Zpochybňování silničního zákona, jehož jsme svědky v médiích, a absence dopravní policie v dozoru nad jeho dodržováním nesou své první hořké plody.
Letošního 1. července nabyla účinnosti novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu) a zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, která mj. posiluje pravomoci obecní policie na úseku dopravy.
I povinné ručení může příjemně překvapit kvalitními asistenčními službami při nehodě nebo poruše auta. Šňůru volných dnů zasloužené dovolené může nepříjemně přetrhnout dopravní nehoda nebo porucha, která vyřadí z provozu náš dopravní prostředek. V takovém případě je každá pomoc dobrá.
Zastánci silničního zákona včera dostali do rukou silný argument: během prvních třiceti dní platnosti řidiči šlápli na brzdu a hned se to projevilo ve statistikách. Při dopravních nehodách v červenci zemřelo šedesát lidí, což je téměř o 49 procent méně než ve stejném období loňského roku. Dalších 2115 lidí utrpělo zranění, loni jich bylo o 1044 víc.
Přinášíme přehled částí pravidel silničního provozu, které doznaly úprav.
Dlouhá léta nesměli policisté na místě přestupku zadržet viníkovi řidičský průkaz. Tato pravomoc se jim nyní novelou zákona vrací zpět. Průkaz smí zadržet v případě, že je řidič opilý, odmítne se podrobit dechové zkoušce nebo je podezřelý ze spáchání vážné dopravní nehody.
Povinnost zapnout potkávací nebo speciální denní světla i uprostřed slunného letního dne je nejznámější úpravou v novém silničním zákoně. Změn je však mnohem víc a hlavně v začátcích budou vyžadovat pozornost každého řidiče.
Kdo si ještě pojede zalyžovat do Tater, setká se na slovenských silnicích s obdobnými pravidly jako v Česku, ale občas s rozdílným přístupem policie.
Přestože korektní Švýcaři dodržují předpisy s přesností svých hodinek, v horských průsmycích tomu bývá jinak.
Na severu se jezdí úplně jinak než na jihu, semafory jsou všude jen zpestřením ulic, protože je stejně nikdo nerespektuje. Zázračné přitom všem ale je, že havárií je v Itálii méně než v Česku.
Je to do očí bijící paradox. V Česku, kde po silnicích jezdí auta stará v průměru patnáct a půl roku, projde technickou kontrolou skoro každý vůz. Přesně 95 procent jich loni uspělo ve zkušebnách známých pod zkratkou "estéká".
Pokud se bude opakovat prosincová kalamita, kdy na dálnici mezi Prahou a Brnem uvízly tisíce aut, bude možné požádat prostřednictvím tísňové linky o teplý čaj nebo bagetu.
Přestože někteří Italové tvrdí, že v Česku se auta kradou ještě víc než doma v Itálii, platí pro české motoristy hned několik osvědčených receptů, jak se na Apeninském ostrově vyvarovat potížím.
Porušovat dopravní předpisy bude kvůli vyšším pokutám dražší. Neukázněným řidičům navíc hrozí, že při opakování byť "drobnějších" prohřešků přijdou o řidičský průkaz.
Jde o zásadní zvýšení hranice finanční škody u dopravní nehody bez následků na zdraví, při které nebude nutné přivolat policii. Někdo se možná raduje, ale zkušení řidiči tuší nepříjemné komplikace.
V pátek v Monaku skončilo 3000 mil rychlosti a divokých večírků závodu Gumball. Přinášíme vám fotky z celé trasy a opravdu živé obrázky - video ze zastávky v Praze.
Jeden a půl tisíce korun za vydání řidičského průkazu. Padesát tisíc korun za vítězství ve veřejné dražbě. Pět tisíc korun za odpuštění obecně prospěšných prací. Anebo třeba jen deset eur za shovívavost při dopravním přestupku.
Dlouho to vypadalo, že půjde o mráček, z něhož nikdy pršet nebude. Mluvilo se o vysokých nákladech, složité administrativě i o nevůli některých členů EU. A najednou se to stalo...
Když se včera v europarlamentu diskutovalo, zda zavést jednotný evropský řidičák či nikoliv, přišla řeč i na Českou republiku. A to v ne příliš lichotivé souvislosti.