Mitsubishi ASX 1.6 MIVEC 2WD: Poctivý základ

Málokterá automobilka se může pochlubit tak letitou tradicí ve výrobě offroadového náčiní, jako právě Mitsubishi. Je proto docela s podivem, že si japonský výrobce dával s uvedením malého „crossoveru“ tolik na čas. ASX neboli „Active Sports Crossover“ se před dvěma lety zařadil do firemní hierarchie o stupínek níž pod veleúspěšný Outlander a jal se loupit zákazníky v hájemství Nissanu Qashqai či Kie Sportage a samozřejmě taky Škody Yeti – soudě podle prodejní statistiky za loňský rok velmi úspěšně. Když odhlédnu od subjektivního názoru na to, jaký smysl má vůbec takové „esúvéčko“, je z principu věci vcelku logické prodávat nabušeně se tvářící auta rodinná také výhradně s pohonem jedné nápravy, jak už to ostatně dávno pochopili za oceánem. Bílé „Mitsu“ ASX tedy dorazilo do redakčního testu pouze s pohonem předních kol a základní benzínovou motorizací.

Chřadnoucí výrobu osobních Mitsubishi dlouhou dobu poznamenával jejich ne zrovna nápaditý vzhled a bylo obvyklé, že vyjma extrémního Lanceru EVO si člověk nemohl na žádného jeho sourozence snadno upamatovat. Věci se výrazně změnily k lepšímu s nástupem současného Lanceru, který celé výrobní řadě postupně dodal kýžený zapamatovatelný výraz od Coltu, až po Outlander. Bavím se samozřejmě především o nadmíru vydařené přední partii, která se navzdory svému stárnoucímu a nepříliš prodávanému původci (Lancer) stále ještě moc neokoukala. Na druhou stranu je pravda, že se vám dnes může snadno stát, že až na vás na dálnici v zrcátku zabliká auto s dobře známým předkem, nebudete zkraje vědět, jestli vás hodlá odrovnat děvenka v Coltu, závodník v Lanceru nebo drsoň v Outlanderu. Kromě čelního pohledu ASX ničím zásadním nevyčnívá a svými proporcemi se vesměs shoduje s většinou konkurence. Koneckonců to ani nejde jinak. Požadavek dobrého využití vnitřního prostoru velí situovat kola do rohů karoserie, okolo nich zase nechybí patřičně vyduté podběhy. Při pohledu z boku je velmi typický také podélný prolis nebo malá trojúhelníková okénka za zadním párem dveří. Zadek je úplně ordinérní s tím, že vodorovná dispozice koncových světel navozuje dojem nižšího auta a Mitsu vypadá tedy krapet sportovněji než někteří kolegové, k čemuž přispívá i decentní křidélko nad oknem pátých dveří.

