Mini Cooper vs. Mini Cooper: souboj generací

„Tak jako ve staré Anglii, whisky si do sklenky naliji…“ a sednu za volant. Ne, vážně si nekoleduji o průšvih jízdou s alkoholem v krvi. To jen usedám za stůl a chystám se vám popsat své setkání s historií a budoucností dohromady. Na jedné straně Mini Cooper S z roku 1969, na straně druhé Mini Cooper z roku 2005. Co mají společného? Je toho dost. V tomto případě ale také to, že ačkoli jde o „ryze anglická“ auta, žádné z nich se v Albionu nezrodilo. Ale pojďme náš příběh vyprávět od začátku…

Říjnový čtvrtek, překrásné ráno, v brněnské městské části Slatina vedle sebe stanou dva vozy téhož jména, které od svého zrodu dělí nějakých pětatřicet let. Miroslav Gomola, šéfredaktor veteránistického měsíčníku TIPpro Oldtimer, nedávno dokončil renovaci svého původního Mini Cooperu S a právě jej postavil proti jeho moderní interpretaci – vozu Mini Cooper, vyvinutému automobilkou BMW a rovněž prodávanému v obchodní síti bavorské značky. Nový Mini zapůjčila brněnská společnost Renocar. Oba vozy byly v perfektní kondici připraveny k absolvování velmi krátkého společného výletu, během kterého jsem měl možnost vyzkoušet volanty obou z nich, ale především si je důkladně vyfotit, abyste mým slovům věřili. Ale nejprve si řekněme něco o obou protagonistech našeho příběhu.

Srovnání obou modelů

Na počátku stál legendární Issigonisův vůz B.M.C. Mini z roku 1959, zkonstruovaný společným úsilím firem Austin a Morris. Alec Issigonis vytvořil dokonalý koncept: jednoduchá technika, malá kola až v rozích karosérie a motor umístěný napříč před přední, hnanou nápravou. Jistě, nic nového pod sluncem, ale Issigonis vytvořil malý, ale mimořádně prostorný automobil, který díky svému nízkému těžišti posloužil jako základ k četným sportovním variantám. Ty byly většinou označovány přídomkem Cooper, který vozům Mini vydržel dodnes. A právě Mini Cooper S jsme měli krátce k dispozici. Tento model byl vyroben v počtu 2 687 kusů pod značkou Austin, 3 000 kusů jako Morris a 642 v italské licenci Innocenti.

Námi vyzkoušený vůz pochází z druhé série a byl vyroben v roce 1969 v Itálii. Vozy v tomto provedení patřily ve své době k vůbec nejrychlejším a nejhbitějším autům, s nimiž jste se mohli na silnicích setkat. Kola v samých rozích karosérie, nízká hmotnost a výkonný motor – účinná kombinace pro klikaté okresky i ostrý závod v Monte Carlu.

Mini
	Vývoj malého klasika se datuje od roku 1956.Tehdejší krize v Suezském průplavu a následná racionalizace spotřeby benzinu vyvolala v Británii poptávku po malém voze. Sir Leonard Lord, šéf tehdejší BMC, nabídl konstruktérovi řeckého původu Alexandru Arnoldu Constantinu Issigonisovi práci na projektu nového automobilu. Issigonis se koncentroval na výrobu co nejmenšího vozidla pro čtyry osoby a zavazadla.Výsledkem zajímavých Issigonisových náčrtů byl první prototyp z roku 1957,vytvořený za pouhých šest měsíců.Tento praotec modelů Mini byl neohrabaný a jízdní testy prokazovaly řadu závad. Ale již u druhého následovníka byly tyto nedostatky odstraněny.Tak mohl Issigonis v červenci 1958 pozvat svého zaměstnavatele na první zkušební jízdu, jenž byla natolik úspěšná, že vedla k zahájení výroby.
Riley
	V letech 1961 - 1969 se vyráběly i luxusní verze známého "knedlíka". Vyjížděly ze závodů automobilek Wolseley a Riley v rámci koncernu BMC jako Hornet a Elf. I motory byly z produkce BMC 848cm3/35k a poté i se zvýšeným objemem 998cm3/40k. Hornet / Elf byl o 260 mm delší než vůz Mini. Tvar a velikost (230 litrů) zavazadlového prostoru jednoznačně napovídají, že vůz na obrázku není Mini, ale Wolseley Hornet / Riley Elf. Pro srovnání: zavazadlový prostor vozu Mini měl objem 155 litrů. Tyto "luxusní limuzíny" volili zákazníci, kteří si z prestižních důvodů nepřáli být vyděni uvnitř plebejského mini.
Cooper
	Mini Cooper byl jeden z největších motoristických legend, původně konfekční automobil, který se stal skutečným soutěžním vozem 60. let. Bylo to r.1964 na Rally Monte Carlo, když Cooper s Paddy Hopkirkem za volantem zvítězil po vražedném výkonu nad 4,7 litrovým vozem Ford Fairlane, přičemž Timo Makinen na dalším vozu Cooper dojel na čtvrtém místě. V r.1962 a 1964 vyhrála tato auta Tulip Rally, v r. 1963 Alpine Rally, v r. 1965 a 1967 Monte Carlo a zaznamenala dalších 25 víězství v prestižních soutěžích.

