Peugeot 208 1.6 e-HDi: lépe a radostněji!

Michal Borský - 19. 11. 2012
+ 42
Nejposlednější pokračovatel rodové linie, založené legendárním typem 205, slibuje jako každý nový model mnohá zlepšení. Jak si v praxi vedlo provedení se špičkovou motorizací?

Zatímco Německo je dominantním hráčem na poli silných reprezentativních limuzín, země, jejichž obyvatelé hovoří románskými jazyky, se v globálním měřítku tradičně prosazují spíše v lidovějších automobilových kategoriích. Sladká Francie dala světu celou řadu nezapomenutelných přibližovadel pro méně movité. Stačí vzpomenout Citroën CV2, modely Renaultu CV4, 4 nebo 5. Autem, které ve své kategorii propojilo dobu automobilového pravěku se současností, byla však až nesmírně podařená řada 205 firmy Peugeot, vznikající v letech 1983 - 1997. Zajímavostí je, že pohrobek „dvěstěpětky“, typ 206, byl jako nové auto na českém trhu k mání ještě zkraje letošního roku. Nastupující typ 208 si klade za cíl to, čemu se obvykle říká návrat ke kořenům, které představují veleúspěšné typy 205 a 206. Je skutečně pravdou, že předchozí 207 působila oproti svým předchůdcům poněkud unaveným, až těžkopádným dojmem a svým nenápadným způsobem pozvolna ztratila dřívější auru malého zábavného vozíku, se kterým je radost jezdit nejenom na nákupy. Vyzkoušeli jsme pětidveřové provedení nové 208 s aktuálně nejsilnější motorizací pod kapotou – turbodieselem 1.6 HDi.


Jestliže předchůdce „dvěstěosmičky“ působil zvenku na francouzské poměry poněkud unylým a zavalitým dojmem, novinka se rafinovanými prostředky snaží o mnohem atraktivnější vyznění. Předpokladem zdárného výsledku bylo především celkové zmenšení karoserie, která ztratila centimetry jak na délku (7 cm), tak na šířku (3 cm), takže silueta teď není zbytečně buclatá a taky díky kratším převisům působí mnohem lehčím dojmem. Na ústředních výrazových prostředcích přídě vozu lze snadno vypozorovat stopy designového stylu prvně použitého u typu 508. Typická je útlejší maska chladiče s bohatým chromovým orámováním. Velmi svěže působí novinka také z boku a to kupodivu i v pětidveřovém provedení. Povedla se rovněž útlá záď s množstvím oblin a vypiplaným designem menších koncových světel. Příjemným retronádechem pak v našem případě vládla fešná litá kola v kombinaci s hnědou metalízou.


Jestliže zevnějšek „dvěstěosmy“ představuje zdařilý odkaz na doby minulé, pak interiér se profiluje přesně opačným směrem. Je to správně? Asi tak napůl, z filozofie typů 207 či 307 každopádně nezůstal kámen na kameni. U nového Peugeota tak už nenajdete páčku pod volantem, ze které se ovládá rádio, ani komplikovanou změť tlačítek na středovém panelu, ale ani harmonický design celé přístrojovky. O dvou nejdiskutovanějších novinkách už jste dost možná něco zaslechli. Číslo jedna: neortodoxní přístrojová kaplička. Nejdůležitější „budíky“ jsou nově soustředěny poměrně vysoko a daleko od volantu. To by nebyl až takový problém, nebýt toho, že neobvykle malý (ale šikovný) volantík zakrývá ve většině konfigurací výhled alespoň na část přístrojů, které jsou jinak pěkně přehledné. Pryč jsou také časy, kdy se Peugeoty honosily „čistým“ volantem bez ovládacích tlačítek, když zde nyní najdete ovládání rádia i telefonu – vůbec to nevadí. Číslo dvě: veliký multimediální displej trčící nad středovým panelem. Je pěkné vidět všechny důležité údaje o provozu stroje hezky pohromadě, na druhou stranu, pokud není ve výbavě navigace (což není zdaleka pravidlem), přijde mi dotyková obrazovka nesmyslně veliká a ve tmě i dost rušivá. Základní výbavy jsou prosty i CD přehrávače, ty lepší jeho vstup pak ukrývají v přihrádce před spolujezdcem - inu po MC kazetách nám mizí další oblíbené médium. Jedničku s hvězdičkou naproti tomu zasluhují přední sedadla, která mají zcela dospělé rozměry i proporce a záda z nich netlačí ani po delším cestování. Docela příjemné pro bezprostřední kontakt s okolím je, že sedíte poměrně blízko ke sklu. Neznamená to však, že byste byť jen zahlédli kousek kapoty. Uvnitř 208 je každopádně vidět, že kvalita zpracování má vzrůstající tendenci, přinejmenším v případě lepších výbav. Potěší takové detaily, jako kovové vnitřní kličky dveří, měkké dveřní výplně nebo bytelné plato nad kufrem, které evidentně dobře slouží i jako hluková izolace. Naproti tomu lesklé plastové díly v okolí středového panelu nepůsobí s otisky prstů dvakrát hodnotně, chyběly rovněž držáky na nápoje. Malý Peugeot je díky nevelké šířce klasické čtyřmístné auto, s čímž je zapotřebí počítat hlavně vzadu. Dva dospělí pasažéři se sem vejdou poměrně důstojně a více než nadhlavník je bude trápit spíš deficit místa před koleny. Objem zavazadelníku činí velmi pěkných 285 litrů, které jsou navíc dobře přístupné.

