Tomáš Jaroň, zakládající člen Velorex Týmu, se k tříkolovému vozidlu známému jako hadrák dostal náhodou. Jeho láska k vysmívaným i obdivovaným veteránům se nakonec stala jeho profesí. Za více než dvě dekády mu prošlo rukama na 400 kusů ikony československé historie.
V ČLÁNKU NAJDETE
Velorexy se zapsaly do historie československého motorismu jako unikátní a dostupná alternativa pro lidi, kteří si nemohli dovolit klasický automobil. Jednoduchá konstrukce a ikonický design z nich dodnes dělají vyhledávané stroje.
Cesta k prvnímu Velorexu
„Velorexy mě fascinovaly už když jsem byl dítětem. Ale ta pravá vášeň přišla mnohem později. Tehdy jsem se s kamarádem u táboráku začal bavit o motorismu a oba jsme zjistili, že nás motorizované tříkolky zajímají,“ vzpomíná Tomáš Jaroň z Prahy.
Rozhodli se, že si Velorexy pořídí. Na své vysněné stroje narazili v Solnici, kde se Velorexy vyráběly. V malé vesnici se dozvěděli, že v nedaleké Lípě nad Orlicí stojí dva opuštěné Velorexy na vrakovišti JZD. „V neděli dopoledne jsme tam dorazili a skutečně jsme našli dva stroje.
„Nakonec jsme si je odvezli i s jedním rámem navíc,“ usmívá se a dodává: „Kompletně nás to tehdy vyšlo na 9500 korun. Dnes, kdy atakují částky i 250 tisíc korun je to za hubičku. Musím ale podotknout, že to samozřejmě byly stroje určené pro kompletní renovaci.“ dodává.
Velorex ve filmu Vrchni, prchni!:
Renovace Velorexu od A do Z
Renovace Velorexu není jen o jednoduchém poskládání starého stroje. Každá část musí projít důkladnou kontrolou, opravou nebo výměnou. Nejprve se celý stroj kompletně rozebere, opískuje, vyvaří, a teprve pak může začít složitější práce na mechanických částech a potahu.
Jakmile je rám opravený a všechny mechanické části zkontrolované a repasované, nastává čas na motor. Motory bejsou ve Velorexech stejné jako u motocyklů, i když z nich vycházejí.
„Motor vychází z Jawy, ale je zde několik úprav. Například je zde dynamostartér, který slouží k dobíjení a startování, a chlazení je řešeno nuceným chlazením, což připomíná systém u Trabanta,“ vysvětluje Tomáš Jaroň.
Potah je kapitolou sám o sobě. Velorex má konstrukci potaženou koženkou.
„Mnoho Velorexů, které jsou dnes k dispozici, má potah v hrozném stavu. Bývá roztrhaný, ztvrdlý a prakticky nepoužitelný,“ popisuje typickou bolístku.
Pokud si dnes někdo pořídí Velorex, musí počítat s tím, že si bude muset osvojit určité technické minimum.
„Není to jako koupit si nové auto. Pokud chcete jezdit s Velorexem, musíte umět základní věci, jako jsou například výměna svíčky, oprava duše a mít alespoň základní představa o karburátoru a zapalování,“ upozorňuje Tomáš Jaroň.
Velorex 16/350 v méně časté, ale originální zelené verzi., zdroj: Se svolením Tomáše Jaroně
Rostoucí zájem o Velorexy
Zájem o Velorexy v České republice i zahraničí roste. Mezi nejrozšířenějšími modely Velorexu je verze Velorex 16/350 s dvouválcovým motorem o objemu 350 cm3. Tento model je nejdostupnější a také nejvíce uživatelsky přívětivý.
„Tyto stroje jsou nejsnáze opravitelné. Jediný rozdíl může být v ovládání spojky. U modelů z posledních let výroby, tedy z let 1968–1971, byla použita kapalinová spojka, což byl krok kupředu,“ popisuje nadšenec s tím, že náhradní díly jsou relativně snadno dostupné.
„Lidé je vytahují ze stodol, garáží a renovují je. Navíc se k nám vracejí stroje, které byly po revoluci odvezeny do zahraničí,“ říká Tomáš Jaroň se zápalem.
Vývoz Velorexů do západní Evropy byl podle něj po revoluci běžnou praxí, ale jak sběratelé stárnou, nebo umírají, jejich potomky tříkolky příliš nezajímají. Proto se dnes mnoho Velorexů vrací zpátky do Čech, což je podle renovátora velkým přínosem pro sběratelskou komunitu.
S rostoucím zájmem o Velorexy rostou také jejich ceny. Dříve se dalo sehnat kompletní vozidlo za relativně nízkou cenu, dnes ale Velorex ve funkčním stavu snadno přesáhne 200 000 korun. V některých případech dokonce i 300 000 korun.
„Během covidu šly ceny veteránů prudce nahoru, a i když teď po pandemii ceny malinko klesly, stále je vidět, že hodnota těchto strojů postupně stoupá,“ říká Tomáš Jaroň.
Opravy a budoucnost Velorexů
Dnes se Tomáš Jaroň a jeho tým naplno věnují renovacím a servisu Velorexů.
„Máme opravdu hodně práce. Většina lidí, kteří si přivezou Velorex, potřebuje základní servis. Nezbytností je nastavení zapalování, oprava motoru nebo výměna potahu. Ale máme i zákazníky, kteří přivezou stroje v naprosto katastrofálním stavu a potřebují kompletní renovaci,“ říká. Své dílně věnuje prakticky veškerý čas. Do díla se zapojila i jeho partnerka, která se stará se o potahy a čalounění.
Za posledních 25 let prošly rukama Tomáše Jaroně stovky Velorexů. Zájem zájem o tyto tříkolky podle něj neklesá.
„Vidím stoupající trend. Lidé mají zájem o veterány a Velorex je něco speciálního. Když si jednou pořídíte Velorex, už u jednoho nezůstanete. Sám jich mám už 16,“ usmívá se.
