Znáte Tarpan nebo IMV 1000? V socialistických zemích se dělala roztodivná auta

Radek Pecák - 25. 06. 2023
Polský vůz Tarpan
Polský vůz Tarpan
IMV 1000 v sanitní verzi
+ 4
Úhledná karosérie byla vlastní jugoslávské konstrukce
Interiér byl samozřejmě jednoduchý
Klasická dodávka jako montážní vůz
Polský vůz Tarpan dostal jméno po vyhynulém druhu koně
Zde vyrobené kusy stojí přímo před továrnou
Nakonec ale v Československu na dlouhá léta zvítězila Škoda 1203
Země bývalého socialistického bloku se celá desetiletí potýkaly s nedostatkem osobních i užitkových vozů. Dovážet ze západu se nemohly, a tak se realizovaly projekty, které často neměly hlavu ani patu... Typickým příkladem je polský Tarpan
Polské zemědělství bylo ještě v sedmdesátých letech velice zaostalé. Příspěvkem k jeho modernizaci se měl stát nový typ užitkového vozu, který by sloužil k podobnému účelu jako americké pick-upy.

Na to, jak vypadal, se můžete podívat do fotogalerie.

Byl to vůz jednoduché koncepce, který využíval komponenty z mnoha jiných automobilů vyráběných v té době na území Polské lidové republiky. A tak se na karosérii a v interiéru vozu, který vznikal v závodě FSR Polmo v Poznani, daly najít díly svážené z továren ve Varšavě, Lublinu nebo Nisy . Mimochodem - zkratka FSR na začátku jsou počáteční písmen slov Fabryka Samochodow Rolnicznych (továrna na výrobu zemědělských automobilů).

Vůz původně poháněl agregát z automobilu Warszawa. Byl spojený s pouze třírychlostní převodovkou a jeho točivý moment putoval na zadní kola.

Polské představení tohoto vozu můžete vidět zde:

Výroba byla sice zahájena v roce 1972, ale rozbíhala se ztěžka. V prvním produkčním roce vzniklo jen 25 Tarpanů, o rok později jich bylo 250. Kvalita prý navíc byla příšerná. Není se ostatně moc čemu divit. Na vývoji vozu se totiž podíleli zaměstnanci Výzkumného ústavu plastů a Velkopolských automobilových opraven v Poznani. Právě tam se poté auto vyrábělo.

Kapacita výroby se postupně navyšovala a v roce 1976 se přiblížila k hranici čtyř tisíc vozů. Auto sice bylo schopné díky velké světlé výšce projíždět terénem, ale limitoval ho slabý motor. A samozřejmě také pohon výhradně zadních kol. Proto se pohonné ústrojí postupně modernizovalo až se nakonec pod kapotu dostal motor, který polští konstruktéři do značné míry okopírovali z francouzského modelu Renault Fregate. Jednalo se zážehový kapalinou chlazený atmosféricky plněný čtyřválec se zdvihovým objemem 2120 cm3. Výkon byl sedmdesát koňských sil. Spojený byl stále s pouze třístupňovou manuální převodovkou. To samozřejmě s poměrně velkou hmotností 1400 kilogramů mělo za následek vysokou spotřebu mezi 12-15 litry.

IMV 1000 vozila pacienty v Československu
Tarpan se vyráběl v několika karosářských verzích. Například jako dvoudveřový pick-up, čtyřdveřové kombi nebo čtyřdveřový pick-up. Již na sklonku osmdesátých let se sice ve spolupráci s italskými firmami připravovala nová generace, ale nakonec tento vůz vydržel ve výrobě až do roku 1994. V Poznani se dnes vyrábějí modely divize Užitkové vozy koncernu Volkswagen.

Exemplář Tarpanu zachycený na titulní fotografii se nachází v areálu Retro muzea ve Strnadicích na Benešovsku. Původně sjel z výrobní linky v roce 1990 a nedávno v Polsku prodělal kompletní renovaci.

Ve stejném muzeu si můžete prohlédnout rovněž dodávku IMV 1000. Číslo v názvu vozu signalizuje (přibližně) zdvihový objem tříválce, který měl na starosti rozpohybování tohoto modelu s poměrně líbivými tvary.

IMV 1000 se vyráběla již na konci padesátých let a vlastně se stala úplně prvním jugoslávským vozem vlastní konstrukce. A to i přes to, že motor pocházel z vozů DKW. Tento dvoudobý tříválec byl kapalinou chlazený a poskytoval nejvyšší výkon 39 koňských sil. Spojený byl s čtyřstupňovou manuální převodovkou a roztáčel přední kola vozu.

Celokovová karosérie byla umístěna na žebřinovém rámu. Na délku auto měřilo 432 centimetrů, šířka činila 175 a výška 205,5 centimetrů. I přes poměrně maloobjemový agregát bylo schopno vyvinout nejvyšší rychlost 100 kilometrů v hodině a spotřeba byla přijatelných 10,5 litru na sto kilometrů.

V polovině šedesátých let se tisícovka těchto aut v sanitní verzi dovezla do Československa. Už totiž nebylo možné déle čekat na vývoj nového sanitního vozu Škoda 1203. Souběžně s tím přijelo na naše území také několik klasických plechových dodávek, které měly sloužit jako servisní vozy. Jeden z nich je právě ve Strnadicích.

Kromě těchto dvou verzí se montovaly také osmi či desetimístné mikrobusy. Také byla možnost nahradit plechovou střechu plátěnou s možností shrnutí.
Tagy