Popelářská auta prošpikovaly moderní technologie. Jaké vychytávky v nich jsou?

• Identifikace kontejnerů, senzory, dynamické váhy
  
• VIDEO: Jak Praha testovala elektrickou "kukačku"
• První elektroauto zařadilo Brno
  
• První vodíkový popelářský vůz na světě
  
• První technika nakládání
  
• Historie popelářských vozů u nás

Ty tam jsou doby, kdy stačilo, aby popelářský vůz pomocí hadraluického mechanismu dokázal stlačit velké množství naloženého komunálního odpadu ve svých útrobách, aby se jej potom zbavil tím, že jej vyklopil na skládce.

Dnes jsou systémy pro správu sběru odpadů plně integrované se zařízeními umístěnými ve vozidlech již ve většině měst standardem. Postupující digitalizace, měnící se požadavky měst a obcí, potřeba optimalizace času a nákladů vedou k novým implementacím a hledání inovativních řešení.

Automatické systémy identifikace kontejnerů RFID, senzory naplnění nebo využití dynamických vah umístěných na výtahu popelářského vozu jsou jen několika příklady řešení optimalizujících svoz odpadu.

„Dalšími jsou systémy záznamu obrazu z kamer umístěných na popelářském voze nebo na místě svozu zase odhalují nesrovnalosti související se svozem odpadu, například neoprávněné svozové plochy. Tím se významně zlepšuje kvalita poskytovaných služeb a pro mnoho společností je to podklad pro fakturaci,“ informuje o tom web ELTE Group.

Monitorování pomocí GPS instalované ve vozidlech vozového parku je vynikajícím způsobem, jak získat informace o poloze sledovaného objektu, což významně přispívá k optimalizaci trasy. Toto řešení může účinně eliminovat prostoje a výrazně urychlit proces sběru a svozu odpadu.

Do svozu odpadu zasahuje, dnes už téměř všudypřítomná umělá inteligence. Ta hlavně zvyšuje efektivitu třídění.

„Systémy umělé inteligence, vybavené kamerami a senzory, dokážou identifikovat a třídit odpadové materiály na základě typu, barvy, tvaru a dokonce i značky. Tato úroveň přesnosti výrazně zlepšuje proces třídění a zajišťuje, že více materiálů je správně identifikováno a recyklováno,“ uvádí to na portálu Smart Structures autorka Anees Goly.

V současné době tvoří komunální odpad 27 procent veškerého odpadu vyprodukovaného v Evropské unii? Stanovený cíl je do roku 2035 dosáhnout 10 procent.Do světa popelářských vozů už pronikla také auta na elektropohon. V květnu 2023 uvedla rakouská Vídeň do zkušebního provozu první popelářský vůz na vodíkový pohon. Radnice pak dala poznatky porovnat s daty z provozu dvou svozových vozů na elektrický pohon, aby se mohla rozhodnout, na kterou technologii se v budoucnu spolehnout.

Co se technických detailů týče, tak portál Hybrid.cz informuje o tom, že podvozek vozidla pochází od výrobce Mercedes. Nástavba pro svoz odpadu od firmy Stummer. Dva vodíkové palivové články, každý o výkonu 30 kW, nabíjejí během jízdy baterii o kapacitě 85 kWh. Baterie pak dodává energii pro pohon dvou elektromotorů.

Jak pohon, tak i provoz nástavby, kde probíhají procesy spojené s hutněním odpadu a vyprazdňováním kontejnerů, jsou poháněny elektřinou. Při hmotnosti 17 tun má vozidlo kapacitu na sběr až 23 metrů krychlových objemu odpadu. Dojezd vozidla je přibližně 160 kilometrů, v porovnání s elektrickými alternativami tak dokáže při svozu odpadu urazit dvakrát delší vzdálenost a lze jej také velice rychle znovu natankovat.



Jako první zařadila do svého vozového parku elektrické popelářské auto flotila vozidel pro svoz odpadu v Brně. Vůz je postaven na podvozku Volvo FE Electric a jeho pořizovací cena je 12 milionů korun, provoz je ale levnější než u klasických typů. Minimální dojezd na plně nabité baterie je 70 kilometrů, což platí pro teplotu deset stupňů pod nulou. V běžných podmínkách je dojezd okolo 150 kilometrů. Celkové hmotnost vozu je 27 tun.

V prosinci loňského roku zkoušela elektrický popelářský vůz Mercedes-Benz eActros 300 s nástavbou Geesink společnost Pražské služby. Do několika let má technika na bateriový pohon tvořit drtivou většinu vozového parku společnosti. Pražské služby jsou v tuzemsku lídrem v elektrifikaci vozového parku. Hlavní město ČR se tak řadí po bok Barcelony, Říma, Paříže nebo Amsterdamu, kde bateriové stroje již pracují a pomáhají bojovat s klimatickou změnou.

