Tip na víkend: Obytňákem do bývalé NDR za vínem a luxusním porcelánem

Obytný vůz většina lidí používá k delším cestám například k jižním mořím. Ovšem skvěle se dá využít i tehdy, když máte volno třeba jen na tři nebo čtyři dny a nechce se vám většinu z nich strávit na silnicích za volantem. Jednou z možností je vyrazit do poměrně málo známých oblastí bývalé Německé demokratické republiky, dnešní spolkové země Sasko. Konkrétně okolí města Míšeň.

• Grand California - plně vybavené auto
• Jak se dostat z bahna
• VIDEO: Výroba obytného vozu
• Míšeň? To je město, které nadchne
• Nezapomeňte na rohožku
• Jak se s Grand Californií jezdí a žije?

Obytný vůz nevlastním, ale čas od času mám možnost některý z těchto produktů otestovat. Tentokrát jsem získal na vyzkoušení kratší ze dvou verzí vozu Volkswagen Grand California. Má označení 600 a je kupodivu čtyřmístná. Slovo kupodivu používám proto, že delší varianta 680 je určena k cestování a přespávání pouze dvou osob. Je totiž sama o sobě už tak těžká, že další přepravované osoby by znamenaly hmotnost přesahující 3,5 tuny a tudíž nemožnost řídit ji s běžným oprávněním pro osobní vozy.

Pokud se nechcete obtěžovat s rezervováním kempu, nemusíte. Grand California je totiž plně vybavené auto. Dokonce je na palubě kromě kuchyňky, sprchy, toalety také lednice s mrazákem a klimatizace v obytné části. Můžete tedy zastavit prakticky kdekoli a být zcela nezávislí na okolní infrastruktuře.

Tentokrát jsem ale přece jen využil služeb kempů. První den jsem se nechal zlákat nabídkou přespání přímo v areálu Olympijského festivalu v Mostu. Nebyla to úplně šťastná volba. Už vjezd do prostoru určeného ke kempování nevypadal příliš přívětivě a samotná louka svažující se k břehům jezera také nebyla moc zelená.

Místa ale bylo dost, kromě nás tam v ten den kempovala s obytným autem ještě jedna rodina. A dalších pár desítek ve stanech. Samotný festival s ukázkami jednotlivých druhů sportů je spíše zábavou pro děti než pro dospělé. Ti se ale můžou jít vykoupat do jezera nebo se na velkoplošné obrazovce dívat na přenosy z olympijské Paříže.

Později večer bohužel začalo pršet. V obytňáku nám to samozřejmě nevadilo, ale problém nastal ráno při odjezdu. Ukázalo se totiž, že louka s jílovitou půdou se natolik rozbahnila, že těžký vůz s pohonem pouze na přední kola a klasickými letními pneumatikami nebyl schopen vyjet ani malý kopeček před cestou ven z kempu.

Zde je tedy na místě první rada těm, kteří mají s cestováním jen malé zkušenosti: Pokud v příštích hodinách hrozí déšť, a vy nechcete nebo nemůžete čekat do doby než půda zase vyschne, rozhodně nekempujte v místech s nezpevněným povrchem pod kopcem!.

Nepomohlo podkládání kol gumovými rohožemi, ani sypání dřevěné štěpky do jízdní dráhy. Nakonec jsem musel namontovat do předního nárazníku tažný hák a požádat řidiče pick-upu, který měl na starosti údržbu kempu, o vytažení. To se zdařilo, a tak jsem mohl pokračovat do hlavního cíle cesty.

Tím bylo město Míšeň. O míšeňském porcelánu nejspíše slyšel každý, kdo kdy navštívil nějaký ten zámek. Jedná se o nejstarší evropskou porcelánku a v současném výrobním areálu můžete za vstupné 14 eur vidět nejen nejrůznější výrobky za celou dobu existence slavné značky se dvěma zkříženými meči, ale i se zúčastnit workshopů s ukázkami, jak se tyto křehké výtvory ručně vytvářejí a dekorují.

Kdo chce, může si v podnikové prodejně koupit třeba porcelánové hodiny v ceně přes sto tisíc eur, nebo obří vázu, která stojí ještě čtyřikrát tolik. Ale například jídelní servisy, včetně zdejšího cibuláku, jsou již relativně dostupné.



K návštěvě Míšně jsou ale ještě minimálně dva velké důvody. Tím prvním je samotné město s více než tisíciletou historií. Krásné jsou městské domy, nádherný dóm a hrad nad městem a líbit se budou i mnohé úzké uličky a romantická zákoutí. V nich jsou často schovány malé restaurace, kavárničky a vinárničky.

Právě víno je další záležitostí, proč sem zavítat. Přímo na hlavním historickém náměstí mají ochutnávkový stánek a v bezprostředním okolí množství vináren i dalších podniků. Místní říkají, že právě údolí Labe v okolí Míšně je nejseverněji položeným místem, kde se úspěšně daří pěstovat  vinnou révu a z ní dělat kvalitní mok. Mám sice z německých vín raději ryzlink z údolí Rýna, ale rozhodně nejsou vína od zdejších vinařů nezajímavá.

Na noc jsme se přesunuli do kempu Bad Sonneland, který se jeví jako ideální místo k hvězdicovým výletům do okolí. Třeba i do třicet kilometrů vzdálených Drážďan, na Popelčin zámek Moritzburg, do muzea Karla Maye v Radebeulu nebo do malého malebného vinařského muzea, které se nachází uprostřed terasovitých vinic nad tímto okresním městem.

Ubytování v kempu Bad Sonnenland, který leží na břehu velkého jezera, přišlo dvě osoby v Grand Californii na jednu noc na necelých padesát eur. Sociální zařízení zde bylo sice částečně v přestavbě, ale o to novější a čistší, přívětivě vypadala i pláž a molo na koupání.

I zde nás zastihl déšť a z toho plyne další rada pro méně zkušené kempaře: Berte si sebou minimálně jednu rohožku. Jinak hrozí, že hodně času strávíte vytíráním zašpiněné podlahy v obytném voze.

Dva lidé v této verzi 600 můžou spát na dvoulůžku vzadu, další dvě nad předními sedačkami. V důsledku toho je auto poměrně vysoké (přes tři metry), na což je třeba dát pozor v zatáčkách a třeba i na menších silnicích s podjezdy a tunely.

Spokojen jsem byl s účinnými brzdami, solidně výkonným motorem, který umožňuje udržet tempo 130 kilometrů v hodině i v táhlých dálničních stoupáních a vlastně i se spotřebou. Průměrná spotřeba během celé této cesty byla podle palubního počítače 11,3 litru, což je vzhledem k hmotnosti auta velké čelní ploše poměrně slušná hodnota.

Příprava auta na kempování, včetně připojení ke zdroji elektřinu, rozložení kempovacího nábytku, vytažení markýzy a zatemnění předních okem připravenými nasazovacími clonami poslední třetí večer netrvala ani čtvrt hodinu.

Pokud venku prší nebo je zima a chcete ještě posedět uvnitř, pak si lze vytvořit malý obývák uvnitř. Nasazení desky stolku do kolejnice na boční stěně a vyklopení jedné sklápěcí nohy trvá jen pár desítek sekund.

Trošku cviku a poněkud více času vyžaduje hlavně otáčení předních sedaček směrem do interiéru tak, abyste neodřeli okolní plasty. Chce to pootočit, zkusit, posunout sedačku v kolejničkách a znovu pootočit. V případě sedadla spolujezdce je to snazší, u řidiče vstupuje do hry ještě volant. Je záhodno ho co nejvíce zasunout.