Když usednete za velký a poměrně naplocho uložený volant, zjistíte, že boční dveře máte téměř nalepeny na tělo. Karosérie je velmi úzká, v jiných ohledech si však řidič nemůže na nedostatek prostoru ztěžovat. Pedály jsou na svém místě, řadicí páka a kontrolní přístroje včetně otáčkoměru také, startuji. Přeplavený karburátor SU HS4 se nechá chvíli přemlouvat, ale motor záhy naskočí. Jeho vibrace chvějí celým autem. Jedničku musím řadicí pákou nejprve chvíli „hledat“, převodovka je sice plně synchronizovaná, ale postrádá vratné pružiny, což z každé změny převodů činí malé dobrodružství. Na tuhé pedály i řízení jsem si brzy zvyknul, ale brzda mě skutečně překvapila: musíte na ni šlapat se skutečným fortelem. O posilovači si nechte zdát. Malý zavazadlový prostor je proti očekávání přístupný jen malým víkem v zádi, které se otevírá směrem dolů, do vodorovné polohy. Podobné řešení si ponechal nový Mini v provedení Cabrio.

Motor má skutečně ostrý zvuk. S plynem na podlaze jej necháte točit a řvát, zatímco se vůz skutečně neočekávaně dere vpřed a nový Cooper chvílemi zůstává pozadu. Řízení není zdaleka tak přesné, jak jsme zvyklí u moderních aut, zvláště ve vyšších rychlostech musíte neustále korigovat směr. Přesto je starý Cooper S velice poslušné auto a v zatáčkách drží přibité jak motokára. Jednoduché pérování Hydrolastic je původcem snadného rozhoupání na opakujících se příčných nerovnostech. Zajímavým prvkem, zvyšujícím prožitek z jízdy, je shrnovací střecha.

Dá se říct, že nový Mini je moderní interpretací někdejšího Issigonissova konceptu: motor vpředu napříč, široký rozchod i rozvor a kola umístěná až v samých rozích karosérie. Těží z toho jak prostor pro cestující, tak jízdní vlastnosti. Ty jsou u nového Mini navíc podpořeny i zadní víceprvkovou nápravou, v dané třídě unikátní.

Nové Mini však přichází s návazností na svého legendárního předchůdce i po stránce estetické. Mezi oválnými světlomety vidíte nízkou chromovanou masku chladiče s vodorovným chromovaným žebrováním. Dojem dotváří kruhové blinkry, kombinované v tomto případě s obrysovými světly. Ale podobnost s původním Mini spatříte z každého úhlu pohledu, posuďte sami. V profilu vynikne krátká nízká příď, poměrně vzpřímené čelní sklo a dlouhá střecha se zádí strmě sestupující k zadnímu nárazníku. Dojem verze Cooper umocňuje bílé lakování zpětných zrcátek a střechy, která byla navíc v našem případě opatřena velkou kresbou vlajky Velké Británie.

V nabídce figuruje široká škála prvků dodávaných za příplatek, jež mohou z každého Mini udělat originál. Kromě nepřeberných kombinací laku karosérie a střechy se zrcátky jsou k dispozici osm druhů litých kol, parkovací asistent, xenonové světlomety nebo v případě verzí Cooper aCooper S i decentní podélné pruhy na kapotě.