Interiér ASX patří podobně jako jeho předobraz v Outlanderu k tomu nejprostšímu, s čím se lze v kategorii SUV setkat a takoví Yeti nebo Tiguan působí uvnitř oproti ASX jako načančané barbíny. O něco honosnějším dojmem působí jen nejdražší verze Instyle + s velkým displejem multimediálního systému, to však nebyl náš případ, neboť jsme jezdili s nejspořeji vybaveným provedením. Rozdílů oproti Outlanderu opravdu není mnoho, mezi ty příjemné ale rozhodně patří možnost seřízení jemnou kůží obšitého volantu ve dvou osách. K tradičním rysů už dnes patří také dvojice seříznutých hlubokých tubusů s hlavními budíky a barevným informačním displejem mezi nimi – těch informací na něm někdy bývá k vidění až moc najednou. Ovládání tlačítkem nalevo od tachometru je vyhovující. Nic zkazit se nedalo minimalistickým strohým středem přístrojové desky s velkými hranatými větráky, jednoduchým ovládání rádia s jednořádkovým displejem i topením s velkými tlačítky. Nejen přední sedadla jednoznačně preferují pohodlí před oporou v zatáčkách, potěšující je přitom fakt, že ani po vícehodinové „tour“ vás z nich nebolí záda. Jedním z hlavních důvodů proč zákazníci stále častěji sahají po SUV, jako alternativě klasického auta nižší střední třídy je bezesporu fakt, že z takového auta je minimálně dopředu velmi dobře vidět a ASX v tomto směru není výjimkou. Potěšující prostorové parametry skýtá zadní část salónu, kde se při troše snahy celkem pohodlně usadí i prostřední cestující. I v podélném směru je místa dostatek, takže dva pasažéři se 180 cm výšky mohou sedět za sebou ve vším komfortu. Dobrým zvykem je také možnost polohovat zadní opěradla. Základních 442 litrů objemu zavazadlového prostoru představuje spíš průměrnou hodnotu, která situuje ASX kamsi mezi ještě skromnější Qashqai a o něco většího Yetiho. Plusem je, že díky pravidelným tvarům je zavazadelník beze zbytku využitelný. Za příplatek je pak možnost objednat zvětšovací úpravu, které 46 litrů navíc vyloví z eliminace přihrádek pod podlahou a přesunutí lepící sady na bok. Oproti provedení se vznětovým motorem se benzínové provedení chlubí citelně větší nosností, takže nejlevnější ASX uveze rovných 600 kg, což o 140 kg více než čtyřkolka s motorem 1.8 DI-D.

(+) nekomplikované ovládání

(+) pohodlná sedadla

(+) dobé využití obestavěného prostoru

(-) příliš strohá architektura přístrojové desky

Základní pohonné jednotky zhusta plní funkci jakéhosi odrazového můstku k něčemu, „co“ pod kapotou opravdu stojí za zmínku. Najdou se však i výjimky, které se svého nevděčného úkolu zhostí s velkou ctí a jednou z nich je bezesporu i nejlacinější motorizace pro Mitsubishi ASX. V nedávné minulosti už jsem měl možnost vyzkoušet „čtyřkolku“ ASX s naftovým motorem 1.8 DI-D a obratem tenhle skvělý turbodiesel, který je světovým premiantem v otázce zástavby proměnného časování ventilů do dieselového motoru u osobních aut, označil za vznětovou událost sezóny. Zažéhová šestnáctistovka MIVEC s atmosférickým plněním, se kterou jsme jezdili tentokrát je vcelku logicky dostupná výhradně s pohonem přední nápravy, zásadním zjištěním je ale především její nečekaně vitální charakter. Hladce běžící agregát zatahuje svižně odspodu jako Ford Zetec či VW MPI stejného objemu, ovšem s mnohem lehčími auty. Nad 3.000 otáček už začíná být motor na můj vkus až moc slyšet, jeho zvuk naštěstí není tolik unyle otravný jako v jiných případech. Jakkoliv lze jedna šestku s nadprůměrným výkonem 86 kW, točit až do 6.500 otáček, výraznější výkonový vrchol se nekoná. Jeho zásadní devizou je pružnost hodná dvouventilu v nižších a středních otáčkách. MIVEC velice ochotně zrychluje už od nějakých 1.300 otáček a výtečná je i schopnost pružného zrychlení v otáčkách středních. Při předjížděcím manévru, řekněme ve stovce, tak nemusíte horečně šaltovat za čtyři, aby ASX bezpečně rychle akcelerovalo. K dobrému dojmu přispívají také briskní reakce na sešlápnutí plynového pedálu. Přívětivější než u 1.8 DI-D se mi pozdávalo řazení, bez ohledu na to, že je k dispozici pouze pět dopředných rychlostí. Příjemně uchopitelná šalptpáka ve svých drahách klouže precizně a lehkostí plně srovnatelnou s auty od VW nebo BMW. Rovněž převodování se jevilo optimální – 130 km/h znamená snesitelných 3.900 otáček. Aby té chvály nebylo málo, musím se zmínit i o spotřebě. Zákonné dálniční tempo znamená odběr lehce přes osm litrů, celkový průměr se při intenzivním vytěžování usadil na hodnotě 7,6 litru, což je vzhledem k hmotě auta velmi slušná hodnota. Náš vůz nesl přídomek ClearTec, což neznamená nic jiného než aplikaci systému AS&G, alias variace na řízené zhasínání motoru, pokud jeho výkonu není dle systému zapotřebí. Mrazivé počasí panující po čas našeho testu škodolibě zapříčinilo, že jsme se s reálnou funkcí této vymoženosti nemuseli seznamovat v praxi.