(+) kvalitní materiály a zpracování

(+) příjemný posez vpředu

(+) velký zavazadelník

(-) problematická ergonomie přístrojového štítu a multimediálního displeje


Malý "Pažout" je od začátku k mání s nebývale bohatou paletou pohonných jednotek. V případě zájmu o benzín můžete vybírat z tříválců 1,0 nebo 1.2 litru a čtyřválce 1.4 VTi, dieselovou trakci zastupuje „hádéíčko“ 1,4 litru a na samém vrcholu nabídky trůnící zkoušený nafťák s o dvě deci větším obejmem. Konvenční šestnáctistovka HDi má výkon 84 kW, tady se jí však říká e-HDi. Proč to? Motor sám o sobě není žádnou novinkou, nýbrž osvědčenou klasikou, nové je však jeho příslušenství (avšak odzkoušené už v typu 308). Zásadním prvkem je odpojitelný alternátor (2,2 kW), který slouží zároveň jako startér. To je odlišná variace systému start-stop, který většina ostatních výrobců podporuje silnějším startérem. Výhodou motoru e-HDi je fakt, že restart spalování je významně rychlejší (u Peugeota trvá 0,4 sekundy) a v praxi je tak v podstatě nemožné nachytat systém na švestkách, nebo-li zůstat stát se zhasnutým motorem třeba uprostřed křižovatky. Specifikem e-HDi je skutečnost, že elektronika vypíná motor v případě naplnění ostatních podmínek (mj. teplota vzduchu -5 až +30 stupňů) už při poklesu rychlosti pod 20 km/h, což je mnohem dříve než u podobně vybavených konkurentů. Stačí jen vyřadit a pustit spojku. Nemusíte se přitom bát ztráty účinků posilovačů brzd a řízení, které si vždy udrží dostatečný provozní tlak. Dieselový motor si při tom zachovává svoje typické charakteristiky, které vyznívají převážně pozitivně. Výkon motoru umí s odlehčenou „pežotkou“ (oproti 207 ztratila 208 až 110 kg!) velmi svižně zahýbat a v praxi tak v podstatě nemůže nastat okamžik, kdy by vám chyběl dostatek síly k akceleraci. Dobře odhlučněný agregát o sobě dává vědět typickým „kadlováním“, do interiéru však tato zvuková kulisa proniká jen jaksi zpovzdálí, navíc bez vibrací. 1,2 tuny pohotovostní hmotnosti auta se umí dát do pohybu velmi svižně, když nafťák živě zatahuje od 1.400 otáček, okolo 1.800 otáček pak přichází poměrně silný „kopanec“, který velmi zřetelně naznačuje přítomnost všech 285 N.m., jež jsou k dispozici s overboostem. Obecně se ale dá říci, že je možné efektivně využívat celé povolené otáčkové spektrum. Šestistupňová převodovka pracující v testované 208 patří k tomu nejlepšímu, co kdy u Peugeotu či PSA vyrobili a po lavině křupajících převodových skříní s nejasnými dráhami letu šaltpáky jde o velmi milé překvapení. Dráhy řazení by sice mohly být kratší, jednotlivé rychlosti však konečně zapadají snadno a přesně, bez různých nežádoucích vůlí. Naftový motor v lehkém autě nepřekvapí nízkou spotřebou, která v reálu dosahovala skutečně minimalistických hodnot. Pět litrů v zákonném dálničním tempu nebo necelé čtyři při konstantní stovce jsou skvělá čísla, velmi dynamické jezdění s převahou dálnice a města nepřesáhlo průměr 5,8 litru. Dokonce ani v konstantní rychlosti kolem 170 km/h nezkonzumuje HDi víc než 7 litrů na sto.

