Učme se přežít! Navštívili jsme kurz, kde motorkáři zdarma pilují své dovednosti

• Učme se přežít - zaregistrujte se
• Nejprve teorie, potom praxe
• Nehody motorkářů v řeči statistik
• První pomoc při nehodě
• Nízká rychlost prozradí machra
• Jak se vyhnout překážce

Motorkářů na silnicích každým rokem přibývá a dealeři stroje nestíhají dovážet. Autoškola končící získáním řidičáku je však jen prvním krůčkem na cestě motocyklisty, který jezdí nejen s radostí, ale i zručně a bezpečně. Ten rozumný tudíž nesedá na motorku s pocitem, že všechno ví a umí, nýbrž využije každou příležitost vylepšit své vědomosti i jezdecký um.

Kurzy s trefným názvem Učme se přežít, které pořádá Tým silniční bezpečnosti, jsou určeny právě pro ně - pro všechny, kteří rádi využijí bezpečné prostředí uzavřených polygonů a potrénují běžné i krizové manévry, jaké se jim v provozu mohou hodit. Vítáni jsou jak zkušení motorkáři, tak úplní nováčci a rovněž řidiči skútrů, kteří mohli osedlat jednostopé vozidlo s obyčejným řidičákem na auto, zároveň si však uvědomují, že jízda na dvou kolech je tak trochu „jiný sport“.

Cílem projektu, který vznikl v roce 2010 za podpory Libereckého kraje, je snížení počtu a zejména pak následků dopravních nehod motorkářů. K dnešnímu dni jsou kurzy Učme se přežít rozšířeny na tréninková centra bezpečné jízdy celé republiky a spolufinancuje je Česká kancelář pojistitelů prostřednictvím Fondu zábrany škod. Právě díky tomu, mají motorkáři možnost pod dohledem profesionálů zdarma zdokonalovat své schopnosti. Stačí se zaregistrovat na webu Učme se přežít.

Tým silniční bezpečnosti vypisuje každoročně tři desítky termínů a kurzy se konají v mnoha českých i moravských městech, například  v Mostu, Brně, Vysokém Mýtě, Jihlavě, Hradci Králové, Třinci, Ostravě, Písku, Dlouhé Lhotě u Příbrami. Na jeden takový jsme se vydali na autodrom v severočeské Sosnové. Zajistit si místo na kurzu vyžaduje sledování webových stránek a taky pohotovost, neboť zájem je obrovský. A nejen proto, že za účast nic neplatíte, zatímco ceny v soukromých motoškolách rozhodně nejsou a ani nemohou být lidové.



V areálu autodromu se motorkáři sjíždějí mezi osmou a devátou ráno, probíhá registrace a technická přejímka. Během registrace jsou účastníci rovnou rozděleni do čtyř skupin, aby byl počet žáků na dvojici instruktorů optimální. Několik příchozích dostane varování, že jejich gumy už dosluhují, kontrolují se plynové rukojeti a případné „zasekávání plynu“, vytékání oleje z vidlic a podobně.

V případě, že jsou stroje v pořádku, označí je instruktoři, z nichž někteří z nich vlastní i svůj moto servis, samolepkou TK (technická kontrola) a motorkáři si na své motocykly přilepí také písmenko A až D označující skupinu, do níž byli zařazeni. Tým pořadatelů a instruktorů tak má detailní přehled o tom, kdo a kde se jim na ploše pohybuje.

Ještě si objednáváme obědy na polední přestávku, a už se kupíme ve školicí místnosti, kde od produkčního projektu dostaneme základní informace o tom, co nás dneska čeká. Celý den bude rozdělen do zhruba hodinových bloků, ve kterých se bude střídat teorie v učebnách s praktickými úkony na ploše polygonu. Díky tomu na přednáškách nikdo neusíná a za řidítky zase nikomu netuhnou ruce.

Startujeme povídáním Jiřího Novotného, místopředsedy pro vzdělávání Asociace autoškol ČR a hlavního instruktora Týmu silniční bezpečnosti. Většinu věci, o nichž je řeč, jsme už všichni kdysi slyšeli, ale není na škodu si je připomenout, ať už jde o nastavení ovládacích prvků, správný posez nebo polohu rukou a chodidel na stupačkách.