Ekologická verze popelářského auta by mohla být v budoucnu žádoucí. Mercedes-Benz eActros 300 s čistě elektrickým pohonem pro těžkou rozvážkovou dopravu sjíždí, podle informací na webu Autoservis magazín z montážní linky závodu Wörth od roku 2021.

V jihokorejském přístavním městě Čchangwon, které spojilo síly s Hyundai Motors a státním automobilovým výzkumným ústavem, byl v roce představen na konci roku 2020 první popelářský vůz poháněný vodíkovými palivovými články na světě. Čchangwon leží asi 300 kilometrů jihovýchodně od Soulu a ve svém prohlášení z 28. prosince uvedl, že společně s automobilkou Hyundai a Korea Automotive Technology Institute (Katech) tak zahájily roční zkušební provoz popelářských nákladních vozidel na palivové články.

Podle serveru fuelcellsworks.com pětitunový náklaďák vypadá jako každý jiný popelářský vůz, ale místo spalovacího motoru je vybaven palivovými články a elektrickým hnacím ústrojím. „Popelářský vůz ujede 350 kilometrů a spotřebuje 25 kg vodíku,“ píše se na webu fuelcellsworks.com.



Historie vozů na svoz odpadu sahá až do roku 1897, kdy podle wikipedie mezi prvními popelářskými vozy s vlastním pohonem byly vozy, které si objednala rada městské části Londýna Chiswick od společnosti Thornycroft Steam Wagon and Carriage Company a které byly popsány jako parní motorové sklápěcí vozy s novým designem karoserie, specifickým pro „sběr prachu a domovního odpadu“.

Ve 20. letech 20. století se používaly první nákladní vozy s otevřenou střechou, ale kvůli nepříjemným pachům a odpadu padajícímu zezadu se krytá vozidla brzy stala daleko běžnější. Tyto kryté nákladní vozy byly poprvé představeny v hustěji osídlené Evropě a poté v Severní Americe. Brzy se začaly používat po celém světě.

Hlavním problémem bylo, že sběrači odpadu potřebovali zvednout odpad do výšky ramen. První technikou vyvinutou na konci 20. let minulého století k vyřešení tohoto problému bylo vybudování kulatých oddílů s vývrtkami, které by zvedly náklad a vynesly ho zezadu. Efektivnějším modelem byl vývoj násypky v roce 1929. Ten používal kabelový systém, který mohl natáhnout odpad do kamionu.

V roce 1937 vynalezl George Dempster systém Dempster-Dumpster, ve kterém byly kolové kontejnery na odpad mechanicky sklápěny do kamionu. Jeho kontejnery byly známé jako Dumpsters, což vedlo ke vstupu slova dumpster do jazyka.

V roce 1938 způsobila společnost Garwood Load Packer revoluci v oboru, když byla do nákladního vozu implementována kompaktor. První kompaktor mohl zdvojnásobit kapacitu nákladního auta. To bylo možné díky použití hydraulického lisu, který periodicky stlačoval obsah kamionu.



V roce 1955 byl představen Dempster Dumpmaster, první čelní nakladač. Běžnými se staly až v 70. letech 20. století. V té době byly také zavedeny menší popelnice, později známé jako popelnice na kolečkách, které se také vyprazdňovaly mechanicky.

Od té doby došlo k malým dramatickým změnám, i když došlo k různým vylepšením zhutňovacích mechanismů ke zlepšení užitečného zatížení. V polovině 70. let Petersen Industries představil první drapákový vůz pro svoz komunálního odpadu.

V roce 1969 představilo město Scottsdale v Arizoně první automatizovaný boční nakladač na světě. Nové nákladní auto dokázalo posbírat 300 galonové kontejnery během 30 sekundových cyklů, aniž by řidič vystoupil z kabiny.

V roce 1997 představil Lee Rathbun Lightning Rear Steer System. Tento systém zahrnuje vyvýšenou kabinu směřující dozadu pro řízení nákladního vozidla a obsluhu nakladače. Tato konfigurace umožňuje operátorovi sledovat nákladní vozy a nepřetržitě nakládat.



V roce 1931 byly v Praze podle portálu wikipedia zavedeny popelářské vozy podle konstrukce německé firmy Keller a Knappich z Augsburgu. Podle názvu firmy se ujalo jejich lidové označení Kuka.

Na rozdíl od předchozího systému, kdy popelnice byly odváženy, byly již, stejně jako dnes, popelnice vysypány na místě a prázdné ihned vráceny. Vozy, které již byly vybaveny vestavěnou spirálou, vyráběla v licenci ČKD. Pro potřeby Prahy, která tehdy produkovala denně 30–60 vagónů odpadků, jich bylo zapotřebí 28.



Od 70. do začátku 90. let byly v tehdejším Československu používány dva druhy popelářských vozů, postavené na podvozcích Škoda 706 RT. Informuje o tom na svém webu Muzeum výtopna Zdice.

Konkrétně se jednalo o typ Bobr na velkoobjemové popelnice označované jako kontejnery a typ Kuka na popelnice válcového tvaru o objemu 110 litrů.