Honda CR-V 2.2 i-CTDi - test spotřeby

Hondu CR-V lze označit za průkopníka vozů kategorie SUV. První revoluční generace nabízela jen paletu benzínových motorů. V další generaci se objevil první diesel. A v dnešním testu spotřeby jsme otestovali přicházející třetí generaci vybavenou vznětovým motorem 2.2 i-CTDi vyvinutý samotnou Hondou. Ten poskytuje výkon 140 koní a výrobce slibuje velmi příznivé hodnoty průměrné spotřeby. A jak tento vůz obstál v našem tradičním testu?

Podmínky testu: Ve voze cestoval pouze řidič. Teplota vzduchu se pohybovala v rozmezí 18-19°C a doprava v hlavním městě i mimo něj byla celkem plynulá. Na dálnici panoval řídký provoz. Vůz měl v době testu najeto mírně přes dvacet tisíc kilometrů a tankovaným palivem byla motorová nafta. Tankování probíhalo u stejného stojanu na stejné čerpací stanice, vždy až po okraj nádrže. (Naměřené údaje porovnám závěrem testu s údaji palubního počítače).

Popis trasy: trasa začíná u čerpací stanice na Plzeňské ulici směrem do centra. Po úplném dotankování palivové nádrže trasa pokračuje cca 500 metrů dále směrem do centra, kde na světelné křižovatce odbočuji doprava do Jinonické ulice. Následuje Klikatá, Karlštejnská, Řeporyjská. To se již dostávám na Jeremiášovou ulici, ze které zanedlouho odbočuji ulicí Smíchovská do městské části Řeporyje. Odtud "frčím" Dalejskou pod železniční viadukt směrem na obec Zadní Kopanina před kterou opět odbočuji prudce doprava a směřuji na obec Ořech. Následuje Chýnice, Kuchař, Vysoký Újezd, Lužce a konečně v Loděnicích najíždím na dálnici D5 po které pokračuji až na její konec, kde sjíždím Bucharovou ulicí zpět do Motola na Plzeňskou a posléze končím na místě výjezdu.

Celý okruh měří 47-48,2 km. Podíl dálnice, obce a komunikace mimo obce je vždy zastoupen přibližně třetinovým podílem.

Okruh I. aneb ekonomicky a komfortně - po dotankování nádrže po samé hrdlo vyrážím od čerpací stanice směrem do centra. Díky silnému provozu trvá necelý kilometr jízdy na třetí světelnou křižovatku přibližně devět minut. Poté odbočuji doprava a dopravní situace se lepší. Poklidnou a plynulou jízdou se dostávám na okraj Prahy, kde provoz řídne. V obcích i mimo ně dodržuji předepsané rychlostní limity a ani na dálnici je nepřekračuji. Mimo obce je jízda s lehkou nohou na pedálu příjemně komfortní a snažím se využívat velmi dobré setrvačnosti vozu. Před nájezdem na dálnici stojím 3 minuty před železničním přejezdem. Ručička tachometru se dostává výše až po nájezdu na dálnici, kde zrychluji na stodeset. Po dokončení trasy dotankuji opět do plné a displej palubního počítače vykazuje průměrnou spotřebu 6,4 litru spotřebované nafty na sto kilometrů. Okruh dokončuji za 56 minut průměrnou rychlostí 50 km/h.

*** - v přepočtu 28,90 Kč za litr (cena v době testu)

Okruh II. aneb podruhé o něco svižněji - po dotankování usedám opět za volant a vyrážím na druhé kolečko. Tentokrát svižněji za častějšího využívání veškerého výkonu motoru. Na semaforech praktikuji rychlé rozjezdy na předepsanou rychlost. Na okraji Prahy jsem nucen čekat 4 minuty u nového přenosného semaforu a posléze jet několik stovek metrů za bagrem přibližně desetikilometrovou rychlostí. Po výjezdu z města pomalý stavební prostředek předjíždím a tlačím plynový pedál k podlaze a zejména na rovinkách překračuji povolenou devadesátku. Na dálnici nastavuji na tempomatu 140 km/h a průměrná spotřeba postupně klesá z hodnoty 11,2 l/100 km na konečných 10,1 l/100 km. Celou trasu zajíždím za 44 minut průměrnou rychlostní 64 km/h.

A v další tabulce se podíváme na odchylku průměrné spotřeby naměřené palubním počítačem ve srovnání s námi naměřenou spotřebou pomocí dotankování do úplně plné nádrže.

Z tabulky je patrný téměř stejný zanedbatelný rozdíl naměřených výsledných hodnot v prvním i druhém případě. Palubní počítač v prvním případě naměřil pouze o 0,1 litru menší spotřebu, resp. o 0,2 litru v druhém případě než já formou dotankování.

V předposlední tabulce porovnám jednotlivé údaje průměrné spotřeby prezentované výrobcem s mnou naměřenými hodnotami průměrné spotřeby dle palubního počítače. Ve městě jsem s "CéeRVéčkem" jezdil v průměru za 8,4 litrů, což je pouze o 0,3 l více než prezentuje výrobce. Mimo město se mi dařilo dosáhnout avízované spotřeby 5,7 l/100 km jen krátce, po svižnějším tempu se spotřeba ustálila na hodnotě 6,0 litrů. Za celý test včetně zkoušek dynamiky si CR-V řeklo v průměru řekla o 7,1 litrů motorové nafty, což je odpovídající výsledek.

Závěr:

Honda CR-V 2.2 i-CTDi dokáže při lehké noze jezdit za výrobcem prezentovaných hodnot průměrné spotřeby. Při ostřejším tempu a častějším využívání síly motoru spotřeba mírně roste. Při maximální zátěži motoru se spotřeba přehoupne lehce přes 10 litrů na 100 km, což je stále únosná hranice (vzhledem k velikosti a hmotnosti vozu). Honda CR-V s dieselovým motorem není žrout, ani žádný šetřílek. Prostě vůz, který za produkovaný výkon žádá pouze to, co mu patří.