Pomalu ale jistě se i letos blíží čas sklizně obilí. V té době kralují našim polím obilné kombajny nebo chcete-li sklízecí mlátičky. V období před listopadem 1989 se po lánech českých zemí proháněly stroje sovětské nebo východoněmecké produkce. Dnes je to jinak. Škála strojů je pestrá a technicky se posunuly o mnoho kroků kupředu.
Blíží se datum, kdy si připomínáme konec největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, II. světové války. Je samozřejmé, že každá válka sebou přináší obrovskou výrobu zbraní a vojenské techniky všeho druhu. Výjimkou nejsou ani auta. Pokusili jsme se sestavit žebříček deseti nejpoužívanějších a nejznámějších automobilů, které do dění II. světové války svým způsobem zasáhly.
Od začátku sedmdesátých až do konce osmdesátých let byla socialistická značka Metalex prakticky monopolním dodavatelem závodních vozů pro okruhové podniky. Stroje, které byly vytvořené pro soutěžení jezdců ze socialistických zemí, nesly označení Formule Easter. Nedávno je obdivovali také tvůrci a následně diváci pořadu Grand Tour.
Je to příběh nejen o velikém nadšení a množství práce, ale také o velkém zklamání a zmaru. Kombajn SM 500 předběhl svou dobu, ale nikdy se kvůli zásahu vyšší moci nedostal do sériové výroby. Jeden ze tří vyrobených prototypů kombajnu je vystaven v Národním zemědělském muzeu v Čáslavi.
Už v šedesátých letech existovala v Bratislavě konstrukční a vývojová kancelář Tatry, která se zabývala různými projekty osobních a užitkových automobilů s logem Tatry Kopřivnice. Nicméně, první automobil určený pro zákazníky, vyjel z tohoto města až na začátku května roku 1982. Bylo to kupé Škoda Garde.
Auto Lada Niva 4x4, 1,7i, 1996 jsem si koupil pro zábavu, mám jej jako své jediné auto na běžné jezdění do práce a po okolí. Jeho řízení je mnohem zábavnější než u moderních aut.
Ukrajinské město Záporoží není vůbec malé. Přesto ho u nás zná jen málokdo. Příliš ho neproslavily ani osobní automobily Záporožec.
Škoda PA potřebovala dva řidiče. Jeden měl na starosti jízdu směrem dopředu, druhý odpovídal za couvání.
Se jmény automobilů Volžského automobilového závodu je vůbec potíž. Třeba i v Československu se nejprve prodávaly s označením Žiguli.
Nakonec se ale polští soudruzi s italskou automobilkou dali znovu dohromady v polovině šedesátých let.
Historie továrny, ve které se po druhé světové válce začaly dělat vozy Moskvič, se začala psát už v roce 1929.
Před třiceti lety existovalo v Evropě o desítky více výrobců automobilů než je tomu dnes. Zákazníci tudíž měli mnohem větší výběr. Některé značky již zkrachovaly definitivně, jiné ještě živí naději na vzkříšení. Mezi nimi třeba i TVR.
Auta nevábného vzhledu měla podivná jména. Moskvič stavěl luxusní limuzínu i podivné kupé.
Obytný vůz, dodávka, valník policejní anton nebo hasičský speciál. Žuk zvládl vše a byl proto velmi oblíbený. I na Západě.
Poběda, Záporožec, Moskvič, ale i Škoda 440 nebo zrezlá Tatra. V Moskvě jsme našli skvělé muzeum pro milovníky socialistických aut.
I když na konci sprpna roku 1969 v Mladé Boleslavi zahájili výrobu Škody 100, což byl vlastně facelift modelu 1000 MB, už o tři roky dříve byly zahájeny vývojové práce na modelu 720. Ten měl být opravdu špičkovým evropským vozem...
Křehké autíčko se slabým motorem dostávali váleční veteráni a invalidé.
Naopak pozitivně hodnotili Škodu Kodiaq RS, která se předvedla v barvách britské police.
Služebnímu vozidlu stranických pohlavárů je letos už šest desítek let. Ceny originálních kusů dosahují téměř tři miliony korun.