Hyundai Coupe 2.0 CVVT

Nad automobily s oválným znakem a položeným "háčkem" uprostřed už většina Čechů neohrnuje nos. Korejská automobilka zapracovala na kvalitě a v posledních letech pomalu ale jistě nachází svou identitu a vtiskává jednotlivým modelům designovou příbuznost ke značce. Dnes testované nové Hyundai Coupe je toho jen dokladem. Především mě zajímalo, jak jezdí sportovně vypadající automobil s velmi příjemnou pořizovací cenou a co se skrývá pod pěkným kabátem.

Karoserie: pozornosti ostatních se nevyhnete

Atraktivní vzhled Coupe bude dělat radost zejména milovníkům obdivných pohledů mladé generace. Coupe budilo značnou pozornost a během testovacího týdne si nejeden teenager málem ukroutil hlavu. Pozornost jakou budí toto kupé je dána velmi povedeným designem, který považuji doslova za mírně provokativní až sexy. Bezesporu se Coupe jako celek povedlo. Z určitých úhlů pohledu si ho za šera můžete splést s mnohem dražšími sportovními vozy. První dle mého názoru nepodařená generace je pryč, a proto se nyní zaměřme na tento atraktivní kousek.

(+) design

Interiér: starý "dobrý" korejec

Kokpit FX dokonale navozuje pocity sportovního kupé. Polokožená přední sedadla nízko položená nad vozovkou poskytují průměrně vzrostlým dostatek místa a při jízdě slušnou oporu. Palubní deska je konečně přehledná a poměrně jednoduchá. Sportovně založeným řidičům udělá radost středová konzole, která v sobě skrývá tři kruhové "budíky" (zleva: ukazatel kroutícího momentu, aktuální spotřeby a vpravo voltmetr).

Celému interiéru vládne černá s modrou. Modrá je dobrá, přesto všeho moc škodí. Všechny displeje mají jednotné modré podbarvení což zejména u vozu korejského původu chválím dvojnásobně. Při jízdě však nelze redukovat jejich intenzitu podsvícení globálně. Vsazenému továrnímu autorádiu nelze ztlumit displej najednou se všemi ostatními, a tak při noční jízdě budete vystaveni modré barvě více než je zdrávo. Dále mě zarazil palubní počítač, který počítá všechno možné, jen ne průměrnou spotřebu. Ta aktuální je k dispozici na středovém panelu. Samotné ovládání palubního počítače stiskem "čudlíku" za volantem není zrovna bezpečné a pohodlné.

O zadních sedadlech se nemá cenu vůbec zmiňovat. Berte to tak, že v autě prostě nejsou. Nepřevezete totiž na nich ani osoby menšího vzrůstu. Pokud bude někdo tak odvážný a vsouká se do nich, tak i krátká jízda bude utrpením. Chybí zejména místo na hlavu. Díky zkosené zadní skleněné části pátých dveří bude dotyčný muset sedět v předklonu. Místo na zadních sedadlech vynahrazuje nadprůměrně objemný zavazadlový prostor, který je navíc celkem dobře přístupný.

(+) přední sedadla
(+) výbava
(+) objem a tvar zavazadlového prostoru
(-) hluk v kabině /od motoru i pneumatik/
(-) kvalita zpracování /madla v předních dveřích příšerně vrzají, palubní deska vydává pazvuky atd./
(-) ovládání palubního počítače
(-) absence hodnoty průměrné spotřeby

Motor: hrozná nuda

Testovaný kousek pohání dvoulitrový zážehový čtyřválec. Do vínku totiž dostal možnost plynule měnit časování ventilů, což vedlo k výkonu 105 kW při 6000 ot./min. Točivý moment dosahuje hodnoty 186 Nm. při 4500 otáčkách, což jsou hodnoty nepříliš oslnivé. Realita často bývá od papírových hodnot odlišná. Bohužel dnes se potvrzuje, že testovaný agregát může být v reálném světle ještě horší, než hodnoty udávané výrobcem na papíře. Dvoulitr sice na téměř 1,5 tuny těžké kupé stačí, ale jeho výkonnostní projev je dost utlumený. Do otáček se příliš nehrne, za plynem se mu také nechce a spotřeba letí při sebemenší snaze o svižnější jízdu rychlým tempem nahoru. Proto se vyplatí zavčasu řadit, vysoké otáčky nemají cenu. Testovaný dvoulitr by se hodil spíše do usedlejšího sedanu. Pod kapotou Coupe bych raději viděl živější pohonnou jednotku. Rozhodovat se můžete pouze mezi tímto čtyřválcem a šestiválcem 2,7, který poskytuje sametovější a vyváženější chod, což je na druhou stranu vykoupeno vyšší pořizovací cenou a kombinovanou spotřebou o dva litry vyšší.

(-) hlučnost
(-) letargický projev
(-) spotřeba

Jízdní vlastnosti: motor podvozku nestačí

Motor ode mě dostal pěkně za uši. Ještě před pár lety bych proměnné časování chválil, ale konkurence udělala velký skok kupředu. Srovnávat ho s například s motory Hondy by vůbec nešlo. Na druhou stranu se Coupe vyrovnává konkurenci díky podvozku. Ten se celkem povedl. Konstruktérům se podařilo zvolit slušný kompromis v nastavení tvrdosti. Přes poměrně tvrdé nastavení lze relativně komfortně překonávat drobnější nerovnosti. V zatáčkách se proto nebudete naklánět a zvolenou stopu si udržíte celkem dlouho. Pokud přeženete nájezdovou rychlost, stačí ubrat plyn a kupé se vrátí do zvolené linie.

Od maximálky neočekávejte zázraky. Výrobce uvádí 208 km/h a zrychlení z nuly na stovku za neoslnivých 9,1 sekund. To je na kupé doopravdy podprůměrná hodnota. Pokud o Coupe uvažujete, nezoufejte. Další řádky vám zvednou náladu. Užívat si za volantem můžete již v relativně nízkých rychlostech. Při akceleraci se Vám rozhodně nebude odkrvovat mozek, ale "rambajz" od motoru navodí v kabině závodní atmosféru. Průjezdy zatáčkami si lze vychutnávat, přičemž se díky absenci stabilizace musíte spoléhat pouze sami na sebe.

(+) podvozek
(+) brzdy
(-) řízení

Závěr: za ty peníze ...

Testovaný model není rozhodně tak špatný vůz, jak z testu vyznělo. Plně odpovídá pořizovací ceně a konkurenty válcuje vzhledem karoserie a především pořizovací cenou začínající na 549.900 Kč. Toto Coupe bude vhodné zejména pro mladé kluky, kteří touží po novém atraktivním sportovně střiženém voze. Neoslnivý dvoulitr jim bude pro sbírání zkušeností zatím stačit.