželo ve výrobě až do roku 2000.
Pak ho nahradil model, který už zkonstruovali inženýři koncernu BMW, do kterého britská značka teď náleží. A právě letos se dostává do prodeje již čtvrtá generace moderního Mini. Opět ji lze získat se třemi i s pěti dveřmi, dále jako kabriolet nebo sportovní náčiní s označením John Cooper Works.
Na třídveřové Mini Cooper S v netypické blankytně modré barvě se můžete podívat do naší fotogalerie.Pro test jsem si vybral Mini Cooper s třídveřovou karosérií a spalovacím motorem pod kapotou. Téměř stejně ale vypadá také vůz, který díky sadě akumulátorů a elektrickému motoru jezdí bez emisí výfukových plynů.
Auto pro lidi, kteří rádi řídí
Verze S, kterou jsem mohl týden zkoušet, má pod kapotou zážehový dvoulitrový čtyřválec a je to, jak můžu s čistým svědomím potvrdit, stále auto s duchem původního Mini.
Odpovídá tomu boční profil, tvar předních světlometů i masky chladiče. Jen záď už vyhlíží trošku jinak. Třeba díky trojúhelníkovým zadním svítilnám, které nahradily dřívější obdélníkové.
V interiéru je stále klasický kulatý volant a a uprostřed palubní desky trůní obrovský kulatý displej. Klasické přístrojové ukazatele za volantem tradičně nenajdete. Kdo nechce pořád otáčet hlavu směrem k obrazovce uprostřed, měl by si připlatit za displej na kterém se například údaj o aktuální rychlosti zobrazuje.
Pár fyzických ovladačů zůstalo, zdroj: Deník/Daniel Pecák
Bohužel nejde o klasický systém head-up displeje s projekcí dat na čelní sklo, ale pouze o výsuvný plastový štítek. V mých očích jde o řešení, které je pro tuto značku již nedůstojné a zastaralé. Také bych se přimlouval za nahrazení páčky pro nastavení sklonu předních opěradel klasickou šroubovací růžicí. Šlo by díky tomu snáze nalézt optimální polohu pro řízení.
Palubní deska je poprvé potažena textilem, který může být v různých barvách a navíc na něj projektory vysílají barevné ambientní osvětlení.
Poddajnější podvozek než dříve
Klasické ovládací prvky pro klimatizaci zmizely, teplotu si nastavíte potažením prstu po lince na displeji. Pod ním je pár fyzických ovladačů. Například pro hlasitost audiosystému. Speciální otočná páčka pak slouží pro start motoru.
Už i základní výbava této varianty obsahuje vše důležité. Nechybí třeba dvouzónová klimatizace, kola z lehké slitiny, audio se šesti reproduktory i vestavěná navigace.
I teď je nové Mini hlavně stylovým vozem do města. Na zadních sedačkách je místo jen pro děti, kufr postačuje pro převoz zavazadel dvou lidí mířících na víkendový pobyt.
Úplně úsporné není, ale...
Cestu, zejména pokud vede po zajímavé zatáčkovité silnici s malým provozem, si lze v Cooperu S, pořádně užít.
Klady a zápory
Stručně a jasně
Jen symbolický kufr
Poněkud zmatečný displej
Už jsem měl sice leckdy pocit, že se ladiči nastavení podvozku přizpůsobili trendu lehkého změkčování odpružení, ale přesto působilo Mini v zatáčkách a při potřebě rychlé změny směru velmi stabilně a předvídatelně.
Páku pro ruční řazení již do nového Mini nedostanete. Sedmistupňový automat ovšem řadí dobře, takže jsem ani nepostrádal pádla pro případnou manuální změnu převodového stupně. Za příplatek se ovšem dají získat.
Spotřeba vozu se dá udržet kolem 6,5 litru, pokud koním v motoru neuvolníte příliš uzdu. I při sportovní jízdě v členitém terénu ovšem bude z nádrže ubývat jen zhruba devět litrů na sto kilometrů.
