Kia Picanto: Šampion městského provozu vás zbaví strachu z parkování

Nabídka miniaut rok od roku klesá a k dnešnímu dni jich najdete na trhu pěti, nepočítám-li elektrické experimenty převážně z Číny. Výroba se automobilkám nevyplácí a není se čemu divit - prodražují ji emisní pokuty i vzrůstající počet povinných elektronických asistentů, zákazníci zároveň maličké vozy s rostoucí cenovkou stále méně nakupují. Přesto právě tyto vozy představují tu nejlepší volbu pro začínající řidiče, seniory, kteří již nestěhují každý víkend početnou rodinu na chalupu, i obyvatele velkých měst, kde vládne chronická nouze o parkovací místo.

Kia Picanto je jedním z posledních zástupců segmentu A (konkuruje mu jen Toyota Aygo , Hyundai i10 a Fiaty Panda a 500) a do letošního roku vstoupila s odvážnou modernizací. Ta na jedné straně přinesla opravdu povedenou vizáž, na straně druhé však odstranila z nabídky povedený přeplňovaný tříválec, který dokázal korejskému drobkovi propůjčit velmi slušnou dynamiku. Pokud však potřebujete skladné a obratné autíčko s co nejnižšími náklady na pořízení i provoz, pořád jde o skvělou volbu.

Třetí generace Picanta je na trhu už sedmým rokem a designově byla od začátku trefou do černého. Kombinace kapesních rozměrů a nasupeného výrazu jí dávala až komiksový charakter a osobně mám radost, že novinka pokračuje ve stejném duchu.

Působí ještě sportovněji a dravěji, zároveň jí nechybí nadčasovost, s níž bude vypadat dobře i za další dekádu. Nová je maska chladiče, opticky propojená přední i zadní světla, přibylo ostře řezaných hran a propracovaných detailů. Přestože si Picanto nehraje na stylovku, klidně by mohlo.

Přestože na délku měří jen 3 595 mm, do kabiny se vcelku pohodlně poskládají čtyři dospělí průměrného vzrůstu. Máte-li v posádce čahouna, musíte nad jeho umístěním trochu zapřemýšlet, i jeho ale pravděpodobně odvezete bez újmy na tělesném zdraví. Picanto přirozeně není vůz pro rodinnou dovolenou u moře, v rámci své kategorie ale nabízí překvapivý prostorový komfort. Pozor jen na základní výbavu Active, která nemá výškově polohovatelné sedadlo řidiče. To dostanete až od druhého stupně Comfort.

Ergonomii má Kia obvykle skvěle zvládnutu a Picanto není výjimkou. Sedačky jsou jednoduché, ale pohodlné, ovládací prvky logicky umístěné a testovací auto přináší i milý bonus v podobě vyhřívaných sedaček a volantu. Dostanete je v zimním paketu za příplatek 10 tisíc korun.

Analogové budíky na přístrojovém štítu vystřídal jednoduchý displej, na němž lze sledovat všechno podstatné. Lepší by mohla být jen viditelnost za ostrého slunce. Infotainment s 4,2palcovou obrazovkou a navigací je standardem i pro nejnižší výbavu, přes kabel na něm můžete zrcadlit i vlastní telefon. V menu se neskrývají žádné slepé uličky, je přehledné a intuitivní. Postěžovat si však musím na vypínání asistenta rychlostních limitů, k němuž je třeba se proklikat na několik kroků a ještě skrolovat obrazovku. Za jízdy to není právě bezpečný úkon a u jiných vozů lze nalézt přátelštější řešení.

Naopak se mi líbí, že pod displejem zůstává lišta fyzických tlačítek a také ovládání klimatizace je ze staré školy, tedy otočnými ovladači. Mimochodem, i za manuální klimatizaci si musíte u nejnižší výbavy připlatit, a to nemalou částku 40 tisíc. Za výbavu Comfort, která už klimatizaci obsahuje, dáte navíc jen 35 tisíc.

Modernizované Picantu se prodává se dvěma motorizacemi - tříválcem 1.0 DPi a čtyřválcem 1.2 DPi (ten však dostanete jen s vrcholnou výbavou GT-Line), turbený tříválec už bohužel z nabídky vypadl. Je to škoda, neboť se stokoňovým motorem jezdilo lehoučké Picanto skvěle a současné maximum činí u nejsilnějšího čtyřválce jen 79 koní. Testovaný vůz měl - vzhledem k výbavě Comfort - litrový tříválec s pětistupňovou manuální převodovkou. Výkon 63 koní neslibuje žádné hvězdné představení, do města a okolí však nejspíš bude běžnému řidiči stačit. Zvyknout si musíte jen na častější řazení a také na vytáčení motoru, kterému se z nízkých otáček příliš zrychlovat nechce.

Na okreskách přirozeně dynamika slábne a k předjíždění je třeba delší rovinka. Dálnice pak představuje etapu, kterou budete chtít mít co nejrychleji za sebou, neboť při prudším stoupání se stávají nemilou překážkou i kamiony jedoucí stovkou. Dá se však předpokládat, že dálniční cestování nebude pro maličké Picanto primárním úkolem. Spotřeba vyloženě nenadchne, ale ani neurazí - většinou se bude pohybovat mezi 5 a 6 litry benzinu.

Samotnou jízdou Picanto mile překvapí. Na 14palcových kolech dokáže srdnatě filtrovat nerovnosti, jen na těch ostřejších pošle do kabiny náraz a trochu si poskočí. Rádi mu to však odpustíte, neboť v obratnosti ho uprostřed městského provozu předčí už jen skútr. Díky krátkému řízení zatáčí hbitě a pohotově, otočí se na minimálním prostoru a bez parkovací kamery byste se klidně obešli, protože s takto malými rozměry a dobrým výhledem bez problémů zaparkuje i řidič začátečník. Podvozek zůstává čitelný a jistý i na okreskách, kde vás skoro zamrzí, že nemáte k dispozici trochu více výkonu pro trochu zábavnější jízdu. Malé lehké auto s koly umístěnými v rozích karoserie po způsobu motokáry by k ní přímo vybízely.

Základni cena Kii PIcanto s litrovým tříválcem, manuálem a výbavou Active je 319 980 Kč. Testovaný výbavový stupeň Comfort se stejnou motorizací stojí 354 980 Kč. Příjemným bonusem je sedmiletá záruka.