Peugeot 406 (1995 -2004)
Peugeot 406 se na trhu objevil v roce 1995 ve verzi sedan, kombi následovalo až v roce 1997. Navázal na předchozí, více méně úspěšný, model Peugeot 405. V recenzích ojetých vozů na TipCars.com jsme se již , vezmu to tedy pouze stručně. Ojetý Peugeot 406 Vás určitě potěší nabídkou vnitřního prostoru. Rozvor 2700 mm zajišťuje dostatek místa i na zadních sedadlech. Vzhledem k náročnější konstrukci podvozku ve srovnání s předchozím modelem jsou jízdní vlastnosti velice slušné, i když naladění podvozku není příliš tvrdé. Za plus bych také považoval určitou nadčasovou eleganci, ale to je spíše subjektivní hodnocení. V současné nabídce ojetých Peugeotů se navíc jedná asi o nejlepší volbu z hlediska životnosti a spolehlivosti. Vznětové motory této značky byly vždy vyhlášeny svou spolehlivostí a úsporností, a ani zde tomu není jinak. Vybírat můžete z klasických předkomůrkových vznětových agregátů, tak z moderních motorů se vstřikováním common-rail, označovaných HDi. Ve Vašem dotazu zmiňujete variantu modernější, podívejme se tedy na nabídku detailněji. Vznětový agregát 2.0 HDi se v nabídce objevil v roce 1998 ve výkonové variantě 80 kW, později přibyla i varianta s výkonem 66 kW. A konečně v roce 2000 přibyl do nabídky také vrcholný 2.2 HDi 16V, který sloužil a slouží i k pohonu „vlajkové lodi“ Peugeotu 607. Pro všechna zmíněná „hdíčka“ platí, že jsou tichá, úsporná, pružná a relativně spolehlivá (samozřejmě v mezích možností moderních vznětových motorů). Přesto jako obvykle upozorním na několik kritických míst. Konkrétně u Peugeotu často praskají hadice turbodmychadel a rovněž může být opotřebovaný tlumič torzních kmitů řemenice pohonu pomocných agregátů. A samozřejmě mohou zlobit samotné vstřikovače, ale to asi nemá cenu komentovat. Jak jsem zmínil výše, o tomto modelu jsme již podrobně psali, nebudu Vás tedy zdržovat výčtem silných a slabých stránek či seznamem nejčastějších závad a raději rovnou odkáži na příslušný článek. Na závěr poznamenám, že ojetého Peugeotu 406 s moderním vznětovým motorem bych se opravdu nebál. Abych uvedl také nějaký zápor, zmíním měkké sedačky a nedostatečné boční vedení opěradel a také ne příliš lichotivý výsledek crash testů. První pokus se uskutečnil v roce 1997 se ziskem 2 hvězdiček, modernizované provedení se proti bariéře rozjelo v roce 2001 a o jednu hvězdičku si polepšilo. Ale ani to není nic moc.
Mercedes-Benz C (model W 202, 1993 – 2001)
Tento Mercedes střední třídy nahradil v roce 1993 ve výrobním programu předchozí model 190 (W 201). Nabídl zákazníkům opět přesně to, co očekávali. Robustní spolehlivý vůz, vybavený úspornými vznětovými i výkonnými zážehovými motory. Ač tomu jeho konzervativní vzhled neodpovídá, nabízí velice jisté jízdní vlastnosti. Další přednosti jsou dobré brzdy, kvalitní materiály a zpracování (až na některé výjimky v interiéru do modernizace v roce 1995), velice úsporné a kultivované vznětové motory, hladce řadící automatické převodovky. Interiér nabízí dostatek místa a zavazadelník o objemu 430 litrů patří k průměru. Nevýhodou je bohužel naprostá „nevariabilita“ interiéru. Zadní sedadla se nedají sklopit a některé úrovně výbavy nemají ani otvor do zavazadelníku mezi zadními sedadly. Přeprava delšího nákladu je tedy vyloučena. Z pohonných jednotek, které jsou na výběr, jste zvolil moderní vznětový agregát 2.2 CDi, který je v nabídce od září 1997. Nabízí výkon 92 kW, kultivovaný tichý chod a výrazný zátah z nízkých otáček, což je vlastnost, kterou u předchozích předkomůrkových dieselů značky budete hledat marně. Spotřeba se reálně může pohybovat okolo sedmi litrů na 100 km, samozřejmě při běžných jízdách (město či plné využívání potenciálu motoru, zejména v kombinaci se samočinnou převodovkou bude znamenat citelný nárůst). Samozřejmě i u tohoto motoru se mohou vyskytnout některé typické závady. Hrubý chod, zejména v nízkých otáčkách, může být způsobem vadnými vstřikovači common-railu, jejichž dodavatelem byla firma Bosch. O tom, že se i v případě exchange systému jedná o dražší závadu, se zřejmě nemá cenu rozepisovat. Dále ještě upozorním na regulátor tlaku paliva a praskání výfukového potrubí. Jako obvykle se také zmíním o hodnocení bezpečnosti – Mercedes-Benz třídy C absolvoval nárazový test v roce 1997 a získal při něm pouze dvě hvězdičky.
Ve svém dotazu uvádíte, že máte v případě Mercedesu trochu obavu z automatické převodovky. Já bych to otočil a měl bych spíše obavu z převodovky manuální. Pětistupňový automat ve spojení s motorem 2.2 CDi je dle mého názoru naprosto ideální kombinace pro dlouhé komfortní cestování. Vím, že v českých zemích je stále ještě „automat“ považován za nepřijatelnou volbu, jelikož v kolonce akcelerace 0 – 100 km/h je horší hodnota než u manuálu, a naopak spotřeba je udávána vyšší. Je to vlastně pravda, ale přiznejme si, jak často v běžném provozu akcelerujeme ze stání na stokilometrovou rychlost? Tam je samozřejmě patrný prokluz hydrodynamického měniče při rozjezdu i řazení. A spotřeba? Pokud budete mít tu možnost, vyzkoušejte si vůz s manuálem i automatem – věřím, že na řadicí páku si již ani nevzpomenete a několik decilitrů nafty navíc Vašemu vozu rád odpustíte.
Tím se zároveň dostávám k mému doporučení. V tomto případě bych zřejmě sáhl po Mercedesu. Image značky, velice dobré jízdní vlastnosti a vyhlášená spolehlivost jsou dle mého názoru dostatečné argumenty. Peugeot bych volil v případě, že preferuji měkčí naladění podvozku a větší prostor pro posádku na zadních sedadlech, či pokud jsou pro mne důležité ceny náhradních dílů a servisních prací.