Už jen mezi dvěma lokalitami si vybírá vedení automobilky Škoda, které je pověřeno výstavbou a řízením nové továrny na výrobu vozů koncernu Volkswagen.
GAZ M-73 přezdívaný Ukrajinec byl pokusem, který měl zdolat nástrahy Sibiře a ještě dovézt soudruhy v relativním komfortu. Upadl v totální zapomnění.
Jeli jste někdy sporťákem? Takovým tím, co člověka zamrazí, jen okolo projede? Burácení drásající uši, rychlost, která se snad jen zdá? To musíte zažít. Zkušenost je to nesdělitelná. Ale jak jsem se k němu vůbec dostala?
Zatímco v západní Evropě sedmdesátých a osmdesátých let okupovaly plochy autosalonů naleštěná sportovní auta věhlasných značek, na Východě, tedy i v Sovětském svazu, panovala výrazně jiná situace. Sportovní vozy na trhu nebyly a tak si museli nadšenci do rychlosti mnohdy pomoci sami. A taky vzniklo pár zajímavých aut.
Myslíte si, že jsou crossovery, tedy auta, která kombinací prvků typických pro běžné vozy a teréňáky boří hranice tradičního dělení automobilů, výdobytkem moderní doby? Ale kdeže. Třeba zrovna nyní je na prodej v Česku jeden velmi neobvyklý a zajímavý kříženec z roku 1960. Pochází navíc ze země neomezených možností – z Ruska.
Po prodeji Voyager 3.8 AWD 1996 jsem šel do limuzíny, děti už byly odrostlé.
Rusko je, jak známo, země neomezených možností a šílených nápadů. Nelze se tedy divit, že tam někoho napadlo připevnit na svůj Moskvič dřevěná kola a zjistit, jestli tato alternativa bude fungovat.
Bývalý východní blok byl ve své době velmi aktivní v produkci automobilů. Po jeho rozpadu se ale samozřejmě hodně věcí změnilo. Na osud těch nejznámějších značek tehdejší východní Evropy jsme se podívali.
Ladu 2105 si vybaví každý, neboť tento legendární socialistický speciál, odvozený od Fiatu 124, se vyráběl ještě relativně nedávno. Poněkud méně známá je však závodní rallye verze VTFS (Vilniusskaja Fabrika Transportnyh Sredstv), vyvinutá v Litvě a homologovaná v roce 1984 pro závody ve skupině B.
Faktem je, že na ruské vozy narazí našinec při výběru nového auta jen velmi zřídka. Většina aut z Ruska, ať už současných, nebo těch starších, se zkrátka nemůže měřit se svými západními protějšky. Ovšem jsou tu i výhody spočívající v nízké ceně, extrémně jednoduché technice, ale u některých aut i ve stoupající historické hodnotě.
Pro mnoho z nás byl malý šlapací Moskvič prvním krokem k vysněnému pocitu držení volantu v ruce.
Devátého prosince roku 1990, tedy před 25 lety, česká vláda rozhodla o prodeji automobilky Škoda německému Volkswagenu. I díky tomuto rozhodnutí dnes mladoboleslavský výrobce patří mezi nejúspěšnější producenty vozů z bývalého východního bloku. Ostatní automobilky takové štěstí neměly. Přečtěte si, jak skončily.
Automobilka Renault se zřejmě chystá oživit další socialistickou značku. Spřádá totiž zatím neznámé plány s ruskou značkou Moskvič.
Ve Strnadicích na Benešovsku vzniklo muzeum automobilů zaměřené na poválečné vozy především ze zemí někdejšího východního bloku. Expozice zahrnuje více než stovku aut, dalších asi pět desítek je umístěno v otevřeném depozitu.
Neviem, či mám právo hodnotiť, najazdil som s autom len 63.000 km za 5 rokov.
Průměrné stáří osobních aut v Evropské unii je 8,3 roku, zatímco v České republice přesahuje čtrnáct let. Zastoupení aut starších deseti let je v Česku oproti Evropě zhruba dvojnásobné.
Vlastním Toyotu Hiace 2.5D, r. v. 1998. Mám najetých 530 000 km a na vozidle nebyla nikdy žádná závada, která by mě nechala stát na cestě. Auto mě tedy nikdy nenechalo "ve štychu".
Kvůli mohutnému dovozu ojetých aut si Česko v minulosti vysloužilo přezdívku vrakoviště Evropy. Nyní se však i z České republiky začínají použité vozy vyvážet ve velkém.
Opel, který mi známý nabízel ke koupi, jsem znal řadu let a několikrát mě v něm svezl. Po sedmnácti letech má najeto jen 111 tisíc km.