(+) pružnost od nejnižších otáček

(+) pohotová reakce na sešlápnutí plynu

(+) nízká spotřeba

(+) řazení

(-) horší odhlučnění

Jízdními vlastnostmi by se „dvoukolové“ SUV teoreticky nemělo nijak výrazněji odlišovat od klasického auta nižší střední třídy, specifika se tu však najdou. Vyvýšená pozice nad silnicí je jistě fajnová věc, kvůli které si mnozí „esúvéčko“ vlastně především kupují, je však zapotřebí dodat i příslovečné „B“, které v případě ASX znamená docela citelné náklony v zatáčkách. Podvozek je vůbec naladěný poněkud rozporuplně - na zvlněných cestách českého venkova vás malá čtyřkolka umí líbezně pohoupat s plavností hodnou Citroënu CX, o to nepříjemnější ovšem umí být vystřízlivění spojené s prudkým rázem při přejezdu menší ostřejší nerovnosti. Zvláště nevrlou grimasu přinese na tvář řidiče přejezd nenáviděných zpomalovacích prahů - a že jich ve městech máme. Pěknou neplechu se stabilitou zadní nápravy umí udělat také rozbitý povrch vozovky v rychle projížděné zatáčce.V každém případě platí, že lehčí benzínová verze s obutými „šestnáctkami“ je celkově komfortnější, než vytvrzený nafťák s koly o palec většími. Narozdíl od nevyváženého odpružení je příjemným překvapením komunikativní řízení. Ačkoliv mu pomáhá elektrický posilovač, svojí tuhostí a živou odezvou od kol připomíná starou dobrou hydrauliku a minimálně mezi SUV patří mezi premianty. Crossover si dnes nikdo nekupuje kvůli rajtování v lese nebo v kamenolomu, přesto jsou chvíle kdy přijde pohon všech kol velmi vhod a krutě lituje ten, kdo jím svůj vůz nevybavil. Tak třeba led a sníh. Naše předokolní ASX se v těchto podmínkách chovalo neohrabaně jako slon v porcelánu a nedal bych ruku do ohně za to, že souběžně testovaná Lancia Delta by toho vyjela méně. SUV má drobnou výhodu jen ve větší světlé výšce, která mu umožní snáze zdolat nahrnutý sníh, oslí hřbet uprostřed polňačky a podobné libůstky. Příjemné jsou také velké nájezdové úhly a brodivost až 40 cm, největší stoupavost 25% už ale takový zázrak není - vše se zkrátka odvíjí od omezené trakce předního pohonu.

(+) živé řízení

(+) komfortní naladění podvozku

(-) rázy při přejezdu příčných nerovností

(-) horší trakce ve stížených podmínkách

Mitsubishi ASX je dalším z řady malých „esúvéček“ snažících se podmanit si nejednu mladou rodinu lavírující mezi sázkou na klasiku v podobě běžného auta nižší střední třídy a alternativou, ze které je o něco lépe vidět do okolí. Vedle dobrého renomé výrobce ASX boduje stále dobře vypadajícím kukučem, trochu fádním, ale praktickým interiérem a především schopnou základní motorizací, kterou mohou Mitsubishi ostatní jen tiše závidět. Aplikace pouze předního náhonu naproti tomu odkazuje použití auta mimo zpevněný povrch spíše do teoretické roviny, s tím ale musí zájemce o nejlevnější provedení zákonitě počítat.