Projdeme si správné rozjíždění, použití přední a zadní brzdy, práci s pohledem i těžištěm. Závěrem přednášky probíráme důležitost odhadnutí nájezdové rychlosti do zatáčky, dostatečné odbrždění motocyklu ještě před začátkem jejího průjezdu, následné dávkování plynu a volbu ideální stopy. Všichni souhlasně přikyvujeme a každý si dobře uvědomuje, kde dělá chyby.

A hned nato si je můžeme opravit na trati pod vedením instruktorů Davida Pabišky - ano, skutečně jde o dobře známého patnáctinásobného účastníka dakarské rally - a Pepy Šrytra, všestranného závodníka nejen na silničních motocyklech, ale i motardech.

První disciplínou je jízda rovně v rychlosti pomalé chůze. V hlavní roli se ocitá plynová rukojeť a odhadnutí dávkování plynu, spojková páčka a zadní brzda, která motorku stabilizuje a rovná.  I když nejde o právě vzrušující akci, vynechat tento krok nelze. Smyslem cvičení je trénink rovnováhy a ovládání spojky - správné vnímání bodu jejího záběru oceníme i při následujících úkonech. Pomalá jízda, případně manévry v nízké rychlosti jsou Achillovou patou velké části motorkářů a velký těžký stroj neodpustí sebemenší chybičku.

V duchu si gratuluji, že jsem přijela na drobné malorážce CFMoto 300CL-X, která je k občasnému přešlapu mimořádně tolerantní. Pokračujeme pomalým slalomem, kdy se účastníci učí zatáčení v nízké rychlosti a souvislosti náklonu motocyklu s vyrovnáváním vrchní částí těla a současného používání záběru spojky.

• V období posledních 14 let došlo k celkem 46 069 nehodám, při kterých byl účasten motocykl či moped. Motocyklista byl pachatelem v přibližně polovině případů.
• „Nejvíce nehod motorkářů se stává v letních měsících, zejména v srpnu, kdy podíl na celkové nehodovosti dosahuje téměř 7 %,“ říká Marek Sibal, analytik společnosti Data Friends, která je provozovatelem Portálu nehod.
• Nejvíce nehodovým dnem je sobota, velký počet nehod je též patrný v pátek.
• Z pohledu regionů vychází v absolutním počtu nehod motocyklistů nejhůře Hlavní město Praha (6 952 nehod), dále následuje Středočeský kraj (6 579 nehod), Jihomoravský (4 708) a Moravskoslezský (3 839).
• Nejvíce riziková místa za poslední 2 roky je možné zobrazit na aktuální mapě rizikových míst Portálu nehod. Příkladem (mimo Prahu) mohou být tato místa: Červenohorské sedlo, Deštná a Karlín.

Zdroj: Portál nehod Umět si poradit jako účastník nebo svědek dopravní nehody by měl zvládnout každý účastník silničního provozu. Všichni však víme, že nejvíc to při srážkách odnesou právě motorkáři, jejich souputníci tedy potřebují školení o první pomoci více než kdo jiný. Hned zkraje přednášky mě zaujala skutečnost, že při zranění máme volat linku 155, nikoliv 112.

Stodvanáctka prioritně vznikla pro usnadnění komunikace lidí, kteří potřebují pomoc, s tísňovými službami na území Evropské unie. Po vytočení linky 112 se volající automaticky dovolá na jedno ze 14 telefonních center v sídlech hasičských záchranných sborů krajů, a to podle oblasti, ze které volá. Výhodou linky je, že volající může komunikovat i v anglickém, německém či ruském jazyce, což ocení primárně cizinci, kteří zde nebudou zápolit s jazykovou bariérou.

Volající však bude tak jako tak přepojen na záchranáře (tedy 155) a tímto přepojením ztratí cenný čas, v průměru čtyři minuty. Dozvídáme se také, jak správně označit místo nehody a udat svou polohu záchrance. Pak už je na řadě ohledání postiženého a vyhodnocení jeho zranění, správný postup při krvácení, bezvědomí, ale třeba i amputaci a otevřené zlomenině,  což v případě motorkářů nejsou výjimečná zranění. I s těmito informacemi už jsme se jistě setkali dřív, ale kdo si je dokáže vybavit v kritické chvíli? Jen ten, kdo si je do hlavy sypal znovu a znovu. Navíc se některé postupy v průběhu času mění.

