Polo předchozí generace bylo tak zdařilé, že dokonce přetahovalo zákazníky většímu golfu. Jako jedno z mála malých aut devadesátých let se totiž skutečně svým zpracováním a celkovou robustností vyrovná nárokům i vyšší třídy.
Seat Ibiza druhé generace celkem dobře vypadá, a navíc se honosí kvalitní technikou Volkswagenu. Je to však trochu mylná vizitka, protože karosérie ibizy reznou, písty motorů 1,4i se opotřebovávají a rozvodové řemeny trhají.
Renault Twingo nabízí takový variabilní vnitřní prostor, že se občas řadí do kategorie minivanů. Posuvné zadní sedadlo je čím dál obvyklejší, ale twingo jej mělo už v roce 1992. Je-li v zadní pozici, do zavazadelníku sice naložíte stěží dvě nákupní tašky, zato si vzadu pohoví i dvojice vzrostlých dospělých tak jako v mnohem větších vozech.
Hyundai Getz je prvním korejským malým vozem evropského formátu, který ani uznávané tuzemské Škodě Fabii nedopřává podstatný náskok. Velkorysé záruky výrobce, nečekaně dobrá spolehlivost a hlavně příznivé ceny z něj dělají lákavou nabídku.
Kupé odvozené od zastarávající modelové řady Š105/120 bylo nejen pohlednější, ale i lepší technicky a kvalitněji vyrobené. Zatímco obyčejnou škodovkou jezdí povětšině jen ten, kdo na nic lepšího nemá, garde či rapid mohou být předmětem fandovské péče.
Seat Toledo první generace byl praktickým a jednoduchým vozem s neuvěřitelně objemným zavazadelníkem pod výklopnou zádí. Druhá generace se z popudu vedení koncernu stala méně praktickým, za to o mnoho hezčím sedanem.
Almera druhé generace vyvolala při svém představení v roce 2000 četné diskuse. Jedni poukazovali na nedostatek prostoru vzadu, jiní chválili jízdní vlastnosti a celkovou ovladatelnost.
I pokud nepatříte mezi zaryté odpůrce japonských aut, tak vás Mitsubishi Lancer ztěží zaujme. S nenápadným vzhledem a nenápadnou cenou se většinou krčí v koutě autobazaru a čeká zde na toho, kdo ví, že jde o jednoduchý a nenáročný vůz vynikající dlouhou životností a téměř naprostou spolehlivostí.
Korejské automobilky začínaly kopírováním vyběhlých evropských a japonských vozů, nyní již však dokáží nasednout na aktuální módní trendy. Například mezi pseudoterénními automobily (takzvanými SUV) má Hyundai již druhého zástupce. Zájemcům o ojetý vůz se však nabízí především starší Santa Fe.
První generace vozu jménem Mitsubishi Galant se začala vyrábět v roce 1970 – velký sedan měl tehdy pohon zadních kol. Na českém trhu s ojetými automobily můžete však ve větší míře narazit až na modely s pohonem již předních kol.
Mazda Premacy přišla v roce 1999, takže třeba podobně koncipovaný Renault Scénic měl proti ní tříletý náskok. Japonský vůz i proto zůstává trochu stranou zájmu kupujících ojetin. Přitom krom technických kvalit dokonce i dobře vypadá.
Když se Nissan Almera v roce 1995 představil, tak byl kritizován za příliš nenápadný (prostě charakteristicky japonský) design a také za absenci verze kombi v modelové řadě. Výrobce se snažil situaci zachránit tím, že až do roku 2000 vyráběl kombi odvozené ještě od předchozího modelu Sunny, to se však do ČR nedováželo.
Čas letí, a tak někdejší žhavá novinka Peugeotu je dnes jednou z nejlépe prodejných ojetin. Zájem je zejména o verze s 1,6 litrovými zážehovými a dvoulitrovými turbodieselovým motory.
Chrysler Voyager je průkopníkem kategorie velkoprostorových vozů, jehož první generace se představila již na podzim roku 1983. Podobně známý Renault Espace přišel až o rok později, takže prvenství skutečně míří za oceán. Prvenství mu nikdo nesebere, ale konkurence se naučila tyto rodinné vozy vyrábět kvalitněji.
Lancia produkující osobní vozy od roku 1907 je i přes svojí malou rozšířenost v ČR značkou, která stojí za pozornost. Její konstruktéři napsali slušný kus automobilové historie, třeba i samonosná karosérie (model Aurelia) je jejich počinem.
Málokdy se něco napoprvé povede tak, jak se značce BMW povedlo její první SUV, čili pseudoterénní automobil a nebo také vůz pro aktivní trávení volného času. V podání BMW je to spíše manažerská limuzína, která se však nebojí výletu do hor a poskytuje řidiči značný „nadhled“.
Mazda MPV je jedním z nejméně známých velkoprostorových automobilů. Vysoká užitná hodnota jistě není toho příčinou, to spíš nevýrazné tvary se vám nikterak nezapíšou do paměti a ani jízda s ní není silným zážitkem. Slova o japonské spolehlivosti však platí i pro ni.
Nástupce typu 164 se představil v roce 1998. To již existovala mimořádně ceněná menší „sto padesát šestka“, jejíž úspěch nedokázala zopakovat. I jako nový má tento vůz některé objektivní slabiny.
BMW řady 3 generace E46 přišlo v roce 1998 a designově ani technicky neznamenalo takový přelom, jako jeho předchozí generace E36 v roce 1990. Ta se nakonec klidně mohla vyrábět dále, zastaralá stále nebyla. U nové generace E46 se konstruktéři zaměřili na precizní ladění a hlavně na vznětové motory.