Ve srovnání se „starým“ Cooperem zde není o tolik víc místa, než byste čekali, což je daní za moderní požadavky na pasivní bezpečnost. Uspořádání palubní desky koresponduje s celkovým pojetím vozu a interpretuje pojetí použité v prvních sériích původního Mini. Týká se to zejména extrémně rozměrného tachometru umístěného přímo uprostřed palubní desky. Je cejchován do 240 km/h a kromě několika kontrolek v sobě zahrnuje i teploměr chladicí kapaliny a palivoměr. Otáčkoměr je umístěn v samostatné objímce přímo na sloupku volantu. Na jeho displeji uprostřed se zobrazuje rychlost, takže řidič nemusí očima klouzat až na střed desky. Na středovém panelu je pod konvenčními ovladači rádia a ventilace řada páčkových spínačů, které navazují na tradici klasických britských sportovních automobilů. Proti nechtěné aktivaci jsou chráněny oblými chromovanými výběžky. Sedala jsou pohodlná a poskytují solidní oporu v zatáčkách, sedáky jsou však příliš krátké. Celkové pojetí interiéru včetně chromovaných a kožených doplňků navozují atmosféru moderního komfortu i dávné nostalgie zároveň.

Poměrně skromná výbava verze Cooper zahrnuje například elektrické ovládání předních okenních skel, osvětlení podlahy vpředu a čtveřici airbagů. K dispozici je však i zde mimořádně pestrá škála prvků nabízených za příplatek. Palubní desku lze mít, podobně jako dveřní výplně, v řadě rozmanitých provedeních, velký tachometr uprostřed se může změnit na barevný monitor navigačního systému. Na výběr máte také hned ze šesti různých volantů, řady autorádií a dvou klimatizací, nemluvě o druzích čalounění sedadel. Nový Mini disponuje technologiemi BlueTooth apod.

Mini Cooper a srovnání s konkurencí

Samotná jízda s novým Mini Cooperem nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o zcela moderní automobil. Ovládání všech prvků je snadné, na brzdách i řízení je posilovač, u řízení snad až příliš účinný, při rychlé jízdě mírnou zatáčkou se řidič s volantem musí trochu přetahovat. Možná to však je příliš silnou stabilizací řízení v přímém směru. Pérování je příjemně tuhé, stabilita v přímém směru i v zatáčkách mimořádná. I přes poměrně kolmé čelní sklo je karosérie co do aerodynamiky příkladně zpracovaná a do karosérie výrazněji neproniká hluk obtékajícího vzduchu. Průhled čelním sklem je omezený, jinak je výhled z vozu celkem dobrý.

Motor má dravý zvuk, ačkoli ne tolik jako u starého Mini. Rád jde do otáček, ale při akceleraci na vyšší rychlostní stupně je ve srovnání se starým Cooperem znát, že nový vůz má téměř o pět metráků vyšší pohotovostní hmotnost. Brzdy jsou výkonné a díky standardně montovaným systémům ABS, CBC a EBD je vůz při brždění poslušný. Svezení s novým Mini Cooperem je silným zážitkem, ani ne tak jízdními vlastnostmi, ale spíše svojí stylovostí.

Naše malé porovnání nemělo za cíl vytvořit reprezentativní srovnávací test, protože na zkoušení vozů bylo skutečně jen velmi málo času. Výše uvedené odstavce tak jsou jen shrnutím mých bezprostředních zážitků ze setkání s těmito zajímavými automobily, nikoli systematickým hodnocením.

Mini Cooper S z roku 1969 je lehký a jednoduchý automobil, který posádce umožňuje vychutnávat si pocit bezprostředního kontaktu s vozem a okolní krajinou. Jeho řízení vyžaduje velké soustředění a zkušenosti, bez nichž se s takovým vozem záhy dostanete do maléru. Během naší malé vyjížďky se z jeho útrob začaly ozývat chrastivé zvuky, jimiž se o svoji výměnu začalo hlásit spojkové ložisko. Po opravě přečká letošní zimu ve vyhřátém showroomu společnosti Renocar, kde mu budou dělat společnost jeho mladí sourozenci.

Nový Mini Cooper je technicky mimořádně vyspělým automobilem, využívajícím nejmodernějších mechanických i elektronických technologií. Jeho řízení nevyžaduje více pozornosti a zkušeností než jiná moderní auta srovnatelné kategorie. Díky plejádě prvků příplatkové výbavy si jej majitel může přizpůsobit svým požadavkům a svému vkusu. Mezi nevýhody nového Mini patří malý kufr (v základním uspořádání jen 150 l), skromná základní výbava a pořizovací cena. U podobných „retromobilů“ jsme si však již na vyšší cenu za stylovost zvykli, ačkoli například v porovnání s VW New Beetlem je nový Mini praktičtější a kvalitněji zpracovaný.