GAZ GL-1 byl nejrychlejším autem Sovětského svazu. Stačilo mu k tomu málo

Při pomyšlení na rok 1938, kdy Gorkovský automobilový závod (GAZ) začal s vývojem vysokorychlostního závodního modelu GL-1, byste totiž jako prostý obyvatel tehdejšího Sovětského svazu asi jen těžko myslel na motorsport… Nicméně, i takoví lidé se ale našli.

Zrovna v tuto dobu totiž pokračovala Velká čistka (Bal'šaja čistka), kterou se Josef Stalin hromadným zatýkáním a vyvražďováním zbavoval opozice, všech jemu nepohodlných osob a prahnul získat neomezenou moc.

Přesto se ale během tohoto temného období, navíc s druhou světovou válkou za dveřmi, pustil GAZ do stavby vozu, který měl být vůbec nejrychlejším autem Sovětského svazu. Částečně kvůli samotné propagaci domácí značky, částečně kvůli propagandě úžasného sovětského inženýrství. Překonávání rychlostních rekordů navíc v zemi tehdy nabíralo na popularitě.

A právě tady se nacházel i jeden doslova klíčový důvod vzniku GAZu GL-1. V květnu 1938 totiž sovětský pilot Michail Gromov stanovil domácí rychlostní rekord, když v americkém, prý naprosto standardním a sériovém Cordu 812 dosáhl na tu dobu úžasných 141,5 km/h.

Žádná sláva se však nekonala. Komunistickým pohlavárům se nelíbilo, že jim domácí rekordy překonává automobil jiné než sovětské výroby. Od výsledku se tak ze strachu o svůj život Gromov raději distancoval. Podle všeho se bál, že by za tohle „veřejné zesměšnění“ sovětského automobilového průmyslu mohl skončit přinejmenším na Sibiři v pracovním táboře.

GAZ se tedy v roce 1938 pustil do práce, aby celou věc napravil a nejrychlejším autem byl pořádný Sovět. Čím se dostáváme k největší ironii a pokrytectví projektu GL-1. I v tomto sovětském „hot-rodu“ byste totiž našli kořeny americké techniky.

Designérem GL-1 byl Jevgenij Agitov. Ten ihned zavrhnul nápad vytvářet pro rekordní vozidlo zcela novou konstrukci a rozhodl se využít domácích dílů, přesněji rámu klasického osobáku GAZ M1.

Kde jsou ty americké kořeny, ptáte se? Přímo tady, model M1 totiž nebyl ničím jiným, než licencovanou kopií amerického Fordu V8-40, kterou GAZ vyráběl již od roku 1936. Agitov dokonce nechal pod kapotou motor od Fordu, a to menší 3,3litrový čtyřválec o výkonu kolem 50 koní (37 kW). U tehdejšíh GAZů totiž nebyly americké osmiválce nabízeny. 

Inženýři si však s motorem pohráli a výkon posunuli na 65 koní (48 kW). Na „forďáckém“ rámu se pak objevila otevřená, aerodynamická karoserie s ochranným hledím a bez dveří. Celková hmotnost byla rovných 1000 kg. V této specifikaci se auto objevilo už na podzim roku 1938 na závodech v Kyjevu, kde testovací pilot GAZu dosáhl rychlosti 147,8 km/h.

Přestože byl tedy dřívější rekord Cordu překonán, GAZ GL-1 se zrovna moc nevytáhl. No považte, mělo se jednat o účelově postavené vysokorychlostní vozidlo… Nějakých 7 km/h navíc se tedy i GAZu zdálo jako hodně chabá ukázka síly „sovětské“ techniky.

Až v roce 1940 tak přichází modifikovaná verze GL-1, která dostala kromě upravené karoserie s asymetricky tvarovanou kabinou, špičatější přídí a většími otvory v masce také zbrusu nový motor. Čekáte konečně pořádnou strojovnu vlastní konstrukce? Ne, tentokrát šlo o řadový šestiválec o objemu 3,6 litru, který vycházel z konstrukce Chrysleru.



S tímto motorem měl červený závoďák k dispozici rovných 100 koní (73 kW). Instalace většího motoru a úprava karoserie (na lehký hliník zapomeňte) navýšila hmotnost vozu o dalších 100 kg.

Přesto se ale soudruzi z GAZu následně plácali po ramenech, 22. září 1940 se totiž GL-1 stalo na několik dalších let vůbec nejrychlejším autem Sovětského svazu. Při testování dokázalo upalovat 161,9 km/h.

A pokud se vám taková rychlost zdá i na začátek 40. let jaksi nízká, máte správné tušení. Zatímco byl GAZ GL-1 hrdinou ve své domovině, ve srovnání se zahraniční technikou by si ani neškrtl. Stačí jen zmínit třeba německé Auto Union, jehož závoďáky už na konci 30. let dosahovaly rychlosti přes 370 km/h.

Dalších úspěchů se každopádně GL-1 ani nedočkalo, svět byl ve válce a sovětský průmysl měl úplně jiné starosti. Teď už doopravdy na motoristický sport neměl nikdo ani pomyšlení.

V tu chvíli se rovněž historie GL-1 rozplývá. Některé zdroje tvrdí, že auto bylo z neznámých důvodů sešrotováno přímo v továrně GAZu, jinde se zase objevují zmínky o zničení vozu během bombardování sovětského území. Tak či onak, původní GL-1 se současnosti nedožilo.

Na barevných fotografiích tedy vidíte moderní repliku, kterou v roce 2010 představila karosárna Bušujev. Jako podklady při výrobě pak firma používala jen hrstku dochovaných fotografií a nákresů. I díky tomu byl vůz dokončen až po třech letech práce. Nyní je vystaven v muzeu v Moskvě.