Po zdravovědě pokračujeme na další praxi - krizové brzdění a brzdění na přesnost. Efektivně zabrzdit z vyšší rychlosti dělá potíže i leckterému řidiči v autě a na motorce je to ještě komplikovanější. Snížit rychlost co nejvíc je však zásadní i s vědomím, že srážku už nelze odvrátit. Právě rychlost totiž často rozhoduje o tom, jestli od nehody odejdete po svých.



Následuje pauza na oběd, během níž odháníme vosy a probíráme dojmy z kurzu i obecně ze svých motorkářských životů. Zahálení však netrvá dlouho. Na programu je asi nejméně oblíbená disciplína a strašák všech adeptů autoškol - osmičky. Otočit se takříkajíc na pětníku se hodí všude na parkovištích, ale třeba i při otáčení do protisměru na úzkých okreskách.

Úspěšnost mezi účastníky je velmi rozmanitá - od úplných nemehel (jako moje maličkost) až po profíky, kteří se snad v sedle motorky narodili. Osmičku je každopádně možné vykroužit podobně elegantně na kompaktním naháči i na mnohasetkilovém chopperu, stačí dodržovat pár zásad - pohled, spojka, plyn, zadní brzda a přenesení těžiště na opačnou stranu, než se naklání motorka. Potu, dřiny, ale i legrace jsme si na tomto stanovišti užili rozhodně nejvíc.

Předposlední povídání se týká příčin dopravních nehod a rozjařená atmosféra rychle zvážní. Statistiky jsou neveselé - jen v loňském roce například přišlo na silnicích o život 73 motorkářů. Mezi nejčastějšími příčinami je na prvním místě nepřizpůsobení rychlosti, následuje podcenění vlastních schopností, nepozornost a významnou pozici drží i nedání přednosti ze strany jiných účastníků silničního provozu.

Motorkář je na silnicích často neviditelný a v takových případech nabývá na důležitosti pasivní bezpečnost v podobě ochranných prvků. V posledních letech se lze kromě kvalitního motooblečení chránit i airbagovými systémy pro motorkáře. Jsou mechanické i elektronické a nafukují se přímo na jezdcově těle. Výhody airbagů nám teď prezentuje velká propagátorka těchto bezpečnostních prvků Zorka Horká.

Jednu z kritických situací na silnici představuje náhlá překážka v cestě, ať už jde o ležící předmět nebo třeba chodce, jenž se objeví mezi zaparkovanými auty. Pak je třeba reagovat rychlým výhybným manévrem - a ten si jdeme vyzkoušet v posledním praktickém bloku společně s rychlým slalomem. Důležité je strhnout motocykl do požadovaného směru a tělem setrvat ve vzpřímené pozici - to abychom se mohli zase rychle vrátit do původní stopy.

Stejně to funguje při slalomu. Změny směru je docíleno pomocí pohybu v bocích, což znamená, že ramena zůstávají v rovině a naklápí se pouze motocykl. Nakonec dostáváme prostor pro volné jízdy po polygonu s instruktory, kteří nám ukazují správný pohled a stopu. Je to zasloužená odměna a motorkáři, kteří už začínali jevit známky únavy, najednou překvapivě ožívají. Kdy jindy se dostanete na uzavřenou trať a nemusíte se obávat protijedoucích vozidel?

Obsahem závěrečné přednášky je dopravní psychologie. Aby člověk jezdil bezpečně, musí být nejen duševně vyrovnaný, ale také stoprocentně soustředěný a odpočatý. Na jednoduchých testech si zkoušíme, jak snadné je nechat pozornost utéct a prodloužit tak svou reakční dobu na několikanásobek původní hodnoty. Znovu si uvědomujeme, že je to právě naše bdělost a rozum, které představují nejmocnější bezpečnostní štít. A k nim samozřejmě patří i dovednosti, které jsme se na kurzu Učme se přežít během dne zdokonalovali.