V sedmi komfortně a úsporně: Test ojetého Citroënu C4 Grand Picasso za 269 tisíc

V životě téměř každé rodiny s dětmi existuje období, kdy je zapotřebí velké auto. Nejprve musíte nakládat na cesty kočárek, následně různá odrážedla, koloběžky, jízdní kola, v zimě sáňky, body a spoustu dalšího.

Pro takové případy byly vynalezeny vozy s velkoprostorovou karosérií. Svého času je na našem trhu u svých dealerů nabízely také korejské či japonské značky, ale největší spektrum těchto vozů bylo možno nalézt u evropských producentů automobilů. Jak německých, tak především francouzských.

Jedním z těch méně známých je model C4 Picasso od Citroënu. První generace se představila v roce 2006, nyní je stále v prodeji ta druhá. Byť v současnosti již jméno slavného malíře v názvu nenajdete, protože automobilce vypršela práva na jeho užívání. Nyní se auto prodává jako Grand C4 Spacetourer.

Na konkrétní testovaný exemplář se podívejte do naší fotogalerie. V popiscích naleznete další informace.

Já jsem si pro test vybral exemplář s datem vzniku v roce 2015, na jehož karosérii se ještě stylizovaný podpis tohoto geniálního španělského výtvarníka nacházel.

Poháněl ho osvědčený dvoulitrový čtyřválcový turbodiesel, díky němuž již stihl najezdit přes 205 000 kilometrů. Předcházející uživatelé ho tedy používali nejen k jízdám na dovolené, pro které je opravdu ideální. To ostatně potvrzuje také Filip Kučera z Auto ESA. “Vůz má velký variabilní vnitřní prostor, dostatek odkládacích míst a skvělý výhled velkými okny pro každého člena posádky S krátkými převisy karoserie se ale zároveň výborně hodí pro plnění běžných denních povinností ve městě,” uvádí.

Přes zmíněný poměrně vysoký kilometrový nájezd, nenesl exteriér žádné známky poškození. V inteiréru v oblasti předních sedaček jsem si pak povšiml pouze lehce ošoupaných loketních opěrek.

Vzadu, kde se zřejmě převážně přepravovali dětští pasažeři, jsem už našel množství škrábanců třeba na odkládacích sklopných stolcích a také zašpiněné čalounění. Vše ovšem zůstalo plně funkční.

Výbava tohoto konkrétního kusu nebyla v nejvyšším nabízeném stupni, přesto však obsahovala vše důležité. Konkrétně automatickou klimatizaci, vestavěnou navigaci, tempomat, mlhovky a parkovací senzory. Z elektronických asistenčních systémů byl dostupný ten nejdůležitější – pro automatické nouzové brzdění. Zájemci ale ocení hlavně sedm samostatných sedaček.

Ty ve třetí řadě jdou sklopit do podlahy zavazadlového prostoru, prostřední trojici pak můžeete libovolně posouvat. Na všech jsou také úchyty ISOFIX pro bezpečné ukotvení dětské autosedačky. Navíc je před nimi rovná plocha, takže dostatečné pohodlí může mít rovněž prostřední cestující.

Vzhledem k charakteru vozu by se spíše hodilo spojení motoru s automatickou převodovkou, v této verzi však bylo nutné manuálně řadit některý z šesti převodových stupňů manuálně, Naštěstí se páka ve vymezených drahách pohybovala poměrně přesně, což dříve u mnoha francouzských vozů nebývalo zvykem.

Každého řidiče musí nadchnout opravdu mimořádný výhled. Dva tenké sloupky v předním rohu karosérie způsobují jen minimální slepé úhly. K dobrému výhledu (a samozřejmě příjemnému nastupování a vystupování) přispívá také vyšší ukotvení sedaček.

Horší je to už pro konzervativnější jedince se zvykáním si na absenci klasického přístrojového štítu. Nahradil ho displej (v tomto případě pouze černobílý) umístěný uprostřed horní části palubní desky. Pod ním se nachází další obrazovka, na které se jednak zobrazuje navigační mapa, ale také jejím prostřednictvím nastavujete třeba teplotu požadovanou od klimatizační soustavy, vyhledáváte oblíbené rozhlasové stanice a podobně. Displej je navíc na dnešní poměry již poněkud malý, jeho odezva není z nejrychlejších a rozlišení trošku horší.

Chvilku je třeba si zvykat také na způsob startování motoru. Ano, je tu sice startovací tlačítko, ale před jeho stiskem je nutné do příslušného otvoru zasunout klíček. Výhodou sice je, že pak klíček někde ve voze nezapadne a vy ho nebudete při vystupování hledat, ale odjezd to zdržuje.

Interiér je dostatečně prostorný. Jak pro hlavy, tak pro nohy cestujících v obou předních řadách, je místa dostatek. To i v případě, že sedadla ve druhé řadě nejsou posunuta do té nejzazší zadní pozice.

Spokojeni s rešením interiéru budou také ti, kteří v autě tráví opravdu hodně času a potřebují si ho takzvaně zabydlet. Těm se nepochybně bude hodit poměrně velký odkládací box s posuvnou roletkou mezi předními sedačkami nebo třeba “tajné” schránky nacházející se pod koberečky v prostoru nohou cestujících ve druhé řadě.

Dieselový motor není moc hlučný ani bezprostředně po studeném startu a při jízdě běžným tempem už vůbec neobtěžuje. Po skončení testu jsem zaznamenal průměrnou spotřebu 5,9 litru nafty na sto kilometrů, což je na takto rozměrný automobil velmi dobrá hodnota. Na dálnici si agregát z nádrže “bral” 6,9 litru na sto kilometrů, naopak poklidná jízda po silnicích nižších tříd v nepříliš členitém terénu znamenala úbytek pouze 4,6 litru každých sto kilometrů.

Filip Kučera upozorňuje, že zájemci o tento vůz nemají rozhodně očekávat sportovní agilitu podvozku. “Prioritou v jízdních vlastnostech je totiž jednoznačně pohodlí,” dodává.

Je ovšem třeba dodat, že nastavení podvozku rozhodně nepřipomíná koráb houpající se na rozbouřeném moři. I na promačkaném a proděravělém povrchu při svižné jízdě podvozek zajistí dostatečný kontakt s vozovkou a následnou adekvátní reakci vyžadovanou řidičem. Také brzdy jsou dostatečně dimenzované, byť někdy jejich účinek nastával lehce zbrkle.

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA

 

Hyundai iX55

Plusy:

velké SUV

třílitrový turbodiesel

bohatá výbava

Mínusy:

vyšší spotřeba

vyšší povinné ručení

 

Hyundai Santa Fe

Plusy:

obří SUV

skvělý design

spolehlivost

Mínusy:

vyšší ceny

vyšší spotřeba

 

Peugeot 5008

Plusy:

technické dvojče C4 Grand Picasso

noblesnější design

kokpit orientovaný na řidiče

Mínusy:

nastupování dozadu užšími dveřmi

nižší střecha omezuje využitelný prostor