(+) konečně uspokojivě funkční start - stop

(+) výkon a pružnost motoru

(+) velmi příjemné řazení

(+) nízká spotřeba


Jízdní vlastnosti typu 207 sice nebyly úplně marné a rozhodně ne zákeřné. Na to, že se mělo jednat o šikovnou minikáru do města, z nich však byla přeci jen cítit jistá neohrabanost daná jak vyšší hmotností, tak rozměry karoserie. Je to trapné opakovat ono velké klišé, nicméně v tomto směru se novinka skutečně „vrací ke kořenům“, když ženám a mužům za volantem nabídne výrazně hbitější pocity z řízení. Je to dáno i již zmiňovaným miniaturním volantem, který do značné míry vylepšuje jinak poměrně mdlé řízení. To nyní potěší solidní odezvou a promptními reakcemi na pohyb volantu v okolí jeho střední polohy. Že byste se ovšem v zatáčkách dozvěděli něco zajímavého o dění pod předními koly, s tím raději moc nepočítejte. U městského šviháka je mnohem důležitější snadné manévrování ve stísněných prostorách, stejně jako fakt že podvozek se šestnáctipalcovými koly obstojně „žehlí“ i horší nástrahy českých silnic. Na příčných prazích to sice není žádné měkké žuchnutí, ale ani žádná tvrdá a hlasitá rána, kterou často umí vydat i mnohem větší a dražší auta, viz Peugeot 308. O tom, že se vyvážení podvozku vydařilo, napovídá i překvapivě dobrá stabilita v přímém směru při vysokých dálničních rychlostech poblíž maxima vozu. Do zatáček se naftová šestnáctistovka nevrhá s takovou ochotou jako její lehčí benzínoví bratři, jakmile se však podvolí a zaklekne na vnější přední kolo, dokáže držet stopu docela srdnatě. Na druhou stranu, když nájezd přepísknete, stabilizace (po francouzsku vypínatelná jen do padesátky) umí zasáhnout velmi rázně. K příjemnému dojmu z kulturního cestování s „dvěstěosmičkou“ přispívá optimální vyladění ovládání spojky. Rovněž i brzdy jsou bezproblémové .

(+) celkové vyvážení jízdních vlastností

(+) snadné manévrování

(+) dobrá snášenlivost k "českým silnicím"

(-) méně zpětné vazby z řízení


Jednu žhavou novinku bychom zase měli za sebou. Jaké zanechala dojmy? V přeplněné třídě malých (a tedy levných) aut je velmi obtížné vyniknout v něčem nad ostatní. Přesto si troufnu tvrdit, že Peugeot, který si dal na svém „školákovi“ evidentně hodně záležet, po letech opět míří k vrcholu kategorie. Prsty v tom má svěží vzhled, široká nabídka motorů, z nichž ten nejsilnější uspokojí (aspoň do příjezdu GTI) i náročné zákazníky a příjemně vyvážené jízdní vlastnosti. Menší kontroverze lze hledat v interiéru, který je sice hodnotný i dostatečně prostorný, nelze mu však upřít některé ergonomické nedostatky, i když nakonec to bude spíš jen otázka zvyku. U příležitosti zahájení prodeje přispěchal český importér rovněž s velmi vstřícnou cenovou politikou.

Tagy