Značka: | Škoda |
Model: | Fabia |
Typ: | 1.9 SDI |
Bližší označení: | Clasic |
Karoserie: | kombi |
Obsah motoru: | 1896 |
Palivo: | nafta |
Rok výroby: | 2003 |
Typ řazení: | manuální |
Najeto km při koupi: | 92000 |
Najeto km nyní: | 119000 |
Koupen jako: | ojetý |
Jak dlouho vůz využívám: | 1/2 roku |
Průměrná spotřeba: | 3.9 |
Poruchy: | žádné |
Předchozí vozidlo: | Toyota Corolla |
Klady | Zápory |
nízká spotřeba | dynamika |
řazení | malé zpětné zrcátko |
nízké ceny náhradních dílů | praskající žárovky H7 |
Spolehlivost | 1 |
Provozní náklady | 1 |
Cena náhradních dílů | 1 |
Dostupnost náhradních dílů | 1 |
Názor odborníka: Jan Kos - redaktor TipCars.com |
Motor SDI o objemu 1,9L je dodnes vůbec nejúspornější pohonnou jednotkou, jakou můžete ve Fabii najít. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu pouze 4,8 L nafty na 100 km. Díky příznivému průběhu točivého momentu (125 Nm v rozmezí 1600 – 2800 ot/min) umožňuje velmi plynulou jízdu bez častého řazení. Tu rovněž podporují už samotné převody, které jsou poměrně dlouhé, takže ani při vysokých rychlostech na dálnici motor netočí přehnaně vysoké otáčky a trochu překvapivě i táhlá stoupání zdolá bez ztráty rychlosti. S výkonem 64 koní však na nějaké divoké předjíždění na okreskách zapomeňte. Zatímco TDI pro Fabii od počátku mělo některými přeceňovaný a jinými hanobený systém čerpadlo-vedení-tryska, tak SDI se muselo spokojit se starším vstřikováním s rotačním čerpadlem s rozdělovačem. Díky tomuto řešení je spolehlivost motorů SDI téměř vzorná. Váha vzduchu se u něj zanese často až po více jak 100000 km a druhá slabina motorů TDI, turbodmychadlo, zde není. Přímé vstřikování má nespornou výhodu v mnohem nižším tepelném namáhání hlavy válců, která zde nepraskne ani při dlouhodobé jízdě na plný plyn. Na to u starých komůrkových dieslů zapomeňte. Nevýhodou přímého vstřikování je však nižší kultura chodu, která se projevuje vibrací řadicí páky zejména za studena. Jinou nevýhodou, pramenící z celkového principu vznětových motorů, je pomalejší náběh topení. To je způsobeno vyšší tepelnou účinností motoru. Při jízdě se Fabia chová velmi bezpečně a podvozek dimenzovaný na mnohem vyšší výkony, nemá s SDI žádnou práci. Jen v zatáčce může mít těžší příď za následek citelnější neotáčivost, než mají benzinové verze. To se však projeví jen při agresivní jízdě na povrchu s horší adhezí. Podvozek Fabie trpí dvěma bolestmi. Tou první jsou poměrně rychle opotřebená ložiska předních kol (často již po 50000 km). Jejich hučení se projeví hlavně při zatáčení. Do roku 2001 se v rámci svolávací akce měnily celé stabilizátory, na nichž musela být provedena konstrukční úprava (často po 25000 km byly prasklé). Jejich dlouhá táhla však trpí pořád, což však není problém pouze Fabie, ale téměř všech aut jež tzv. kosti používají. Fabia byla v roce 1999 druhým vozem, vybaveným elektrohydraulickým posilovačem řízení. Oproti Citroenu Saxo a Peugeotu 106 2. generace, které ho uvedly, však systém využívá řadu sofistikovaných řešení. Samotné čerpadlo poháněné elektromotorem se při neotáčení volantem točí, kvůli úspoře energie, pouze malými otáčkami. V okamžiku, kdy vezmete za volant se roztočí a zvýší se tak tlak v hydraulickém okruhu. To se děje díky snímači na hřídeli řízení. Jeho častá porucha způsobí nefunkčnost celého systému. Jde-li řízení ztuha, tak se často jedná právě o tuto závadu. Někdy stačí k nápravě pouze nový software jeho řídící jednotky. Tyto závady se projevují nejčastěji právě u verze SDI. Dále u modelů z roku 2000 pozor na úniky oleje skrz pístnici (poznáte podle zamaštěných manžet). Celková kvalita a odolnost Fabie je s ohledem na třídu malých aut vynikající. PLUSY MINUSY Nejčastější závady: |